y.submarine
komentáře u knih

Možná jsem až tak úplně nepochopila, proč se kniha nazývá tak, jak se nazývá, ale líbila se mi. Né, že by magii postrádala, ale přesto jsem si pod tímto názvem představovala něco jiného. Melánie malinko připomíná Olivera Twista, ovšem v holčičím podání. Čekala jsem na veliké tajemství rodiny strýčka Philipa, ale nedočkala jsem se, kniha stále utvrzuje v tom, že jde o psychopata. Finna jsem si chtěla každou stránou vzít víc a víc...


Vědí, že je konec a přesto se jeden druhého vzdát nechtějí. tak to má být.


Deprese, láska, nenávist, úzkost, beznaděj, víra, odvaha. mluví to na vás, hraje si to s vámi a aby toho nebylo málo, nakonec hledáte ve svých věcech věci Vítězství. Jednoho večera při pohledu na pastu, která neměla ani chuť ani vzhled, problesklo mi s nechutí hlavou: Pasta vítězství. Zkrátka je to tam a je se čeho bát...
