uzivatel6859
komentáře u knih
Pán Tragáčik a záhady Fromborku
Zbigniew Nienacki
Frombork patří mezi moje nejoblíbenější díly této série. A nejvýš asi hodnotím to, že jsem se díky ní dozvěděl o velice zajímavém městě v nejzapadlejší části polského severu. Když jsem knihu jako malý kluk přečetl, fascinoval mě ve školním atlasu malý černý puntík u Baltského moře a řekl jsem si, že jednou se tam musím podívat. Realizoval jsem to až o mnoho let později a mohu říct, že Frombork rozhodně stojí za návštěvu. Obrovské proluky napovídají, jak moc bylo město zničeno v 2. světové válce, ale navzdory tomu tam zůstaly stát pozoruhodné budovy, z nichž katedrála je bezesporu nejzajímavější. A nechybí samozřejmě spousta upomínek na geniálního Kopernika.
Zkáza Jezerní kotliny
Petr Hugo Šlik
Po přečtení několika zdejších recenzí jsem si knížku s nadšením půjčil a čekal foglarovské pokračování Chaty v Jezerní kotlině. No, tak úplně jsem se nedočkal. Je samozřejmě jasné, že autor o sedmdesát let mladší než Foglar nemůže psát jako Foglar, ale...
Tato kniha nejen, že přímo navazuje na Foglarovo dílo, nýbrž dokonce z Chaty v Jezerní kotlině na řadě míst cituje (někdy to působí až parodicky, když jsem asi poosmé četl o "černém ďáblu Evansovi" - jinak snad tento neporazitelný boxer v knize ani není zmíněn - nabyl jsem dojmu, že si autor z čtenářů tak trochu dělá srandu), takže myslím, že by bývalo bylo vhodné se některým rušivým prvkům vyhnout.
Děj knihy je posunut do pozdější, avšak blíže neurčené doby, v níž se prolínají prvorepublikové reálie s reáliemi mnnohem modernějšími. Tak tam máme pana uhlobarona (doly byly znárodněny v roce 1945), pan lékárník prodává lékárnu (což by si mohl dovolit nejpozději pár let po válce), ale kluci (i tohle slovo je zbytečně rušivé, Foglar by asi napsal chlapci) mají volné soboty (to bylo až od roku 1968) a ulice jsou plné aut. Nebo že by se to celé mělo odehrávat až po listopadu 1989? Těžko říct. Tohle ale děti asi příliš řešit nebudou.
Co je vysloveně nefoglarovské, je velké zapojení dospělých do děje. Foglarovi hrdinové si většinou vystačili sami, zapojení dospělých bylo minimální a v tom myslím z velké části spočívá kouzlo jeho knih. Tady jsou naopak dospělí hlavními hybateli románového dění, které je v závěru až přehnaně akční.
Už tady někdo zmínil, že hlavní postavou se stává spíše Ludva a Pavel mu dělá "Watsona". Já bych se nebál říct, že autor z Pavla udělal vysloveného troubu, takže když mu to na konci jednou zázračně "sepne", působí to až neuvěřitelně.
Důležitou roli v Chatě v Jezerní kotlině hrála Ludvova Zavřená kniha. U Foglara si o ní můžeme přečíst mnoho pochvalného, ale až na několik vět se ji nepokoušel tvořit. Asi věděl proč. Pan Šlik to nevěděl, pokusil se o to, a výsledkem je poněkud banální příběh, který Ludvovo dílo dost shazuje.
Nejvíc mě ale dorazil úplný závěr. Z komentářů už jsem byl připraven na to, že bude malinko poplatný dnešní době, ale něco až tak pionýrského jsem opravdu nečekal. Za to ubírám dvě hvězdičky.
Námět v žádném případě nebyl špatný, naopak. Se zpracováním je to horší. V některých pasážích je až příliš okaté, že jsou v knize naroubovány jen proto, aby nějaká pozdější chatrná konstrukce dávala aspoň trochu smysl. Celá kniha působí dost neuměle a určitě by zasloužila pečlivější redakční práci, která by snad mohla odstranit občasnou jazykovou neobratnost i některé zbytečně krkolomné formulace. To se ale asi v době optimalizace nákladů už moc nenosí.
