zuzule787 komentáře u knih
Přečteno asi před dvěma týdny, takže prvotní pocity už pominuly, ale stejně musím říct, že se mi to líbilo. A asi i trochu víc něž Duna, ale to je u mě dáno tím, že jsem nebyla ovlivněna filmovým zpracováním. Mně opravdu sedí víc si nejdřív přečíst knížku a až pak vidět film. Potřebuji si vizualizace udělat ve své hlavě a ne si nechat něco podstrkovat. A proto se mi tento díl i přes zdlouhavé intrikování a filosofování líbil moc. Oživení oblíbené postavy bylo velkým přínosem a konec byl smutný, ale já se těším kam se budeme pouštní krajinou sunout dál.. Škoda jen, že už asi ne na hřbetě velkého pouštního červa..
Příjemný návrat do světa smrtek, poznání nových postav, míst, ale i setkání se starými známými. Nemám moc ráda povídky, ale tyto mě mě bavily. Některé více, některé méně, ale rozhodně to byla jedna z nejlepších povídkových knih, které jsem četla. Většina příběhů mě držela v napětí a mnohdy jsem se i pobavila. Těžko se mi Shustermanovo universum opouští, ale musím uznat, že to bylo super :-)
Třetí díl dočten a zbyl ve mně pocit, že to prostě není dotažené do konce. Jasně i takové konce knih jsou, ale tady mi to přijde divné kvůli povaze hlavní hrdinky Juliette, která se stále snažila hledat odpovědi a vymýšlet i nemožné aby zachránila všechny lidi. Tak proč se nepokusila kontaktovat i ostatní sila? Varovat je? Nebo na to časem přijdou sami? A ten uspěchaný a až moc happy konec? Ještě mohla zjistit, že je jako zázrakem těhotná a už by to bylo jako opravdu z amerického romantického filmu.. Ale dost kritiky.. Třetí díl se mi četl nejlépe. Bylo v něm nejvíce akce, napětí, deprese, smutku, ale i naděje a přátelství. Oceňuji prozření Donalda, a to co nakonec udělal. A celá myšlenka o konci světa a jeho restartu po x stovkách let? Tak důkladně promyšleném novém začátku? Děsivě reálné..
Jsem za Nebeského vězně moc vděčná, protože odpověděl na těch moc otázek, které mi běhaly hlavou po přečtení minulého dílu. Krasně se propojili osudy postav z prvních dvou knih a moc se těším na závěr, ale asi si dám chvilinku pauzu, protože si ještě nedovedu představit to prázdno, které bude následovat po přečtení posledního dílů..
Fermín je jedna z nejlépe napsaných literárních postav, které jsem kdy poznala - to jen tak mimochodem:-)
Nepřečteno, ale posloucháno jako audiokniha při chůzi na pásu. Moje první setkání s touto spisovatelkou a tak jsem jsem byla zvědavá jestli mě chytne tak, jak to většina severských spisovatelů umí.. Nebylo to špatné - mrazivé prostředí, divní lidé, naivní studentka a vyprávění ze dvou pohledů - to hodnotím jako povedené. Líčení finálních událostí bylo fakt dost brutální a hlavně já ne moc dobře snáším násilí páchané na dětech.. Na druhou stranu jsem si k postavám nedokázala najít vztah.. Což mi přijde divné, protože minimálně k hlavnímu hrdinovi si vždycky nějaký vytvořím. Buď mě baví, nebo totálně štve, ale vždycky na mě nějak působí.. Tady ne, tady je mi úplně jedno jestli je tam Týr a nebo nějaký Pepa. Konec tedy nabízí další možné pokračování do kterého se asi zřejmě pustím a budu doufat, že se hlavní hrdinové trochu víc projeví, že to prostě nebudou jenom nějaké postavy..
Musím maličko snížit hodnocení, ale je to jenom kvůli rozvleklosti, pomalejšímu tempu a množství postav, které mi přišli zbytečné. Jinak si i tato kniha zachovává vysokou úroveň vyprávění, napětí a dobře napsaných hlavních postav. Sice Rowan a Citra byli trochu upozaděni, což mě mrzí, ale chápu, že byly pro děj důležitější okamžiky okolo smrtky Faradaye, Zvona a Goddarda - který jak fakt skvělý záporák :-) Budu se opakovat, ale mým favoritem je opět Nimbus. Jeho vyznání prostřednictvím Jeri bylo jednou z nejsilnějších chvílí této knihy a řešení, které pro lidstvo připravil... No, překvapilo mě to, ale proč ne.. Nečekala jsem od této série nic zvláštního a dostala jsem opravdu mnoho. Pan Shusterman se tímto řadí mezi mé oblíbence :-)
Turnus je trochu lepší než Silo. Alespoň tedy z toho pohledu, že jsem se dokázala začíst hned. Bavilo mě střídání časových období, skoky mezi Sily a postavami a hlavně jsem ráda za odpovědi na otázky, kterých jsem byla po přečtení prvního dílu plna.. Na většinu jsem odpovědi dostala, ale spousta jich ještě zůstala. Stále mou oblíbenou postavou zůstává Sólo a jeho boj o přežití v Silu 17. Představa, že bych něco takového musela zažít.. čistá hrůza.. Těším se na poslední díl až se všechny postavy propojí a jsem zvědavá jak to vlastně doopravdy je..
Moc mě tato série překvapila a potěšila. Možná mě trochu mrzí, že jsem předtím nepřečetla sérii Grisa, ale co už. Celá šestice vran mi prirostla k srdci. Genialita Kaze je sice trochu pohádková, ze všech problémů uniknou, protože Kaz počítá prostě se vším. Je mi to ale jedno, protože jsem hltala každé slovo, řádku a stránku a nechtěla aby jejich dobrodružství někdy skončilo.
Nimbus je skvělý, jak kniha tak i postava. Nechtěla bych být na jeho místě a mít s lidmi takovou trpělivost, ale zase - udělal si to tak sám:-) To jenom okrajem. Druhý díl se mi četl o mnoho lépe, bylo to svižné, akční, napínavé, se spoustou postav, míst a událostí. Popsaný svět už pro mě nebyl překvapením a tak jsem se mohla víc věnovat bojům o moc mezi dvěma frakcemi smrtek. Bylo to super.. Vzkříšení postav a ten konec? Epické a smutné. Na nic nečekám a čtu dal..:-)
(SPOILER) Dočteno.. Nechvátala jsem, některé pasáže četla vícekrát abych si je prožila a zapamatovala a hlavně proto, že jsem nechtěla aby to skončilo. Abych musela číst to, co jsem tušila že přijde a když to přišlo, tak i při nejlepší vůli mě to rozsekalo a já slzela jak blázen. Obrečela jsem každého člena ka-tet, kteří mi byli po několik měsíců skoro rodinou. Za svůj čtenářský život jsem už od Kinga přečetla určitě přes třicet knih a to, že se v nich objevují narážky na knihy jiné jsem věděla a mám to ráda, ale že vlastně většina toho, co King píše více méně souvisí s Temnou věží tak moc, jsem si neuměla představit. Ta promyšlenost vytvořeného univerza, časových rovin, dějů a postav je neuvěřitelná. Občas si myslím, že při psaní některých pasáží Mistr nebyl úplně při smyslech (což on sám nepopírá), ale takovou fantazii a umění to čtenáři vyprávět má opravdu jenom on. Jeho postavu v této knize jsem opravdu neměla ráda, rozčilovala mě jeho nerozhodnost a zbabělost i když si to v poslední chvíli trochu vyžehlil. Závěrečné souboje s Mordredem a Karmínovým králem byli trochu uspěchané (nechci říct odfláklé) a to mě trochu mrzí. Oproti tomu pasáž s Dandelem byla skvělá. Úplný konec se mi hodně líbil, protože nabízí mnohé a ka je přece kolo.. A já bych nejradši zase vzala do ruky Pistolníka a začala číst znovu.. Díky, sai Kingu za toto úžasné dílo. Nikdy jsem nic takového nečetla a pochybuji, že někdy ještě budu.
Bylo mi jasné do čeho jdu a přece mě povaha Langa fascinovala. Od dětství komandován otcem, který byl fakt blázen, slabošská matka a strýc, kterého obdivoval. Myslím si, že to byl těžký autista s ještě dalšími psychickými problémy. Prostě ideální adept na vojáka, protože plnění rozkazů a čest sloužit vlasti pro něj bylo víc než vlastní svědomí a rodina. Se svými organizačními schopnostmi a cílevědomou snahou plnit úkoly se brzy dostal hodně vysoko a ikdyž nesouhlasil s tím co dělal, neudělal nic proti.. Je to hrozné, ale tak to bylo. Tato kniha ve mě zanechala nehezké pocity na člověka, který byl podle mého slaboch, který měl problém mít svoji vlastní vůli..
Moc hezký díl zasazený dějově mezi 4. a 5. román, kdy Roland svým přátelům vypráví příběh v příběhu - Závan klíčovou dírkou. Příběh, který mu vyprávěla jeho matka a který on povídá chlapci, jež přežil řádění zvěrodlaka. Tento příběh byl pro mě mnohem napínavější a lepší než samotné pátrání po zvěrodlakovi. Mám moc ráda odhalování Rolandova mládí a poznávání toho jaký byl v dobách než se pustil do putování k Temné věži. Už se těším na další cestu ka-tet a jdu s vámi plna obav, ale i očekávání..
Tak tohle bylo něco, to tedy bylo.. Už ani nevím jak dlouho vlastně mám rozečtenou Temnou věž. Pistolníka i Tři vyvolené jsem za tu dobu přečetla 2x vždy s tím, že teď už tu sérii konečně pokořím. Vždy jsem ale začala číst něco jiného. Hlavně to bylo způsobené tím, že jsem prostě tyto knihy nechtěla číst v elektronické podobě. Jsem schopna ve čtečce číst všechno, ale knihy pana Kinga pro mě vždycky byly výjimka, ale tahej se 700 stránkovou knížkou v kabelce, že? Tak jsem po letech podlehla a Pustiny a Čaroděje a sklo zvládla ve čtečce.. A přežila jsem to.. Co jsem tedy málem nepřežila bylo čtení o Rolandově minulosti, osudové lásce, přátelství a krutosti ka. Číst jeden z nejlepších milostných příběhů s vidinou neodvratného konce, který stejně nakonec překonal mé očekávání. Myslím, že tohle kromě pana Kinga umí jen málo spisovatelů - vtáhnout čtenáře do děje a nechat ho trpět spolu se svými hrdiny. Propracovanost povah postav, popisy prostředí i situací, to je prostě skvělé. Několikrát jsem se musela v textu vracet a číst si určité pasáže znovu, jen pro hloubku obsahu a nebo pro to, abych se ujistila, jestli to tak opravdu je.. A to je to, co mě baví a to, proč si stále myslím, že pan King je jeden z nejlepších a Roland je pro mě hrdina s velkým "H".. Díky, sai..
Za mě tento díl poněkud slabší. Předvídatelné soupeření s FBI sice dalo trochu víc prostoru Garciovi a Hunterovi přeji hodně úspěchů v osobním životě, a hlavně ať si ho užívá dokud to jde, protože víme jak to u něj chodí.. Ale celkově mě tato kniha úplně nechytla, jako to bylo u jiných dílů. Škoda, protože záporňák byl důmyslný a vraždy dokonale naplánované a provedené, ale něco tomu chybělo.. A ten konec? Hóóódně uspěchaný..
Já jsem opravdu spokojená. Sice to byl hrozný doják, ale já to se všemi moc ráda prožívala. A je to tím, že mi postavy této série byly velmi sympatické. Určitě je to hodně dané dobou, ve které se příběh odehrával. Oceňuji odvahu, čest, slušnost, odhodlanost a lásku se kterou jednali. Musím uznat, že paní spisovatelka umí psát tak, že ač už jsem nechtěla začínat číst další sérii, tak asi budu muset.. Ještě se mi svět lovců stínů nechce opouštět. A to je ode mě velká poklona..:-)
Mechanický princ se točil hlavně okolo milostného trojúhelníku a snaze najít Magistera. Četlo se to samo a potěšil mě vývoj vedlejších postav, kterým se tu dalo trochu víc prostoru. Jsem opravdu zvědavá jak to celé dopadne, ale jelikož jsem četla Nástroje smrti, tak tuším, že můj oblíbenější z dvojice Will/Jem štěstí nedojde.. A ještě jedno velké plus tato kniha měla - Magnuse - je skvělý:-)
Nemůžu říct že bych byla vyloženě zklamaná, ale nadšená rozhodně ne. U hodně povídek jsem měla co dělat abych udržela pozornost. Od Kinga pro měl nejlepší Věnování. Sice se mi trochu bouřil žaludek, ale nápad a zpracování super. Od Simmonse byla lepší Metastáza, ale určitě nejzajímavější a nejčtivější byla Martinova Proměna kůže. Ta mi opravdu sedla jak postavami, dějem, tempem vyprávění a dovedla bych jí klidně číst ještě déle..
Skvělý díl. Na jedné straně sledujeme rozpolcenou Susannah, kterou Mia doslova unesla do New Yorku roku 1999, kde chce porodit Chlapíčka. Susannah jí s tím má pomoc a my se s nimi dostáváme kromě New Yorku i na místa, která jsou jinde.. Kde vlastně? Ukrytá v mysli, podvědomí, vzpomínkách, jiných kdy a kde, kterými se to v této sérii jenom hemží, protože svět se hnul, stále se hýbe a bořitelé pracují příliš rychle.. Výborně jsou popsané vnitřní hovory obou žen a jejich "souboje" o moc.. Ale ještě o něco víc se mi líbila dějová linka Rolanda a Eddieho, kteří šli získat od pana Věže velmi důležitou parcelu. Od pana Věže, kterého bych nejradši profackovala, tak moc mě štval - musím uznat, že je to skvěle napsaná postava :-) Další cesta je zavedla k jejich stvořiteli, samotnému Kingovi, kterého zde nacházejí jako slabého, zbabělého na alkoholu závislého člověka a snaží se ho přesvědčit aby dál psal o Temné věži i když jsou síly, které s tímto nesouhlasí.. Strašně chci vědět, jak to bude pokračovat, jak Callahan s Jakem a Ochem vtrhnou mezi upíry, zda i Roland s Eddiem najdou k nim cestu, ale na druhou stranu se hrozně bojím jak to vše skončí a že to vlastně skončí..
Já už vlastně nevím co psát, abych se pořád neopakovala. Jasné je, že tato sága je něco unikátního a mně velmi blízkého. Naše skupina se opět vydala na cestu, ale moc daleko nedošli, protože byli požádáni o pomoc lidí z městečka Calla Bryn Sturgis, kterým Vlci unášejí děti a vrací je jako skoro nepoužitelné šmejdy. To je rámec tohoto dílu, ale během něj si stihneme párkrát odskočit do New Yorku roku 1977, přečíst si o osudech otce Callahana poté co opustil Jerusalem's Lot a strachovat se Susannah. Poznáme městečko, ve kterém si naši poutníci na malou chvíli užijí "obyčejného" života - spánek v posteli, klučičí přátelství, ale i strach a napětí z toho, co budou muset vykonat a obětovat na jejich další cestě k Temné věži. Moc se mi líbí, jaký muž se stal z Eddieho ve srovnání s tím jaký byl, když se dostal do Středosvěta.. Tato kniha se četla úplně sama, žádná hluchá místa, děj ubíhal závratnou rychlostí a to, že dlouho připravovaná bitva s Vlky zabrala jenom pár stránek mi nevadí. Tak nějak jsem to i čekala.. Moc se těším na další díl, protože jsem zvědavá jak se děje, místa, události a osudy všech možných postav budou proplétat dál. Protože to, co tady pan King vymýšlí mi chvílemi hlava nebere, ale strašně mě to baví a proto říkám díky.. :-)
Od prvního dílu zase posun k lepšímu. Spousta akce, zvratů očekávaných i neočekávaných, milostného toužení a soužení. A zase si mě autorka vodí tak, jak potřebuje.. Začínám přicházet na chuť Juliánovi - líbí se mi jak dokáže být neúprosný a umí taktizovat, ačkoliv mu to na konci tohoto dílu trochu nevyšlo.. Moc mě baví linka K+M+C a další vedlejší postavy. Jsem opět napnutá, jak guma na trenkách, co přinese poslední díl.. Zatím to pro naše hrdiny moc růžově nevypadá..