Čaroděj a sklo
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52601/bmid_temna-vez-carodej-a-sklo-pTO-52601.jpg
4
1365
1365
Temná věž / Temná veža série
< 4. díl >
Konečně se Stephen King vrací dlouho očekávaným čtvrtým dílem k sérii Temná věž. Roland, poslední pistolník, a jeho družina těsně vyvázli z jednoho světa a vstoupili do dalšího. Právě zde svým druhům Roland vypráví dávný příběh jedné lásky a dobrodružství, ve kterém hraje hlavní roli pozoruhodná žena – Susan Delgadová. Čaroděj a sklo je strhující vyprávění plné šokujících obratů.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2008 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Wizard and Glass, 1997
více info...
Přidat komentář
Rozsáhlý flashback z Rolandova dospívání, aneb jak je někdy důležité se trochu pohrabat hlavnímu hrdinovi v minulosti, pro lepší pochopení toho, co bude následovat.
Asi chápu to rozhořčení mnohých, nikomu se moc nechce do značně rozsáhlého dílu série a navíc když už od začátku čtenář tuší, že se děj nehne ani o píď a celý román bude vlastně "jen" pistolníkovo retrospektivní vyprávění. Ale samotný rozsah je snad to jediné co bych mohl na tomto dílu považovat za trochu zbytečné. Jinak jde o strhující a emotivní čtení, jež ukrývá zajímavá odhalení, která prohloubí charakter hlavního hrdiny, pomohou s pochopením jeho motivace a představí nejméně jednu důležitou zápornou postavu (u které se dá tušit, že v budoucnu ještě dostane svůj čarodějnický prostor).
Závěrem mi tedy nezbyde než dodat, že důležitost tohoto dílu bych nezpochybňoval a jeho přeskočení nedoporučoval.
Tento diel Temnej veže poskytol dlho očakávaný náhľad do Rolandovej minulosti a zodpovedal množstvo otázok. O niektorých z nich som ani nevedel, že ma zaujímajú. Trochu ma len prekvapuje, že priblíženie Rolandovho príbehu prišlo až takto neskoro, v štvrtej knihe. Na druhú stranu však čitateľ dostal iba časť jeho príbehu. Zvyšok ostáva skrytý a čaká na odhalenie v ďalších knihách. Teda aspoň predpokladám.
Samotný príbeh Temnej veže a putovanie k nej sa príliš nepohli, no poskytli k celému procesu kontext a podčiarkli jeho dôležitosť. Rolandove rozprávanie o svojej mladosti mi v niektorých aspektoch pripomínalo literárne diela z obdobia slovenského realizmu – malomestské až dedinské prostredie, ľúbostné príbehy, mocenské konflikty a problémy so sociálnym postavením či absencia súčasných technológií. Samozrejme, Čarodej a sklo do toho zakomponovali ešte mnoho zvláštnostní v podobe nadprirodzených prvkov. Uvedomujem si, že porovnať príbeh Stephena Kinga so slovenským realizmom je dosť absurdné, ale táto vlastnosť je prítomná aj v samotnej knihe, čo považujem za pozitívne, keďže tak vzniká originálny a autentický fantasy svet, ktorý si žije vlastným životom.
Rozprávanie o mladom Rolandovi by sa možno dalo o čosi skrátiť, čím by sa vylepšilo tempo. Občas som sa tiež strácal vo veľkom množstve postáv a mien. Mal som pocit, že ich často nedokážem od seba odlíšiť, v niektorých prípadoch mi pripadali príliš podobné alebo nevýrazné. A vyvrcholenie deja pri akčných scénach ma tiež nechalo celkom chladným. Autor napätie budoval pomaly a systematicky, no v závere neprišiel moment satisfakcie. Roland a jeho priatelia zvládli poraziť nepriateľskú skupinu príliš jednoducho, s veľkým prehľadom. Táto časť príbehu by si ešte podľa mňa zaslúžila trochu okoreniť, lebo bola trochu bez chuti.
V každom prípade sa teším na ďalšie putovanie vyvolených a na postupné odhaľovanie nedopovedanej minulosti.
Kniha je v podstatě Rolandova backstory - nemyslím si ale, že se jedná o nějakou výplň, která by ani nemusela existovat. Zjistíme spoustu věcí o Rolandově minulosti, což prohloubí jeho charakter a postavu jak ji známe do třetí knihy a rovněž poznáme další kout Středosvěta.
Příběh jako takový mi přišel velmi čtivý, i přes romantickou linku, která zabírala velkou část děje. Skrz celou část Rolandova vyprávění byla cítit atmosféra nevýslovné tragédie. Velké plus také mají postavy, ať už se jedná o Rolandovy společníky, na které jsem si okamžitě zvyknul (z celého ka-tet mám nejoblíbenější Cuthberta a Sheemieho) či naprosto protivné ježibaby Kornelii Delgado a čarodějnici Rheu.
Za jedinou slabší část bych považoval akci v závěru, na to jak byli vyobrazeni Velcí lovci rakví, nic moc nepředvedli.
Pan King tento díl napsal patnáct let po prvním dílu. Stal se z něj hlavně psavec a oproti předchozím dílům se v ději dost nimrá. Je zde i změna v tom, že se většina knihy zabývá minulostí a tedy vzpomínkami. Příběh se tedy moc nepohne. Snad budou další díly trochu jiné.
Spousta lidí nemá tenhle díl příliš v oblibě, protože hlavní dějová linie se téměř nikam neposune a jde prakticky jen o Rolandovo vzpomínání na události, které se udály v jeho mládí. Z mého pohledu o mnoho lepší, než Tři Vyvolení nebo Pustiny. Více westernové tématiky mi bylo po chuti. Co mě odradilo od udělení maximální ho hodnocení (o kterém jsem vážně přemýšlel) byl velmi pomalý rozjezd (to začínám skoro považovat za jeden z Kingových rysů) a přespříliš referencí na Čaroděje ze země Oz.
Co je pro mě Čaroděj a sklo ?
Především autor ve výborné formě. Bude to znít už skoro jako klišé,v té nejlepší formě v rámci celé tvorby.
I když a to úpřímně přiznávám,moc se mě nechtělo vracet ve vzpomínkách na pistolníkův počátek. Chtěl jsem putovat dál v pustinách,neopouštět partu.
Místo toho se mám soustředit a naladit se na docela jiný příběh,dejte pokoj :)
Ano a to je právě to. Tato kniha by obstála i jako samostatná storka.
Bylo by nošením dříví do lesa, ale jen tak ve zkratce.
Prokombinovanost děje je velkým plusem. Přehršel postav a silných charakterů a jejich vykreslení. A nakonec velký nával kolotoče emocí.
Ve finále se tedy podařilo a asi po sto a něco stránkách si mě tenhle mix žánrů dokázal znovu omotat.
Když říkám mix,něco na způsob,ehm. a bylo to tu vesměs napsáno již mnohokrát.
Něco ve smyslu fimového Excalibura a to bez mečů. Spíše ta mystika ap. Westernová atmosféra dolarové trilogie a zejména epika Hodného,zlého a ošklivého prodchnutá s Vášní v srdci. Zvláště milostná linka tzv. až za hrob. Budto to znáte a nebo toužíte prožít. Fandíte a věříte jim jejich city, vášnivě matoucí a opravdovou nefalšovanou lásku bez kýčovitých kudrlinek. Zároven s předzvěstí něčeho zlého a osudového.
Čtyřka s čarodějem to nakonec i tentokrát dokázala.
Jestli se bude další cesta ubýrat na sever či jih a nebo úplně někam jinam zatím netuším,ale již ted je jisté,že vše se ubýrá směrem k dalšímu dílu.
Tak za mě ne. Předchozí díly pěkně budovaly atmosféru nejen svým pomalým a precizním postupem, který korespondoval s postupem ka-tet, tahle knížka se trochu vymkla. Svět se pohnul a my sledujeme westernovou lovestory dvou puberťáků v kulisách postapo. Dost nudná vata a dějová pustina, která by podle mého šla dost zrychlit. Naštěstí poslední třetina nabere tempo a přestává být tak moc utahaná. Chápu, že King chtěl opět budovat atmosféru, jak to koneckonců umí, ovšem podle mého to přehnal.
Konečne! Pravý a nefalšovaný King, ktorý buduje hutnú atmosféru, a tak, ako to hádam len on vie, postupne a plynulo rozpráva banálny príbeh mladých milencov (hoci banálny je len v tom, že nejako podobne prežíval lásku každý z nás, kto sa zamiloval v mladom veku, hoci okolnosti boli iné) a čitateľ sedí ako prikovaný a nechá sa unášať horko-sladkou romantikou v desivých kulisách. Nie každý sa však vie stotožniť s Kingovým rozprávaním, ktoré značne vybočuje z príbehu o Temnej veži (ktorý mne je dosť šum a fuk) a nedocenia majstrovstvo rozprávača. Skrátka, je to diel, ktorý dokáže zaplniť slzné kanáliky a to sa predsa v chlapskom svete nenosí, asi tak. Rozumiem tomu, že v dnešnom svete je málo miesta na lásku a romantiku, ale o to viac sa teším, že aj pán, ktorý jedno desaťročie strávil pitím, drogami, skrátka nestriedmym životom, má v sebe kus romantickej duše a dokázal nám dať to, čo by možno v mladosti chcel prežiť, na stránkach tejto knihy - každý spisovateľ vkladá kus svojho ja do svojich postáv a nie inak je tomu aj v Stephenovom prípade. Za mňa najlepší diel a mám obavu, že zvyšné ho neprekonajú.
Na koniec ešte niečo. Každá generácia čitateľov má svojich milencov. Romea a Júliu by som nedokázal prečítať, ale Roland Deschain a Susan Delgado sú mojím generačným mileneckým párom.
Téměř celá kniha je příběh v příběhu, kdy Roland vypráví své ka-tet o minulosti a o dobrodružstvích těsně poté, co jako čtrnáctiletý odešel z domova. V knize je pár skvostných momentů nebo postav (třeba nervydrásající hádankářská soutěž, řidina a samozřejmě stará čarodějnice), ale oproti předchozímu dílu, kterému vévodil psychopatický Blaine Mono, je to výrazně slabší literární počin.
Je to dlouhý milostný příběh mladičkého pistolníka s jeho osudovou láskou Suzan (na moje gusto zbytečně rozvleklý a plný vzdechů a toužení), trochu je tu o přátelích Cutberthovi a Alainovi, ale hlavně je to o zradě a Rolandových důvodech životního pocitu viny.
Pokud King sám napsal, že se mu kniha psala těžko, je to na ní tentokrát znát.
Takže ano, je to o Rolandově kruté ka, ale jako by to nebyla tak úplně Temná věž. I přesto ale zapadl ten dlouho chybějící dílek do puzzle a příběh putování za Temnou věží dostává zase další a nový rozměr.
Za mou osobu tentokrát tak 3,5*. Baže!
Po rozjetých Pustinách se rozhodl King trochu zpomalit v cestě ka-tetu k Temné věži a sepsal poměrně rozsáhlé intermezzo, které pojal formou milostného románu s nádechem westernu. A vlastně proč ne.
P.S. Stále mě fascinuje to, že člověk nedokáže odhadnout období, v němž se nachází Rolandův svět, kde lidé zapomněli, jak fungují stroje, kde lidé znají naftu, ale neví jak ji rafinovat atd. Snad se v následujících dílech dozvíme něco více o tom, jakým způsobem se svět hnul.
S cestou k Temné věží to málo společně prvních 60 stran a asi stejný počet na konci jinak je to příběh Hlavního hrdiny když byl ještě mladý ale čte se to v celku dobře.
Po dlouhé době jsem se konečně vrátil na cestu k Temné věži. Výsledek byl.. dobrý. Po Třech vyvolených a Pustinách to je určitě velké zatáhnutí za brzdu v dobře rozjetém psychicky narušeném vlaku, ale možná to je tak dobře. Musím se přiznat, že jsem asi v půlce knihy chtěl přestat. Předem jsem věděl, že nám bude představena část Rolandovy minulosti, ale pro mě to nebylo úplně ono. Čekal jsem více Gileadu a pistolníků a místo toho dostal romantiku a hlavně velkou a trošku moc úchylnou nálož sexu. Nic proti tomu, u Kinga je to poměrně normální záležitost, ale místy jsem si říkal, jestli je nutné u každé postavy a v jakékoliv situaci popisovat proudění krve, tvrdnutí, vlhnutí a další a mnohem barvitější tělesné procesy. Bylo to skoro až pubertální (což asi mělo být vzhledem k Rolandově věku? Spíš asi ne) a u mnoha krátkých poznámek o něčím rozkroku jsem jen protočil očima. Možná mi to i trošku pokazilo obrázek romantického vztahu, který u mě prostě nefungoval na 100%. A nebo možná zkrátka nejsem romantik. Četl jsem ale dál a jak se situace začala ostřit, znovu jsem se do děje pořádně dostal a konec je parádní jízda. Dostaneme čaroděje i sklo. Putujeme dál.
PS: Mohl bych někde začít petici proti užívání slov "baže" a "klisnička"? Děkuji za návrhy.
Tak tohle bylo něco, to tedy bylo.. Už ani nevím jak dlouho vlastně mám rozečtenou Temnou věž. Pistolníka i Tři vyvolené jsem za tu dobu přečetla 2x vždy s tím, že teď už tu sérii konečně pokořím. Vždy jsem ale začala číst něco jiného. Hlavně to bylo způsobené tím, že jsem prostě tyto knihy nechtěla číst v elektronické podobě. Jsem schopna ve čtečce číst všechno, ale knihy pana Kinga pro mě vždycky byly výjimka, ale tahej se 700 stránkovou knížkou v kabelce, že? Tak jsem po letech podlehla a Pustiny a Čaroděje a sklo zvládla ve čtečce.. A přežila jsem to.. Co jsem tedy málem nepřežila bylo čtení o Rolandově minulosti, osudové lásce, přátelství a krutosti ka. Číst jeden z nejlepších milostných příběhů s vidinou neodvratného konce, který stejně nakonec překonal mé očekávání. Myslím, že tohle kromě pana Kinga umí jen málo spisovatelů - vtáhnout čtenáře do děje a nechat ho trpět spolu se svými hrdiny. Propracovanost povah postav, popisy prostředí i situací, to je prostě skvělé. Několikrát jsem se musela v textu vracet a číst si určité pasáže znovu, jen pro hloubku obsahu a nebo pro to, abych se ujistila, jestli to tak opravdu je.. A to je to, co mě baví a to, proč si stále myslím, že pan King je jeden z nejlepších a Roland je pro mě hrdina s velkým "H".. Díky, sai..
Z části knihy o Rolandovi a Susan jsem měla chvílemi pocit, jakože dej neubíhá tak jak jsem u Kinga zvyklá. Těžko se mi u ní udržovalo pozornost a celkově mi přišla až moc dlouhá a těžkopádná. Ale v kostce jsem spokojená. Kniha byla plná náznaků a teď si můžu jen domýšlet souvislosti které se vynoří v dalších dílech. Už se na to těším.
Jakože cože? Po parádním předchozím dílu najednou úplně nesmyslná odbočka k nějaké nepodstatné události v Rolandově životě? Baže, nebýt pár stránek na začátku, kde se ukončila linka s Blainem Mono, byla by to naprosto zbytečná kniha, to tedy ano. Jestli byl příběh důležitý pro děj, tak budiž, ale to se dalo sfouknout asi tak na desetinovém rozsahu.
Tentokrát musím také napsat pár slov k překladu. Obecně tato série mi přijde přeložená slabě, ale tento díl obzvlášť. A to baže mi lezlo krkem už na začátku a průběžně se to zhoršovalo. Možná, že bez něj by to bylo o půl hvězdy víc.
(SPOILER)
Čaroděje a sklo jsem začala číst hned po Pustinách (kdo by taky nezačal, když Pustiny končily tak, že vlastně nekončily. Fakt jsem ráda, že to čtu až teď, kdy jsou všechny knihy vydané.). První část knihy byla skvělá jízda (Blaine Mono se řadí zatím mezi moje nejoblíbenější části celé série), ale proč se následně King rozhodl natahovat celou odbočku do minulosti na víc jak 400 stran je mi záhadou. Já sama jsem knihu asi v polovině odložila a vrátila jsem se k ní teď, snad až po 8 měsících a to jen proto, že jsem fakt chtěla vědět, kdy už se tam objeví Callahan...
Jakmile jsem se znovu začetla a přelouskala milostný příběh Susan a Rolanda do 2/3, začalo to zase odsýpat. Já prostě tyhle natahovaný romanťárny nemusím a stejně jako Cutberth jsem to čekání nenesla zrovna jako král zenu Alain. Nicméně jako celek byla kniha vlastně fajn. Rozhodně ne tak dobrá jako předchozí dva díly, ale přeci jen objasnila poměrně hodně dosud nezodpovězených otázek. Jen si myslím, že by na to stačilo o takových 200, možná i 300 stran méně. A to píši jako člověk, který jeho dlouhé a ukecané příběhy miluje.
V doslovu sám King píše, že psaní Čaroděje a skla dlouho odkládal a nechybělo mnoho a dost možná by ho nenapsal nikdy, protože se mu nechtělo pouštět právě do příběhu mladičkého Rolanda a Susan. Z mého pohledu jsem opravdu ráda, že to překonal a příběh vznikl, protože cesta k Temné věži mě pohltila, ale je z této části příběhu znát, že se mu nepsala tak zlehka jako zbytek knihy.
Já ale věřím, že tohle bylo jen pomyslné přibrzdění a další díly už pojedou v podobném duchu jako Tři vyvolení a Pustiny (a fakt jsem zvědavá, kdy už konečně ka-tet narazí na toho zatraceného Callahana!).
Někdo pluje s Kingem a považuje Temnou věž za nepotopitelný kolos, který zdrtí veškerou flotilu konkurence, jakožto i ostatní plavidla autorovy fantazie. Někdo ne. S lítostí se musím přihlásit ke druhé skupině. Temná věž je Titanic, který narazil. Je to obrovský a nevídaný parník, který však ve skutečnosti pod naleštěnou palubou skrývá prázdné kajuty plné nekonečných pavučin a zápachu nudy.
Ve čtvrtém díle autor opustil dějovou linku z předchozích částí a věnuje se Pistolníkově historii. Což o to, taky mě celkem zajímalo, jak to vlastně s Rolandem bylo, jenže místo zajímavých a překvapivých událostí mi King naservíroval natahovanou milostnou špagetu s příchutí červené knihovny. Jasně, v knize je pár skvělých momentů, ale jen se začne něco dít, objeví se zase špageta a spolehlivě uškrtí veškeré nadšení z četby.
Přesto budu číst Temnou věž dál. Přes všechny moje výtky je tohle dílo plné neskutečně tajuplné a neuchopitelné atmosféry, která v mozku čtenáře dělá slušný brajgl a hlavně – je to přece King, sakra.
(SPOILER) I kdyz snad 400 stranek z knihy byl pribeh 2 nadrzenych deti s tragickym koncem (to uz jsem nekde slysel), tak to byl dobry dil. Skoro jsem mel pocit jako, by vypraveni z minulosti napsal nekdo uplne jiny, nez zbytek knihy. Tesim se, jak se bude cesta za temnou vezi vyvijet dal.
Každá delší série má takovou knihu, takovou, která se čtenáři zdá až příliš rozvleklá, ale už je se sérií tak daleko, že ji přečte. Jsem ráda, že víme, jak to bylo se Susan a jaký byl Roland v mládí, to ano, nicméně kdyby to bylo vyprávěno v kratší sekvenci, nezlobila bych se.
(SPOILER) Vo štvrtej časti sa k Veži príliš nepriblížime pretože z Rolandovej cesty tu máme len skromný začiatok knihy a potom až tragicky idiotský koniec ktorý je vybavený skôr než ho Roland vytasí.
Revolver samozrejme.
Raz, dva, tri,
Záporáka sme po-ra-zi-li.
Jadro príbehu tvoria spomienky na Pištolníkovu rannú mladosť aj s jeho prvou láskou.
Je to dlhé? Je. Je to rozťahané? Je.
Páčilo sa mi to? Veľmi.
Štefan rozpracoval príbeh na veľkej ploche a to mu skrátka ide.
V množstve a charaktere postáv sa krásne orientujete a stránky sa míňajú rovnako rýchlo ako dni do démonovho mesiaca.
Jedna postava za všetky a nie, nie je to Susan.
Ježibaba Rhea. Áno ježibaba. Ale v podaní pána Kinga, sa takáto rozprávková postava stáva skutočne temne zákernou a úlisnou.
Samotný záver v Mejise je nešťastný ale to akosi tušíme už od začiatku.