Ostrich komentáře u částí děl

Velmi vysoko tuhle povídku hodnotí a "používá" Stuart Russell v knize "Jako člověk" (Umělá inteligence a problém jejího ovládání), zjevně tedy je čtena ještě dnes a popisuje opravdu nebezpečný - a možný - budoucí vývoj:

"Nejznámější romány E. M. Forstera, včetně Rodinného sídla a Cesty do Indie, analyzují britskou společnost a její třídní systém na začátku dvacátého století. V roce 1909 tento autor napsal pozoruhodnou sci-fi povídku „Stroj se zastaví“.* Povídka je pozoruhodná svou jasnozřivostí, včetně líčení toho, čemu dnes říkáme internet, videokonference, iPad, masivní otevřené online kurzy (MOOCs); popisuje i rozšíření obezity a absenci osobních kontaktů. Stroj v jejím názvu je všezahrnující inteligentní infrastruktura, která splňuje veškeré lidské potřeby. Lidé sen a něm stávají stále závislejší, ale stále méně a méně rozumí tomu, jak pracuje.
Inženýrská znalost ustupuje rituálním zaříkávadlům, která nakonec nedokážou zastavit postupné zhoršování činnosti stroje. Hlavní postava jménem Kuno vidí, co se děje, ale je vůči tomu bezmocný:

Nevidíte, což nevidíte … že to my umíráme a že zde dole je skutečně naživu jenom Stroj? Stvořili jsme Stroj, aby plnil naši vůli, a nejsme schopní přinutit ho, aby ji splnil nyní. Okradl nás už o prostorový a hmatový cit, zamlžil už veškeré vztahy mezi lidmi, ochromil nám tělo i vůli. … Existujeme jako pouhá krevní tělíska, jež kolují jeho cévami, a kdyby mohl fungovat bez nás, nechá nás pomřít. Ach ne, nevím o žádném léku – leda o jednom jediném – vyprávět lidem znovu a znovu, že jsem viděl vrchovinu Wessexu tak, jak ji pozoroval Alfréd, když porazil Dány.