tomík81
komentáře u knih
Čínou nahoru i dolů
Kateřina Stibalová
Miluju, když se do knihy začtu tak, že si ani neuvědomuji svojí čtecí aktivitu a prostě jen žiju příběhem, který autor (v tomto případě autorka) popisuje.
A to se mi stalo při čtení knihy Čínou nahoru i dolů od autorky Kateřiny Stibalové.
Příběh mě vtáhl do svého děje ještě v nákupním centru, kde tak jak pochopí každý „odložený“ chlap při nákupech s drahou polovičkou, jsem prostě hledal „něco“ čím bych se v tu chvíli rozptýlil. Bohužel četba ve frontě u pokladny nebyla možná kvůli tomu, že jsme stáli u samoobslužných pokladen, které si vyžadovaly i mojí stoprocentní přítomnost. Tím pádem druhý pohled do knihy byl uskutečněn až v čekárně v zubní ordinaci, kde jsem dokonce některé pasáže předčítal i ostatním pacientům. Smích z čekárny donutil i pana doktora vykouknout, co že se to děje, protože to ve své práci nezná.
Nejdříve jsem očekával, že kniha bude ve stylu: „teď se nacházíme tu a tu,“ „vlevo se nachází to a tamto,“ „vpravo se nalézá támhleto“, „a před sebou můžete vidět to a to“. Není tomu tak. Ani to není kniha plná zábavných a vtipných cestovních situacích.
Autorka mě vtáhla do děje – popisu jejího cestování zemí, ve které se není schopna domluvit. A to nejenom s místními obyvateli, ale i se spolucestujícím, který má možná vědecky založenou mysl, ale asi postrádá sociální inteligenci (nehodnotím a nekritizuji dotyčného člověka a přeji mu vše nej). Povedlo se jí to stylem, že jsem se viděl místo ní a měl chuť uškrtit Mistra GPS (-spolucestující, čtenáři pochopí). Zažíval jsem pekelnou bolest nohou, když autorka stoupala po schodech ve skalách a cloumal se mnou vztek, když prožívala bezpráví.
Ocenil jsem, že se cestovatelka vyhnula jakémukoli politickému komentáři a hodnocení politické situace země, kterou navštívila.
Místo toho pro mě poutavě popsala místní styl života.
Téměř sedmitýdenní cestování po Číně je popsáno po jednotlivých dnech, kdy cestovatelka krátce, ale za to velmi věcně popíše, co momentálně prožívá, jaké situace musí řešit a seznámí nás s místním stylem života. Velmi oceňuji to, že čtenáře vezme i na exkurzi do svého psychického rozpoložení a neváhá tak barvitě popsat své emočně intimní chvilky. Emoční chvilky „hysterky“, jak se sama nazývá. Nejen bezbřehá radost a nadšení, ale i smutek, osamocení a depka, s tím vším se musí vypořádat.
Jedinou „nevýhodou“ knihy je to, že se mi četla tak dobře, že jsem jí zhltnul za necelé dva dny.
Osobně nejsem cestovatelsky založený typ, ale rád bych se podíval do Peru a na Náhorní planinu Nazca, takže tímto vyzívám Kajdu, aby se brzy odebrala na „výlet“ tímto směrem a přivezla si mnoho materiálů na další knihu.
Velmi se těším na její další dílo.
