Valmont78 komentáře u knih

Literární noviny, publikováno online 12. 01. 2020
U knihovny s Petrem Bílkem

Jana Štroblová: Do nikam (Theatrum mundi 2019)
Ne nadarmo a bez užitku pro svou tvorbu překládala Štroblová poémy Mariny Cvetajevové. „Poéma? Kdeže! Svět nestojí o skladbu, / když je sám rozpadlý. Řád je v něm utajen,/ legendy změněny, pravda v pochybách zakleta,/ poému nenajdeš, tohle víš opravdu;/ čteš zmatené útržky černého sukna jen,/ jakým je obestřena planeta“. Zeitdiagnose! Básnířka v zajíkavých verších promítá osobní životní bilanci na plátno této doby, exodus privátní rezonuje v exodu jedné verze světa. Rozkolísané bezpečí domova, kriminalita, migrace, všeobecný úprk bez cíle (do nikam), útěky od paměti a Boha. Kdepak rétorika, autorka v trefných rýmech tenduje až k lapidární aforistice. Blesky nečekaných souvislostí!

LIterární noviny, publikováno online 29. 05. 2018
U knihovny s Petrem Bílkem č. 14

Jana Štroblová: Odstíny světla (Theatrum mundi 2018)
Nejde o obvyklou sbírku. Autorka (1936) se pustila do konceptuálního projektu, jehož páteří jsou vlastně ilustrace Vojtěcha Kemennyho. Názvy básní jsou barvy, jež dominují jednotlivým grafikám. Uprostřed všeho toho básnění hrnoucího se dnes na nás ze všech stran a sítí Štroblová nenápadným noblesním gestem připomíná, co jsme už skoro zapomněli, jak vypadá poezie. Zasuté a překryté krajiny dětství zablesknou ve vzpomínce ustrnulé ve výši let, zasvítí jako jeřabiny na podzim. Dávné chvíle, jež trvají. „Bílá. Den jako zasněžený les./ Tak znenáhla/ ticho. A cosi – sám rys ostrovid/ z výšky, co všecky dnešky přesáhla/ číhá/ a chystá se mě oslovit.“ Básnířka smířeně tohle oslovení očekává, ví, že musí přijít.

02.06.2018