ZlýJabko komentáře u knih
Pár podobně "postižených" jedinců znám a nedělalo mi nijak velké problémy milostslečnu pochopit. Trochu mi vadila místy až skutečně nejapná opominutí zcela očividných faktorů zásadně kolidujících s jejím Plánem, ale což, pupík dělá svoje, vidím to na manželce. Nečekal jsem žádné geniální dílo a ani jsem jej nedostal, avšak jako příjemná odsýpající detektivka je tahle kniha fajn. Jednohubka do autobusu, vlaku nebo letadla.
Still better love story than Twilight.
Or 50 shades.
Jedna z knih, které jsem si půjčil z knihovny jako jednohubku a skončil jsem podrobným rozborem religionistiky nad Gombrichem a poslechem Wagnera.
Výtečně napsaná detektivka napínavá jak kšandy.
*Gesicht v dlaních...* Kde začít? Třeba tím, že uplyne první rok a Ala vůbec neznáme. Druhý rok? OK, Al se mění v otravné nepřesvědčivě zakoukané emo dítko. Rok třetí? Tou dobou mám toho fracka už dost než abych se vůbec staral. Scény s Harrym - Harrym Potterem, jehož jméno je na obálce a láká fanoušky jako bonbon dětičky - jsou k uzoufání. Následuje nejlepší část knihy, scéna 11. MEGA! A pak to zas usne. jako že skoro doslova, taková je to nuda. Blbnutí s Mnoholičným lektvarem už je jen nostalgická vzpomínka na Tajemnou komnatu, napětí nula, zábava se jí blíží. Ad plán Saving Private Diggory: On je sakra důvod, proč se Obraceč času objevil v příbězích aktivně jen jednou, a to hodně opatrně. Protože od téhle chvíle je to už úplně mimo. Fanfikce přes všechen potenciál úplně vykolejila a už se nedokázala vrátit a Delphi už jen potvrdila smrt té spousty stromů, na které je tenhle šmejd vytištěný. Pánům Tiffanymu a Thornovi doporučuji po vzoru Stroupežnického, aby už nepsali hry a pokud možno nepsali vůbec. Dvě hvězdy - jedna z nostalgie pro JKR a fantastický svět, který vytvořila, druhá za akci v Bradavickém expresu. Jinak do kompostu nebo na kadibudku.
Neff to napsal dřív a napsal to líp.
Roubování jakože napínavý zápletky víc uškodilo než pomohlo a vychází z toho přehypovaná techno-skoro postapo-romantická blbinka. Nadto neobjevná, neboť informace v ní obsažené zná každý prepper začátečník.
Hodnotím naleštěným prdem.
Rozumím tomu, proč to Joyce napsal. Rozumím důvodu, jakým způsobem to napsal. Čemu nerozumím je to, proč se v tom každý úporně snaží vidět hluboké duchaplno, čímž ze sebe dělají šašky.
Oukej. Prohrál jsem sázku, musel jsem to přečíst.
Nevidím ale jediný důvod, proč by tenhle šmejd mohl někdo chtít číst dobrovolně.
Kvůli hrdince? Ženská těsně po třicítce, která je dobře zajištěná a tak emancipovaná a inteligentní, že jak jí manžel pošle rozvodový papíry, je z ní v tu ránu zdeptaná slepice s charismatem hadru na podlahu.
Jak, proboha jak může třicetiletý exemplář samice Homo Sapiens ve 21. století "nevědět, co má se životem dělat"? Chápu, že někoho zničehonic chytne wanderlust (čti toulavá, ale víc kůl), ale mít hlavu vymletou tak, že se i na konci knihy po zdánlivé katarzi a "spirituálním probuzení" bez přestání hrabe v předchozích vztazích mi trochu napovídá, že autorka má podobný problém s psychikou jako autorky takových blbin jako je Twilight a Padesát odstínů.
Svatej Krišno.
Konec ze mě málem zase udělal alkoholika.
"Inu, jedna možnost, jak by robot mohl uhodit člověka, aniž by porušil Zákony, by tu byla. Jediná."
"A to?"
"Pokud je člověk, který má být uhozen, jen další robot. Sbohem, pane Bayrley."
Absolutně. Geniální.
Docela dobrý příběh, který má nešťastnou snahu tvářit se hluboce.
Zjevně ideální čtení pro batole na dobrou noc. Dcerka spí jak dudek a sní o zlatých síních.
TAKHLE má sakra vypadat pořádná mytologie! Kadečková je kapacita v oboru a tohle pro ni byla jen oddechovka; o to raději jsem, že tu knížku mám. Ještě se za ní musím zastavit pro autogram!
Jednohubka s docela nesympatickou psychopatkou v hlavní roli, která dává větší prostor popisu svých šatiček a lavírování mezi dvěma klukama, než analýze situace. Okay.
Dá se to číst, dystopický scifiny mám rád, ale veledílo to není. O příběhu se nedá moc mluvit, když se jede z pohledu protagonistky, jejíž optika je buď zatraceně zamlžená nebo si prostě nevidí na špičku nosu.
Mimochodem, kterýho génia zase napadlo dávat na obálky stupidní český podtituly? Věšet!
P.S.: Až se současní pětihvězdaři za pár let (a doufejme i pár set knížek)
později kouknou na svoje hodnocení, budou se divit.
Draci v depresi, válka v plném proudu, plánování konečného úderu...a On ví.
Abych zbytečně nespoiloval - Nasuadina linie je fantastická, Galbatorixovi věřím každý slovo a rozumím jeho pohnutkám ať lže nebo ne, sebezpytování na radiací zamořeným ostrově může býti prospěšné.
Poněkud klišovitá pomoc a klišovité vítězství jsou docela vylepšeny realistickou ukázkou toho, že když vyhrajete, neznamená to, že s tím všichni budou souhlasit. Sto bodů navíc za Aryu s Eragonem. Ale i tak to není nejlepší kniha ze série.
Chybí mi katarze. Chybí mi realistické, bolestivé ztráty mezi hlavními postavami. Chybí mi Galbyho fištrón, který nepochopitelně na pár vteřin zjevně vypnul.
P.S.: Co bych dělal s adminským klíčem k vesmíru? Muhahaha!