ZůzaSomolka komentáře u knih
Příběh, na kterém se člověk učí důležitým zásadám, jak někoho efektivně vést. Kniha, která učí leadrship. Hodnotná pro lidi, kteří mají za někoho zodpovědnost (trenéři, vedoucí, rodiče, učitelé ...).
Krátká knížka (delší být nemusí, je tam všechno důležité) o principech, které bohatí znají a využívají, ale střední třída je nezná či je považuje pod jejich úroveň. Přesný návod, jak se dopracovat k penězům podle zkušeností autora. Hodnotná pro lidi, kteří chtějí mít víc než je dobrý průměr.
Peasovi jsou bezesporu velmi dobří autoři a jejich knihy mám ráda, protože srozumitelně popisují techniky, které se hodí a člověku pomůžou. Tato kniha se mi líbí obzvlášť, protože popisuje vše, co člověk potřebuje vědět k tomu, aby dosáhl svého cíle, ať už je jakýkoli. Není však cenná jan svými moudry, ale i příklady ze života ať už Allana a Barbary či někoho jiného. Velice na mě pak zapůsobil závěr knihy, kdy popisují, jak se znovu museli postavit zpátky na nohy po tom, co utrpěli osobní bankrot, po tom má člověk pocit, že je všechno možné.
Věřím, že každý, kdo má chuť se někam posunout, zde najde rady, které může okamžitě aplikovat a které mu pomohou jít za určitým cílem (nevadí, že na začátku čtení ho nemá definovaný) a ne se bezcílně plácat na místě.
Supr kniha s ohromnou moudrostí, jak dosáhnout úspěchu v čemkoli. Samozřejmě jedno přečtení nestačí, je třeba to číst přesně tak, jak říká "1.svitek".
V první řadě musím říct, že čtyřleťákovi se to moc líbí a chce to číst pořád dokola. Mě se také líbí námět princezny, která nechce spát, protože ji trápí zlé sny, a skřítka, co zlé sny požírá. Ale tím to tak končí. Příběh mi přijde nedotažený, je tedy jednoduchostí spíš pro malé děti. Největší problém spatřuji ve vyjadřování skřítka, které mi přijde dosti hrubé a neurvalé (i když ne sprosté), a bohužel musím říct, že ty nejošklivější slova dítě ihned přejalo do své slovní zásoby. Takže já moc nejsem nadšená, že jsme to četli, a proto tak nízké hodnocení. Ilustrace mi přijdou průměrné, ale je fajn, že jsou na každé stránce.
Tyhle říkačky mě až tak nebavily, ty o oblečení se mi líbily víc. Ale celkově se mi tenhle koncept líbí. A líbí se mi, že z toho čiší česká nátura (řízek na výletě, hranolky za odměnu apod.), člověk se u toho zasměje.
Tenhle díl se mi líbil nejmíň a z toho konce a pomyslného ráje se mi chtělo zvracet.
Miluju tenhle svět, miluju postavy, miluju ty příběhy a zvraty a hlavně miluju ty konce. A audiokniha a hlas Hany Drnovské je bezkonkurenční. Jsem hrozně smutná, že tohle je závěrečný díl, přála bych si víc příběhů z Erilianu a tohoto světa. Podle popisu jsem myslela, že mě to bude bavit z trilogie nejméně, ale pravda je opak, opravdu je to asi nejlepší díl.
Začátek pro mě byl zdlouhavý, ale když se to rozjelo, byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne. Nakonec to hodnotím jako dva pěkné příběhy, co se prolínaly. A i když mám pár výhrad, ráda jsem si to přečetla.
Skvělé, skvělé a zase skvělé. Příběhy z tohodle vymyšleného světa se mi moc líbí, styl autorky mi sedí a je čtivý. Začátek mě teda tolik nechytl a byla jsem trochu rozmrzelá, že jsme opustili hrdinku z předešlé knihy. Ale jakmile se tam objevil Simeon, čtení jsem si vyloženě užívala.
Už máme za sebou pár Roků někde ... Přijde mi, že tenhle typ knížek děti baví - hledají jednotlivé postavy ... každý má nějaký příběh. A každá ta kniha je něčím zvláštní a má svá specifika. Rok ve školce je milý, i když občas dá zabrat postavy rozlišit a najít ty správné (zvlášť, když 2x za rok mají maškarní, 1x jsou venku v zimním oblečení a s teplejším počasím změní oblečení :D). Má hezké ilustrace a věřím, že se kniha dá využít i k povídání o školce. Zatím nám teda přišel nejlepší Rok v pohádce, ale ani tenhle není špatný.
Tak tenhle Rok nás moc nebavil. Osobně jsem se v ilustracích ztrácela - kdo je kdo, kde je a co dělá ... styl ilustrací mi vůbec nesedl. A ani ty příběhy mě moc neoslovily. Je to teda městský styl - co se děje v městě, městské příběhy. Měsíc za měsíce sledujeme příběhy postav. I tříleťák, který tyhle publikace má moc rád, to po pár dnech odložil a už ho to tolik nebavilo jako jiné knihy z této řady.
Jednoduchý krátký příběh, který zvládnete přečíst celý před spaním. Mě osobně přijde trochu hloupý a moc se mi nelíbil, ale tříleťák z něj byl nadšený a chtěl ho číst každý den. Ohromně ho bavilo "psížrak". Jako jo, kniha má hloubku, protože zpracovává téma neuzurpovat si kamaráda jenom pro sebe. Přidávám hvězdičku za opravdu krásné ilustrace, díky kterým kniha baví i velmi malé čtenáře.
Za mě pecka. Dvouleťák byl z knihy naprosto u vytržení a chtěl si ji prohlížet každý večer a i po roce je kniha stále v kurzu a patří mezi nejoblíbenější. Můj muž stavař z knihy byl také nadšený - popisoval a pojmenovával činnosti a nástroje. Já ze začátku byla nenadšená, protože kniha nemá text, tak jsem nevěděla, co říkat, jak to chodí na stavbě úplně nevím. Brzy jsem však zjistila, že se tam dá zkoumat nejrůznější věci - např. jestli má zmrzlina otevřeno nebo co délá pes s kočkou jednotlivé měsíce. Knihu jsem si celkem zamilovala, protože obsahuje spoustu detailů a i po půl roce člověk objeví něco nového. Ilustrace jsou moc krásné a nápadité.
To je zas jednou kniha, která ve mě vzbouzí protichůdné pocity. Hlavní hrdina je (zvláště na začátku) tak hrozně nesympatický, že jsem to chtěla odložit, ale nesnáším mít něco nedočtené. Příběh je napsán poutavě, plný zvratů (bohužel se neobejde bez zemřelých), a tak plyne docela rychle. Je pravda, že hlavní hrdina reaguje naprosto přirozeně, jak by v podobných situacích reagovala většina normálních a obyčejných lidí, není najednou nesmyslně zázračný, ale možná člověk od hrdiny trochu vyjímečnosti, statečnosti a charakternosti čeká. Václav je úplně jiný hrdina než jsme zvyklí a některé jeho reakce mě vyloženě vytáčely. Musím ale uznat, že příběhu to nikterak neškodí a když člověk zkousne Vaška na začátku, pak už se to zlepší. Nadpřirozené bytosti jsou na mě vkresleny až moc bizardně, ale rozhodně oceňuju autorovu představivost. Je to tedy docela netradiční fantasy zasazené do našeho světa. Jestli se pustím do dalších dílů, nevím (úplně mě to nezaháčkovalo, ale úplně bych sse tomu nebránila), ale knihu bych snad i doporučila.
Boží! Boží! Boží! Příběh mě uchvátil od samého počátku a nemohla jsem se od něj odtrhnout. Má to všechno - tajemství, lásku, vztahy s přáteli, napětí. Jediný, s čím jsem se moc nemohla smířit, je věkový rozdíl hlavních postav.
Celkem pěkné čtení pro školkové děti, zvláště Ondry. Je to teda ta kategorie fantasie bez hranic, kde balonky rostou na stromech a existuje zmrzlinový les, ale není to přitažené za vlasy, myšlenka kouzelného obrazu je pěkná. Zároveň jsou tam běžná témata ze života dětí jako je touha po psím příteli, smutek nad ztracenou věcí nebo strach. Líbí se mi, že kniha vštěpuje i užitečné principy jako hned se nevzdávat a hodnotu opravdového přátelství. Ilustrace také nejsou špatné, jen nejsou na každé stránce textu, což byla výhrada našeho dvouleťáka. Celkově knížka malé Ondry neurazí a rodičům neodumřou mozkové buňky při čtení.
Diana Gabaldon je čtená a vyhledávaná autorka červené literatury, proto určitě stojí za to si přečíst, co píše ohledně tvorby milostných scén a psaní obecně. Milostné scény jsou v jejích knihách hojně zastoupeny, ale nejsou nijak nechutné či úsměvné, ba naopak tam docela sedí. Kniha zmiňuje několik technik, které často podvědomě tušíme, a je doplněna o úryvky z Dianiných děl pro představu a názornost. Máme návody o psaní od Kinga, Browna a dalších, ale je fajn, že je něco od ženy a zas trochu z jiného žánru. Kniha se čte dobře a rychle už jen proto, že díky ukázkám je to vlastně z půlky beletrie těch "nejzajímavějších" scén.
Některé knihy mě odrazují svoji obálkou či názvem, tohle je bohužel jedna z nich. Ani začátek mě moc neuchvátil - bylo potreba se prekousat pocatecnimi grafy a statistikami z USA, ktere me vubec nebavily a prisly mi pro me nerelevantni. Ale cim se kniha blizi vic ke konci, tim je zajimavejsi a hodnotnejsi. Hodne se mi libila pasaz o uceni.
Ehm ... zajímavá knížka. Ne teď vážně, je to neobvyklá knížka svou formou - je plná seznamů typu "12 těžkých pravd o životě", "19 věcí, co jsem měl vědět jako 18ti letý" apod. Kdy každý seznam obsahuje slibovaný počet myšlenek, které jsou rozvinuty v krátkém odstavečku. Pro někoho (i pro mě) tahle forma může být špatně stravitelná, ale líbila se mi rada, že si lze dát knihu na záchod a pokaždé si přečíst nějaký seznam a tím si nastavit mozek do pozitivnějšího myšlení. Pár zajímavých myšlenek jsem si odnesla, ale popravdě kniha omílá pár principů pořád dokola (určitě je užitečné si je vštípit do hlavy, ale při delším čtení to působí jako ztráta času), které už jste asi četli někde jinde. Takže když to shrnu, určitě ji nedoporučuju číst v kuse, spíš si čas od času přečíst nějaký seznam, co vás zrovna zaujme názvem. Pomůže vám to se rychle naladit do pozitivna a udržet zaměření.