wallflower.
komentáře u knih
Na jedné vlně
Jenn Bennett
Skvělá oddechovka, která vás naladí na léto a zavede na kalifornské pláže a promenády lemované spoustou obchůdků a stánků s churros a měsíčními muffiny.
Líbilo se mi, že se vlastně téměř celá kniha věnovala vyvíjejícímu se vztahu Bailey a Portera bez nějakých zbytečných vycpávek okolo a taky bez větších dramat (co se jejich vztahu týče) kromě momentu, kdy zjistili, s kým si to vlastně celou dobu psali. Za mě je rozhodně dobře, že se už v anotaci dozvíme, kdo je kdo, protože co si budem...jak často se něco podobného stane, a takhle jsem se vyhnula překvapení v závěru knihy a protáčení očí nad tou nepravděpodobností. Když jsem věděla do čeho jdu, tak mi to vlastně vůbec nevadilo, a navíc si člověk daleko víc užije souvislosti mezi tím, co se odehrává v životech postav a co v internetové konverzaci.
Kniha je nabitá vtipnými slovními přestřelkami, narážkami na filmové klasiky, romantickými scénami, u kterých se člověk prostě musí usmívat, ale odehrávají se zde i vážnější momenty. V knize je ukázané, jak důležitá je pro vztahy komunikace a jak je ovlivňuje i vztah k sobě samému.
Na jedné vlně splnilo moje očekávání o feel good romantice a dokonce ho i předčilo.
4,5 / 5 *
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Když jsem se dozvěděla, že prequel k Hunger Games bude vyprávět příběh Coriolana Snowa, moc jsem nevěděla, co od knihy čekat a jakým směrem se bude příběh ubírat. Právě pro svou nepředvídatelnost se mi nejvíc líbila třetí část knihy, kde je i nejvíc věcí, které ji propojují s původní trilogií. Symbol reprodrozda a píseň Oběšencův strom díky této knize dostávají úplně jiný rozměr.
Z Coriolana jsem od začátku cítila něco z budoucího prezidenta Snowa. Rozhodně ale ne takovou krutost jako v trilogii. Bylo zajímavé sledovat ten vnitřní vývoj, kdy se z pragmaticky uvažujícího kluka s trochu zvláštním charakterem a pošramoceným egem, který se snažil dostat ze dna, kam po válce se svou rodinou dopadl, na lepší úroveň, stává i díky vlivu okolí a zvrácených lidí tyran, který nesnese chaos a potřebuje mít všechno a všechny pod kontrolou. U sebe ale pravidla dokáže ohýbat a vše si rozumově odůvodnit tak, že sám sebe přesvědčí, že vlastně jedná správně. Nešlo ho ale hned odsoudit, člověk mu pořád dával naději a doufal, i když věděl, co se z něj nakonec stane. Touha po prestiži a moci, kterou jeho rodina dřív měla, zvítězila.
Postavu Lucy Gray jsem si moc oblíbila, stejně tak Sejana. S nimi jsem se opravdu dokázala ztotožnit a vcítit se do nich. O Lucy bych si toho ráda přečetla víc.
V knize se mi líbilo to až filozofické přemítání nad podstatou člověka, jeho života a jeho touze po svobodě a zároveň nutnosti řádu a tudíž i nad smyslem a vlivem her. A taky to, že ukazuje, jak náš život ovlivňuje láska.
Celá kniha je protkaná písněmi, které jsou provázané s příběhem a objasní vám spoustu věcí. Moc se mi líbilo, jak autorka dokázala propojit písně s postavami.
No a ten závěr...to bylo něco.
Doufám, že se se Suzanne Collins do Panemu ještě vrátíme.
"Nemáte právo brát lidem život a svobodu. S těmi se každý rodí, nejsou to dary od vás, abyste je o ně mohli zase připravit."
"Podle mě jsou lidské bytosti od přírody dobré. Poznáš, když překročíš hranice ke zlu, a pro každého je životní výzvou, aby zůstal na správné straně."
"Máme sklony k sebezničení"..."Jako můry k plameni."
Dívka s jahodami
Lisa Stromme
Tohle je tak krásná kniha.
Líbí se mi autorčin nápad napsat román, kterým přiblíží poutavou formou dílo a osobnost Edvarda Muncha, autora slavného obrazu Výkřik. Příběh je sice smyšlený, ale odehrává se na konkrétním skutečném místě a týká se ve většině případů skutečných postav, jak je vysvětleno v doslovu.
Kniha je psána poetickým jazykem a obsahuje spoustu hlubokých myšlenek, popis krásné norské přírody a je založena na emocích. Jsou v ní pocity od čirého štěstí po zdrcující beznaděj, od vášnivé lásky až k nenávisti. Je to kniha o mládí, touze, lásce, umění a umělcích a jejich vnímání světa, o společnosti, vztazích a smíření. Je to kniha o životě.
Zaujaly mě i citáty od Goetheho z knihy Teorie barev na začátku každé kapitoly. Další plus je nádherná obálka.
Můj zážitek z knihy byl umocněný i tím, že jsem den po dočtení shodou okolností navštívila Národní galerii a viděla i některé Munchovy obrazy.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Literární skvost. Příběhy jednotlivých postav se v románu rozbíhají jako cévy po těle a v závěru knihy se zase spojují, aby jen některé pokračovaly dál do úplného konce. Vše do sebe zapadne.
Autor se vyjadřuje neuvěřitelně poeticky, kniha je plná hlubokých myšlenek a nese v sobě poselství. Na osudech postav autor zobrazuje období druhé světové války a ukazuje ji z různých úhlů pohledů. Popisuje krutosti, které se děly, a to, jak s nimi lidé museli žít nebo se jim snažili postavit. Vypráví příběh o odvaze, důvěře, lidské krutosti i lásce.
Byl to silný emoční zážitek, obzvlášť v závěru. Doporučuji.