Jaennea
komentáře u částí děl
Nádherná povídka. Nemusím se tady dlouze rozepisovat o autorových schopnostech zapůsobit na čtenářovi pocity, o úžasném vyjadřování a o vznešených myšlenkách, vsazených do příběhu – kdo něco od Oscara četl, ví, o čem mluvím. Konkrétně tato povídka se stala jednou z mých nejoblíbenějších, dokonce už jsem čekala i šťastný konec, ale Wilde nezklamal a zkrátka si nemohl odpustit: „Ale přece dlouho nepanoval, neboť jeho žal byl tak veliký a oheň jeho zkoušek ho tak stravoval, že po třech letech zemřel. A ten, který přišel po něm, panoval zle.“ Mám pocit, že šťastnému konci se chtěl vyhnout za každou cenu a když nic jiného, tak si alespoň přisadil tím, aby lidé neusínali na vavřínech, protože se časem stejně zase budou mít špatně. Nepochybuji o tom, že i Popelka jednoho dne zemřela, což bylo jistě nevyhnutelné, stejně jako v Hvězdném dítěti, ale autor Popelky byl alespoň trochu taktní a její smrt nezmiňoval, kdežto Wilde smrt hlavní postavy musel mít za každou cenu. Když už nemohl Hvězdné dítě zabít v „přímém přenosu“, tak ať čtenáři alespoň vědí, že zemřelo nedlouho poté a lidé nakonec tak jako tak trpěli. Mohl to klidně vynechat a čtenářům dovolit zavřít knihu v opojení šťastného konce, ale ne, všichni prostě zemřou, ať se jim to líbí nebo ne. Po všech těch koncích „a pokud nezemřeli, žijí tam dodnes“, je to vlastně příjemná změna.
