Tony86 komentáře u knih
Čekal jsem hodně, mám rád starší romány, ale už úvod byl tak těžkopádný a to pokračovalo tak i dál, že třetí kapitolu jsem zdeptaný nedočetl. Tak špatné to je.
Čtenář by ideálně měl být vybaven lékařským slovníčkem, obratů je tu hodně a postupy detailní. Vžitá nadřazenost bílých dokáže roztrhnout dětské kamarádství, až s roky a konfrontací s pravidly, si vnímavější uvědomují jejich absurdnost.
Nedočteno, trpěl jsem do 1/4 a vlastně nevím, co jsem četl. To se mi nestává, snažím se vždycky dočíst, ale tady mě to vůbec nemrzí, nečekám totiž, že by se to zlepšilo. Ještě horší než Roky v kruhu.
Člověk u tohoto hlavně nesmí přemýšlet. Řecká mytologie a důstojnost titánů a bohů je tady sražena na samé dno. Ke konci je odhalena směšnost Dia, který se učí stará slova a pár vtipných hlášek, třeba když Prométheus uplácal muže a ženu, moc se mu to nepovedlo a pomyslí si: "Nevadí, ti dva se už nějak snesou!" :D Našlo se i něco k zapamatování: "Být nesmrtelným - to znamená nečinnost, a já chci, aby moji tvorové byli činorodí."
Ač je knížka poměrně útlá, klame tělem, čte se dlouho - je nabitá spoustou detailních informací k událostem Pražského jara, není to zrovna jednoduché čtení a vyžaduje předešlou obecnou znalost tématu.
Za mě překvapení, že i dobré hodnocení není ničeho zárukou. Délka kapitol je nerovnoměrná, třetí je na celých 85 stran! Až za polovinou se začíná něco dít, ale bohužel s takovým spádem a nevykresleně, že z toho požitek moc není. Trestanec, který je jakýmsi kámošem divochů asi, promluví na paní Roxburgovou (tohle spojení se v knize objevuje asi milionkrát) jako idiot, ale během pár pokusů mluví naprosto plynně a bez chyb; místo zubů má hnědé pahýly, páchne a tak se do něj Ellen zamiluje. A on do ní, samozřejmě. Překlad má chyby. Některým pasážím jsem nerozuměl a ani poslední větě. Zpátky v knihobudce jí bude líp.
Příjemný pocit, když tuhle knihu vezmete do ruky - pěkná obálka a ilustrace, živý font a styl psaní; myslím, že zvídavější dítě by to mohlo upoutat. Jen obsahově jsem čekal víc, volného prostoru by se tam pro to našlo dost.
Příběh člověka, který prožil opravdu dobrodružný život, jakoby tohle všechno na něho jen čekalo a on tím proplouval. Díky inteligenci, charisma, osudu nebo shodou náhod toho zažil mnoho, mnoho zajímavých lidí poznal a mnoho měl i žen.
Tohle nebylo dobré. Těžkopádný styl, četlo se to dost nesnadno, až do poloviny mi příběh unikal a absolutně nezaujal, postavy neosobní a stále vzdálené. V další polovině se Constance přitíží a víc popisuje její stav a děje kolem; čtenáři jako mě to ale stejně nic nedalo.
Po přečtení Šťasného Jima jsem čekal, že to bude podobně dobré, nebylo. Hlavní postava - 40cátník, snob, tlustý, protivný - tohle všechno o sobě ví, nouzi o přízeň žen ale nemá a na večírcích je vítaný. Dialogy jsou místy k dané situaci/mezi vztahy nepřirozeně intelektuální, taky tomu asi dost ubírá český překlad, kolegové/(ne)přátelé/milenci si vykají. Těžko uvěřitelný příběh. Naštěstí je to krátké.
Kniha je napsána svérázným stylem - plná dialogů a myšlenek jednotlivých postav, až jsem si říkal, kolik práce s tím autor musel mít. Nebylo to zrovna snadné čtení, i postav bylo víc, než bych čekal. Je potřeba se při čtení hodně soustředit, dost možná to byl ale jen můj problém.
Asi není náhodou, že kniha je tady z většiny hodnocena ženami. Aniž jsem věděl do čeho jsem se pustil, dlouho jsem si říkal, co to vlastně čtu? fakt, buďto je to pro ženy nebo mládež. Měl jsem chuť knihu odložit už po pár stranách, ale když už jsem začal... Do 1/3 se nic neděje, příběh není zrovna zajímavý (pro chlapa? divadelní loď?). Vyvíjí se místy po skocích, zmiňuje se o budoucnosti, ke které se za pár stran dojde, chybí tomu hloubka... ale četlo se to dobře, snad to zachránila druhá půlka.
Krásný přehled základů stručně, jasně, v old-school stylu. :)