titus_alone komentáře u knih

❝Z celého Marxova obrazu člověka plyne, že pravé potřeby mají své kořeny v lidské přirozenosti. Pravé a falešné potřeby je možno rozlišit jen na pozadí lidské přirozenosti a v této přirozenosti zakořeněných pravých potřeb. Pravé potřeby jsou ty, které je nutno naplnit, aby se uskutečnila podstata člověka jako lidské bytosti. Jak říká Marx: „Existenci toho, co skutečně miluji, pociťuji jako nutnou, jako existenci, která je mi životní potřebou, bez které nemohu plně, spokojeně, dokonale žít.“ Rozlišovat pravé a falešné lidské potřeby je možné na základě specificky Marxova pojetí lidské přirozenosti. Čistě subjektivně mohou být falešné potřeby pro svou naléhavost a reálnost zakoušeny jako pravé potřeby. Z čistě subjektivního hlediska tu není žádné kriterium pro jejich rozlišení. Člověk si je často vědom pouze svých falešných potřeb, ale ne potřeb reálných. Úkolem společenského analytika je probudit lidské vědomí natolik, aby si člověk uvědomil iluzorní povahu falešných potřeb a reálnost svých potřeb pravých. Pro Marxe je hlavním cílem socialismu uznání a naplnění pravých lidských potřeb, k němuž může dojít jen tehdy, když produkce slouží člověku, a kapitálu je znemožněno vytvářet falešné potřeby a zneužívat jich.
Pro Marxe je socialismus protestem proti odcizení člověka, protestem, jakým je též všechna existencialistická filosofie. Je-li, jak to vyjádřil Aldous Huxley, „náš současný ekonomický, společenský a mezinárodní systém založen na nepřítomnosti lásky,“ pak Marxův socialismus je protestem právě proti této nepřítomnosti lásky, proti vykořisťování člověka člověkem a proti lidskému kořistnictví ve vztahu k přírodě, proti ničení našich přírodních zdrojů na úkor většiny dnešních lidí a ještě více na úkor budoucích generací. ❞

5 26.07.2017

❝Když lidé ráno vstanou, tak se mylně domnívají, že setřásli spánek, a nevědí, že se stávají obětí svých smyslů a kořistí nového, mnohem hlubšího spánku než byl ten, jemuž právě unikli. Existuje jen jediná opravdová bdělost, a to je ta, k níž se ty nyní blížíš. Jestliže o tom mluvíš s lidmi, řeknou, že jsi nemocen, protože ti nemohou rozumět. Proto je bezúčelné a kruté s nimi o tom mluvit.❞

5 17.01.2015

❝Ta hrůzná noc! Za věčný ráj nechtěl bych ji znovu prožít! Byly děsnější její sny či insomnie? ... Ó, Helgo, má hvězdo strašlivá, kterou teprve teď, zavraždiv tě, vskutku miluju, - cos asi vytrpěla!❞

3 17.01.2015

❝Peklo, to sú tí Druhí. Všetci si mysleli, že som tým chcel vyjadriť, ako sú naše vzťahy k iným vždy otrávené či diabolské. Nie. Tvrdím, že až potom, keď sú vzťahy zlé a zamotané, môže byť ten druhý jedine peklom. Prečo? Lebo tí druhí sú v skutočnosti to najpodstatnejšie, čo je v nás, aby sme spoznali samých seba.❞
– Sartre

2 16.01.2020

❝Jsem klidný – nemám přání ani nadějí. Budoucnost mi starosti nedělá. A když znovu přehlížím svou minulost, zdá se mi, že patřila komusi jinému. Dosud trvám, ale pro sebe už nejsem. A do té skutečné smrti mi nezbývá než sledovat, jak před mou tváří míjí čas... Ta skutečná smrt – je jen hlubší spánek...❞
– Lúciova zpověď

1 27.02.2020

❝Schopenhauer mi umožnil uvědomit si, že jsme odsouzeni točit se donekonečna na kole vůle: po něčem toužíme, dosáhneme toho, užijeme si krátký okamžik nasycení, který rychle přejde do nudy, po níž bez výjimky následuje další ❛já chci❜. Neexistuje cesta ven přes ukonejšení touhy – člověk musí z kola úplně vyskočit. To udělal Schopenhauer a to jsem udělal já.❞
❝Vyskočit z kola? A co to znamená?❞ zeptala se Pam.
❝To znamená zcela uniknout chtění. To znamená plně přijmout skutečnost, že naší nejniternejší přirozeností je neukojitelné usilování, že toto utrpení je v nás naprogramováno od samého počátku a že jsme odsouzeni samotnou naší přirozeností. To znamená, že musíme nejdřív porozumět skutečné nicotě tohoto světa iluzí a potom se vydat hledat cestu k popření vůle. Musíme se zaměřit, tak jako všichni velcí mistři, na pobývání v čistém světě platonických idejí. Někteří to dělají prostřednictvím umění, někteří prostřednictvím náboženského asketismu.❞

❊❊❊

Philip se otočil a šel podél přístavu, potom přes Chrissy Field k zátoce a podél Pacifiku, kde ho zklidnil rozvážný příboj a věčná slaná vůně oceánu. Zachvěl se a zapnul si bundu. V blednoucím denním světle proudil zátokou Golden Gate chladný vítr Pacifiku a spěchal podél něj, stejně jako kolem Philipa budou navěky proudit hodiny jeho života, bez tepla a potěšení. Ten vítr byl znamením mrazu nekonečných dnů, které přijdou, arktických dnů, do nichž bude ráno vstávat bez naděje na domov, lásku, dotek, radost. Jeho panství čistých idejí nemá vytápění. Jak zvláštní, že si toho nikdy dřív nevšiml. Šel dál, ale s problikávajícím poznáním, že jeho dům, jeho celý život, stojí na chatrných a falešných základech.

1 08.02.2020

Jack falls in love with Jill's image of Jack, taking
it to be himself.
She must not die, because then he would lose himself.
He is jealous in case any one else's image is reflected
in her mirror.

Jill is a distorting mirror to herself.
Jill has to distort herself to appear undistorted
to herself.

To undistort herself, she finds Jack to distort her
distorted image in his distorting mirror
She hopes that his distortion of her distortion may
undistort her image without her having to distort herself.

* * *

All in all
Each man in all men
all men in each man

All being in each being
Each being in all being

All in each
Each in all

All distinctions are mind, by mind, in mind, of mind
No distinctions no mind to distinguish

1 07.12.2019

❝A nad temnotou lesklých střech se chladné světlo vlahého rána konečne rozbřeskne jako trýzeň apokalypsy. Zas je tu nesmírná noc stále silnejšícho jasu. Zas ta stejná hrůza jako vždy - den, život, vymyšlená užitečnost, beznadějná činorodost. Zas ta moje fyzická osobnost, viditelná, společenská, sdělitelná ve slovech, jež nic neříkají, použitelná skrze cizí vědomí a gesta druhých. Jsem to zase já, takový, jaký nejsem.❞

spoiler alert: Severin zabil Havrana, jen tak. A to se neodpouští!

10.12.2019