Filda
komentáře u částí děl
Povídka o faktu, že na konci je už celkem jedno, co je realitou a co ne. Všechno se stejně tak stírá, že to od sebe těžko rozlišují zatím živí, natož brzo mrtví.
Jak se poválečná uhelná krize (srov. vzpomínky Maxe Broda) může přetransformovat v tak zásadní alegorii, kde se vzájemně úplně míjí několik duší... Budiž jim to na věčnosti odpuštěno, byť jedna z nich pozná dobrodiní lůna Abrahamova patrně mnohem dříve, než ty zbylé dvě. Nevím, jestli jim to lze klást k tíži. ...ještě si začnu vážit uhlí, které je za jistých okolností způsobilé stát se úhelným kamenem v pravém slova smyslu - myslím to vážně, když řeknu, že ze srovnatelných důvodů jsem si už vlivem jednoho zážitku v životě začal vážit slepic.
Na gymnáziu, když jsme se učili o Kafkovi, hledala třídní profesorka text k přečtení, který by nám Kafku přiblížil. Vybrala povídku Venkovský lékař - zřejmě z důvodu, že Kafkův strýc vykonával povolání lékaře v Třešti, která spadala do okresu našeho gymnázia, a Kafka sem údajně za strýcem jezdil. Když jsem si přečetl od Kafky všechna jeho díla, která on sám koncipoval jako díla literární (nemám na mysli deníky a soukromou korespondenci), došlo mi, že pravým důvodem k výběru této povídky naší profesorkou nemusela být jenom ta blízká Třešť. Pro mě zůstává krátká povídka Venkovský lékař nejlepším, co kdy Kafka napsal - respektive ta povídka je v podstatě Kafka koncentrovaný do několika stran textu. Kdo chce poznat Kafkův styl, měl by si přečíst právě tohle dílo.
petrn vystihnul docela přiléhavě charakter té povídky jako snové, s nenadálým a nepravděpodobným dějem. Na mě to vše působilo naprosto přízračně - pregnantnější výraz jsem nenašel. A pointu bych nehledal, stejně jako v celém Kafkovi - vždyť celý Kafka je o absurditě, která pointy postrádá už ze své podstaty.
"Radujte se, pacienti,
lékař vám leží v posteli!"