Vetes-nice komentáře u knih
Autorovy nápady mě baví, čte se dobře, ale někdy na mě text nepůsobí jako příběh, ale spíš výňatek z policejního spisu nebo úvaha, slovní úloha. Dialogy jako by pouze sdělovaly informace, u kterých autor potřebuje, aby zazněly, ale nejsou živé, nebudují vztahy mezi postavami, což mi spolu s minimálními popisy ztěžovalo orientaci v jednotlivých charakterech. Všechny tři příběhy mají emočně nabité finále, ale ze mě bohužel nejspíš právě z uvedených důvodů slzu nevymáčkly.
Příběh má potenciál filmového scénáře a místy i jeho střihy. Akční vyprávění utíká stejně rychle jako Viktor po střechách a připomnělo mi Alitu: Bojového anděla nebo Blade Runnera. Dát knize, jejímž hlavním tématem je apokalypsa a neodvratné umírání, růžovou obálku, je prostě nejvíc cool ever.
Příběh, o kterém od začátku víte, že bude masakr. A taky je. Velmi intenzivní emoční nářez plný bezmoci, beznaděje a osamělosti, surový a silný svou věrohodností.
Jako správná krysa jsem si na těchto zbytcích pochutnala. Příběhy jsou úderné, mají šmrnc a nutí číst poctivě. Nejvíc mi asi sedly Záchvěvy a temné vody, Úsek dopravních nehod a Hlídám tvůj spánek. U některých povídek jsem uhodla pointu brzy, což mi nevadí, naopak mám radost, že s autorem sdílím škodolibý smysl pro humor. Těším se, až Jiří Sivok napíše román, rozhodně na to má.
U téhle knihy jsem opravdu váhala mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Povídky mi všechny nesedly - na můj vkus je v nich příliš mnoho piva, cigaret a vykřičníků, ale básníkova duše toužící po lásce převážila misky vah na čtyřkovou stranu.
Temné, intimní příběhy, plné úzkosti, touhy a zoufalství, které je často horší než strach. Poslední povídka "Tenhle svět ztrácí svůj tvar" mi doslova vytrhla srdce z těla. Skvělé. Moc bych si přála, aby kniha vyšla i v papíru, zaslouží si to.