jirijanovotny
komentáře u částí děl
Skvělé zakončení celé série povídek. Vlastně jsem rád, že něco takto skvělého bylo na konci, protože být to na začátku, tak by se zbytek nečetl tak dobře. Toto je opravdu jedna z těch nejlepších.
Poměrně vydařená povídka. Přijde mi, že čím více jsem z knihy četl, tím lépe jsem hodnotil i ty méně kvalitní povídky.
Tato ujde :)
Pěkně podaný příběh ze starého kontinentu. O dvou smrtkách, z nichž ani jedna se nechová zrovna tak, jak se většina smrtek chová.
Když už si myslíte, že vás ve světě řízeném všemocným AI nic nepřekvapí, tak se vždy objeví nový region, ve kterém jsou pravidla trochu jinak.
V tomto jde o skupinové snění a díky tomu je celý příběh tak trochu jako na fetu :)
Povídka, která navazuje na děj poslední knihy.
Taky vás zajímalo, co se na jednotlivých lodích odehrávalo dále? Nu, o všech se nedozvíme, ale osud pár z nich nám představí právě tato povídka.
Je možné skutečně rebelovat pod vládou všemocného stoje (v podstatě boha)?
Je podstatné, jestli něco skutečné je? Nestačí, když to tak působí?
Skvělá povídka o zajímavé smrtce. Hlavně o tom, jak tato smrtka začala smrtkovat.
I přes to, že konec je docela předvídatelný, tak je to super povídka. Za mě je toto asi nejlepší.
Pravda, aby mohl být konec nepředvídatelný, musel by být autor opravdu originální. Bohužel, tak jako všechny knihy, i Shusterman jen recykluje už existující s minimem inovací. Vlastně o tomto tato povídka taky je. O konci umění.
Děj se vleče. Kdyby to mělo tak polovinu stran, tak by to vyjádřilo myšlenku mnohem lépe.
Chápu, autor to natahuje kvůli napětí… ale právě to natahování veškeré napětí zabilo a stalo se z toho jen hloupé omílání stejného, jako v nějaké americké self improvement knize.
Krásný začátek knihy a ukázka, že příběh smrtek se dá ještě dost podojit (v dobrém). Námětů na příběhy je dost a já jen doufám, že i další budou ve stylu této povídky.
Boha jeho, vytrhat 4/5 stran, tak nikdo nepozná rozdíl a bude to alespoň čitelné (poslouchatelné v případě audioknihy).
Je to roztahanější než Naruto (a to jsem Naruta ani nesledoval).
Tyto temné, až hororové příběhy nejsou mým obvyklým šálkem čaje, ale Lovecrafta jsem si po této první povídce zamiloval.
S jeho světem jsem se už seznámil díky různým narážkám v jiných dílech a variantách na jeho příběhy například ve hrách. Otevřít originál má ale svoje kouzlo.
Podstatně slabší než povídka, ke které je tento ocásek přivěšen.
Dodá něco zajímavého k ději, ale přečtete si to spíše z povinnosti, protože už je to jen pár stran.
