Zoe88 komentáře u knih
Knihu jsem shodou okolností otevřela krátce poté, co jsem se vrátila z kláštera, kde jsem několik dní pobývala v tichu... a čtením jako bych navázala na ty niterné stavy, které jsem prožívala. Takové ty věci, o kterých se blbě mluví, protože to prostě nejde... ale Jung se s tím popral. Je mi jasné, že nedosahuju ani v nejmenším Jungových vhledů či jeho vzdělání, ale během čtení jsem byla zatraceně ráda, že někdo píše o takových těch věcech... o kterých se blbě mluví.
Doporučuji to mít spíše jako takovou tu knihu, ve které si člověk občas čte, než knihu, kterou si prostě na posezení přečte. Na to je to příliš hutné.
(SPOILER) Znepokojivé. V nejlepším smyslu slova. Zhmotněná zoufalost a tíživá situace jedné pošramocené rodiny. Jak vyjádřit tíhu ztráty člověka a vše co se s tím pojí? Přibližujícími se korýši :D
Četlo se mi to dobře, téma proměny je důležité. Na příběhu mi přišlo zajímavé, jak se změnila, ale ne úplně, místo, ve kterém vyrostla v ní zůstalo. Podle mě je jasné, že na první pohled autor sice píše o svém osobním příběhu ale současně chápe a uvědomuje si jeho širší kontext.
Kniha mi byla doporučena s tím, že je velmi dobře napsaná a přeložená (tím byl míněn překlad od pana Medka). Hned na prvních stránkách jsem musela souhlasit. Krásně to nasytilo moji potřebu nechat na sebe působit kvalitně formulovaná slova - se záměrem kompenzovat moji, patrně v důsledku vlivu sociálních sítí, horší a horší mluvu i slovní zásobu.
Velmi mě oslovily popisy jednotivých prostředí a atmosfér. Nejvíce asi sídla Nesimovi rodiny, zvláště když s Nárúzem vjížděli na poušť. Celá kniha byla plná barvitých, šťavnatých obrazů.
Dále mi přišlo skvělé, jak kniha chytá svůj objekt vyprávění z různých stran a úhlů, to mám vlemi ráda... žádné, je to "takhle a takhle" ale když to popíšeme z vícero úhlů, lépe se dobereme pravdy. Je to dílo, postmoderní, že?
Doporučuju.