TheLamerek komentáře u knih
Chápu, že téma komunismu je kapitola dějin, která se nemá zanedbávat, ale když mi někdo prezentuje knihu jako sci-fi, a dostanu antikomunistickej psychoblábol, tak jsem vážně naštvanej.
V jednu chvíli čtete poměrně čtivý depresivní román s nádechem sci-fi a jako když utne, ocitnete se v minulém století. Říkáte si - zajímavě stylizovaná kompozice? Ne. Tyto historické flashbacky splňují účel, a to retardují děj. Fungovalo by to skvěle, kdyby děj hlavní části nebyl napínavý asi jako dobrodružství Brouka Pytlíka. Musím ovšem vyzdvihnout pěkný popisný styl, za mě asi jediné plus.
Shrnutí - děsně ploché dílo bez duše. Do čtenářské výzvy dobré. Nejsem komunista, kdyby to tak vyznělo. Kdo by sakra pojmenoval raketu "Jan Hus"?
Lets get on the hype train! Břicháč Tom píše best sellery a ví to. Taky celá kniha samochválou smrdí. Na druhou stranu, proč ne, že? Rozvíjí si tím zdravé sebevědomí, jak se všude píše. Zde vyvstává otázka - "Proč se ale chvástá nad svojí dokonalostí čtenářům?"
Abych pouze nekritizoval - kniha je vážně čtivá a autorovy myšlenky jsou srozumitelné. Nijak více mě kniha nezaujala, nevybočuje z řady děl osobního rozvoje. Moc bych si přál, aby "Promrhané dny" dosáhly cíle svého vzniku a skutečně změnily lidem život. Obávám se však, že se tak nestane.
Milovníkovi sci-fi přeběhne několikrát mráz po zádech, milovníkovi Star Wars poteče z nohavice. Já jsem zažil obojí. Neskutečně epický příběh o cestě mladého Sitha k moci. Je neuvěřitelně zajímavé prožít jednou příběh ze světa Star Wars z úhlu pohledu Sithů.
Zkušenějšího čtenáře, který už strávil čas čtením literatury osobního rozvoje tato kniha ničím nepřekvapí. Nicméně se vůbec nejedná o špatnou knihu a formulace některých výroků je vážně výborná.
Dějová linka vyprávějící o životem vyčerpaném muži, který směřuje za poznáním na Bali, působí poněkud směšně. Je to dáno zejména nedostatečnou hloubkou příběhu. Na druhou stranu - jaký příběh je očekáván od knížky, kterou čtenář přečte za jeden, dva večery?
Co se týče duchovní stránky, řekl bych, že se jedná o shrnutí těch nejpodstatnějších rad. Pokud si tuto knihu vybere čtenář, který se o tuto tematiku běžně nezajímá, určitě chybu neudělá.
Sobota večer, času dost. Z knihovničky na mě koukal Konec prokrastinace. Raději ji začnu číst až zítra, pomyslel jsem si.
To byl asi první signál, že jsem na správné stopě. A opravdu jsem učinil dobrou volbu, když jsem se ke čtení později dokopal. Tato kniha je dle mého názoru jedna z nejlepších na poli literatury osobního rozvoje. To je dáno tím, že kniha má uskutečnitelná řešení, vedoucí ke správnému zužitkování času.
Po přečtení běžné knihy zůstanou ve čtenáři převážně pouze dojmy. Konec prokrastinace nabízí hmatatelné výstupy - čtyři druhy listů, které denně vyplňujete. Nejedná se však o zbytečnou buzeraci, jak by se na první pohled mohlo zdát. Výsledkem každodenního vyplňování je radost, když zjistíte, že se lepšíte - překonáváte sám sebe. To by přece měl být výsledek práce na sobě samém.
Škoda nevyužitého potenciálu. Ralph Smart v této knize pouze přenáší myšlenky svých videí na papír. Stejně jako u jeho audiovizuální tvorby je výsledkem nesourodá směsice duchovních rad. Chvílemi čtenář pročítá řádky a je opravdu vděčný za chvilku, kdy může rozjímat nad svým životem z jiné perspektivy. Z euforie ho ovšem vytrhnou dogmaticke myšlenky ve stylu - kdo jí maso, přijímá negativní energii apod.
Poměrně zajímavá kniha. Bohužel ale není vždy pravdivá a také alespoň pro mě ani dost dobře využitelná. Člověk si těžko všímá neverbálních signálů, pokud nejsou úplně zjevné a i poté si člověk může vyložit věci jinak, než jaké jsou.
Bezesporu nejužitečnější kniha vůbec. V době, kdy se hektický styl života zrychluje až do neúnosného tempa, nabízí tato kniha návod k lepšímu, klidnějšímu životu. Pan Carnegie byl silná osobnost s nedocenitelným odkazem pro další generace.
Vážně užitečné čtení, které může ukázat cestu těm, kteří se cítí být ztraceni. Četla se skoro sama, ale důvodem mého nízkého hodnocení je až příliš velký důraz na duchovno a náboženství.