uzivatel28657
komentáře u knih
Sidonie
Věra Pasiarová
Ročně je v Česku vydáno tisíce beletristických knih, já si však za poslední dva roky koupila jen dvě beletristické knihy a obě jsou od autorky Věry Pasiárové. Jako v případě její prvotiny, je i totiž její druhá kniha sázkou na kvalitní četbu, co se čte jedním dechem. Většina knih má pomalý rozjezd a zaujme čtenáře třeba až po 50 nebo 100 stránek, ne tak kniha Sidonie, co šla hned od první stránky z nuly na sto a nešlo mi se od ní odrhnout.
Nutno dodat, že první část knihy nedoporučuji číst na veřejnosti. Je sladce intimní a pokud jste lesba jako já, nenechá vás chladnou (a suchou;-). Líbí se mi, jak v první části je hlavní hrdinka mladičká a nezkušená, je fascinována a vzhlíží ke starším a zkušenějším ženám, co již v životě něco dokázaly. Mít pozornost a být svedena takovou ženou je sen mnohých lesbiček. V druhé části knihy se však role obrátí, z lovené se stane sama lovkyně, co loví jako šelma všemi svými ženskými svody oči, rty, ženské křivky, jemné náznaky nebo jen svůdné pohrávání si se stranicemi brýlí (název téhle části brýlí jsem vůbec neměla ve svém slovníku, ale děsně se mi líbí).
Na knize oceňuji, že zahrnuje podstatnou část života hlavní hrdinky a tím odhaluje, proč se Sidonie chová, tak jak se chová, proč asi cítí to, co cítí. Čtenář tím víc chápe její pohnutky, emoce, myšlenky. Přitom příběh rozhodně není jen o lesbické lásce, je hlavně o ženské pospolitosti a o proměnlivých rolích, které jednotlivé ženy zastávají v různých etapách našeho života. A že být nahoře neznamená, že nemůžeš být příště dole. Naprosto se třeba dokáži vcítit do toho, že když bývalé nevěstky upadnou do nouze, chudoby a špíny, kdy si musí mnohé odepřít, nedokáží si však odepřít dobrou kávu, na tu musí mít vždycky. Stmeluje je, dodává jim aspoň symbolický náznak zachování vnitřní sebehodnoty.
Famózní je jako už u předešlé knihy znalost autorky knihy dobových reálií hlavně meziválečného období v různých zemích Evropy. Bavilo mě hledat si Buquoyský palác nebo třeba nábřeží v Paříži zvané Quai des Grands-Augustins, kam zasadila autorka děj některých svých scén. I jména múz jsem si okamžitě googlila, abych měla lepší obraz žen, do kterých Sidonie stylizovala ženy svého života. Zaujal mě i popis příznaků Lauřiny syfilis či pohřeb nevěstky do svěcené křesťanské půdy za úplatu, vše svědčí o autorčině zájmu podat čtenáři podrobnější vhled do tehdejší doby. Ale přiznám se, že přesun děje z Francie do Čech, byl pro mě šokující a v první chvílí úplně pobuřující, nemohla jsem se s tím smířit, nesedělo mi to a musela jsem si na to zvykat. Jasně, nakonec to vše dávalo smysl, ale takový zvrat v reáliích jsem prostě nečekala :-D
Celou knihu jsem nadávala jen na jednu věc, a to na chybějící přehled jmen, který mě rozmazlil v předcházející knížce. Po přečtení knihy chápu, proč tam nemůže být, ale nestačily by mi ani všechny mé prsty, abych spočítala, kolikrát jsem přemýšlela nad zmatkem kolem příjmení Renoirová a Reinerová. Ani teď, když to píši, v tom nemám jasno:-)
Líbí se mi vtip s přebalem knihy (pokud tedy tak byl zamýšlen), neb Eiffelovu věž má většina současníků spojenu s romantickou láskou, zatímco postavy v románu ji vnímají dost jinak (nebudu spoilerovat, přečtěte si to).
Stejně jako v minulé knize celým románem prostupuje autorčina vášeň pro konkrétní historickou postavu, kdy zná každý, byť i malinký detail jejího života a je jí inspirací pro hlavní postavu knihy. V této druhé knize je tou reálnou postavou americká malířka Romaine Brooks, u které stačí si přečíst její životopis na Wikipedii a okamžitě odhalíte spojovací můstky mezi Brooks a Sidónií, byť někdy rozkošně pozměněné (např. portrét lady se psy).
Jako v minulé knize mi přijde roztomilé, jak jsou všichni tolerantní až respektující k lesbickému vztahu. Dokonce i rodiče sotva zletilé dívky vhodné na vdávání nejsou proti a lásku k ženě dceři přejí. Díky takovému románu se mi lehce zapomíná na netolerantní realitu všedních dní a román ve mně zanechává hřejivý pocit, že je to krásný příběh z nelehkého života, jeden z příběhů, který každá lesba částečně zažila či právě zažívá.
