Tyrkysová komentáře u knih
Čtivost knihy bohužel shazují občasné dlouhé popisné pasáže či naopak zkratkovité přeskakování "od jednoho ke druhému", které spolu zdánlivě nesouvisí. Děj je navíc postavený tak, že čtenář od poloviny knihy minimálně tuší, kdo by mohl být pachatelem. Co je však "horší", kniha končí trošku uměle spisovatelsky vykonstruovaným dějem tak, aby přímo nabádala k tomu, aby si čtenář koupil další díl. Nemyslím si, že to bylo zapotřebí, téma bylo velmi silné a příběh by bylo možné rozepsat a navnadit lépe...
Napínavý konec prvního dílu se ve druhém vyřeší poměrně rychle a ihned přecházíme k dalším a dalším dějovým liniím, které čtenář postupně musí čím dál tím složitěji sledovat, přičemž vlastně neví, zda budou podstatné či nikoli. Prolínání osobností postav, které trpí poruchou osobnosti tomu, pravda, příliš nepřidává. Kniha tak ztrácí drive a obtížněji se čte. Z mého pohledu se jedná o nejslabší část série a přiznám se, že jsem se už lehce přemlouvala k tomu třetí díl dočíst. Jediné, co čtenáře navnadí je to, jak se děj neustále mění, noví možní pachatelé přibývají a současně "odpadají" ti, u nichž by se dala vina vyloučit. Prostě už to chcete dočíst jen proto, abyste konečně věděli, co autoři nakonec vymysleli.
Ekonomix není učebnicí ekonomie a mnozí ekonomové by si jistě při pohledu na něj rvali vlasy :-) Protože co ekonom, to jiný názor... Však také sám autor na několika místech zmiňuje, že na danou věc poskytuje svůj pohled a dává čtenáři možnost udělat si názor vlastní. Nechybí tedy mnohé odkazy na další publikace k přečtení a je pouze na Vás, do jaké hloubky je budete chtít studovat. Pro nás, totální laiky, je vhodně doplněn i slovníček použitých pojmů, celá problematika je ale vysvětlena opravdu krásně polopatě a dobře se čte - a to zejména díky vtipným a poutavým ilustracím. Vřele doporučuji všem, kdo se chtějí o tuto problematiku zabývat a aktuálně jsou naprostými laiky.
Generátor prchavých okamžiků je přesně tou knihou, kterou sice přečtete během pár okamžiků, ale budete se k ní vracet vždy, když Vám bude ouvej, nebo si prostě budete chtít projasnit den. Je skvělá!
Celý příběh je vyprávěn střídavě oběma ženami v první osobě. Včelička se často obrací buď na imaginárního čtenáře nebo na „holky doma“, kterým vysvětluje podivné zvyklosti moderního světa – velká propast mezi africkým a evropským myšlením je díky tomu jasně patrná. Textu to dodává na autentičnosti a částečně i vzhledu „deníkových“ zápisků. Neobvyklým způsobem vás tak, stejně jako svižný styl, kterým je psán, chytne a nepustí.
Za zmínku určitě stojí nádherný jazyk, kterým jsou příběhy Včeličky a Sáry vyprávěny. Je to kniha, nad níž by měl člověk přemýšlet. Uvěřitelná se mi, bohužel, zdá až dost.