uzivatel1252
komentáře u knih
Paní domu
Věra Pasiarová
Upřímně mnohem lepší, než jsem čekala. Představovala jsem si, že to bude něco jako knížky z nakladatelství LePress, ale je to o sto úrovní výše, je to na úrovni Sarah Waters, Radcliffe Hall či Virginie Woolf. Obal mi na první pohled přišel strohý, až postupně jsem pochopila, že je naprosto výjimečný a k vyznění knihy skvěle padnoucí. Rozpis postav na první stránce knihy se mi zpočátku velmi hodil, neb jsem se prvních padesát stran textu neorientovala a často se musela zamýšlet, kdo právě skrze řádky promlouvá, o kom čtu.
Po začtení se do knihy jsem hltala stránku za stránkou a na konci jsem byla šťastná, že kniha nemá žádná hluchá místa, žádné škobrtnutí, vybočení z daného stylu, nelogičnost v příběhu, prostě že vše od začátku až do konce svěže ubíhá jak jarní větřík parkem. Viktoriánská éra i následné předválečné období je zde popisováno s velkou lehkostí a jaksi mimoděk, které značí, že má o nich autorka velké znalosti. O chování mužů a žen ve společnosti, o technické vyspělosti, o cestování v té době apod. Závěr knihy je na dobu, ve které se odehrává, sice trochu naivní, ale tak sladce a roztomile, že mu to musím odpustit, neb jiný závěr bych ani nechtěla.
Na příběhu oceňuji, že „je to příběh, který prožila každá z nás.“ Jako lesba si dokáži představit a prožít příběh každé z královen, jsou mi blízké jejich prožitky, rozhodování, chování, jejich lásky a láska. Je mi nesmírně sympatické, že pro Jane ani pro Elisabeth to nebyla první a možná ani poslední osudová láska, jak bývá v beletrii běžné, že to bylo více ze života, neb obě už lásku zažily, znaly tu bolest, když ji měly i když ji ztratily. O to více si další šance vážily a váží.
Líbí se mi ty nenápadné odkazy, kdy za některými pasážemi vidím samotnou autorku knihy. Když jsem například ¾ knihy přemýšlela, proč se druhým jménem Paní domu jmenuje Dawn. Nebo ten nenápadný odkaz na Kdo se bojí ...?.
Jediné zklamání bylo, že Dáma v rubínových šatech nepřišla, což jsem si od začátku knihy myslela ve stylu „já jsem tušila, že se to stane“. Kdyby přišla, bylo by mi to vlastně přišlo trapné a nepatřičné, ale protože k tomu nedošlo, byla jsem trochu v šoku. Možná to byl záměr, o to víc mě to překvapilo a patří to ke knize.
Když to shrnu, knihu jsem si moc užila, zanechala ve mně vřelý dojem a už se těším na její červenou sestřičku. Autorka má můj obdiv za to, co dokázala. A upřímně věřím, že Radcliffe by si takovou knihu s chutí přečetla a byla by ni hrdá.
