Ladislav Zibura: Nejvíc mě nabíjí, když trávím čas s lidmi
novinky
29.03.2022 / Dan
Vydává se s batohem do světa, aby poznával lidi a zažíval věci. Pak o těch lidech a věcech píše knížky. Kromě psaní a cestování taky moc rád mluví, takže zároveň objíždí republiku s přednáškami; tato slova najdete na webových stránkách Ladislava Zibury, se kterým Vám právě přinášíme exkluzivní rozhovor.
Co bylo impulsem pro napsání Tvé první knihy?
To se stalo, když mi bylo jednadvacet a studoval jsem žurnalistiku v Brně. Tehdy jsem na Radiožurnálu měl krátký rozhovor o cestě do Jeruzaléma a když ho odvysílali, tak se mi ozvala dvě nakladatelství, jestli nechci napsat knížku. Byl to pro mě splněný sen – moje babička byla češtinářka, oba rodiče mám učitele a doma mě ke čtení vždycky hodně vedli. Dětstvím a dospíváním jsem se doslova pročetl. Nu, a společně se studiem žurnalistiky mi to dávalo ohromný smysl. Tak jsem napsal svojí první knížku... a nějak už u toho zústal. Jen jsem kvůli tomu paradoxně opustil tu novinářskou dráhu. Teď akorát píšu sloupky do Reportéru. Ale třeba se k tomu jednou vrátím.
Tvá poslední kniha Prázdniny v Česku má moc hezkou odezvu. Je místo, které Tě při toulání Českem zklamalo?
Kdo ode mě někdy něco četl, určitě si všimnul, že skoro jenom chválím. Alespoň tedy doufám. Mně přijde, že ten prožitek z cesty je ohromně individuální a přijde mi nefér hanět místo, kde jsem strávil jen pár hodin. Na přednáškách si trochu dobírám Hranické propasti, ale to je jenom vtip. Mně se fakt líbilo asi všude. Putuji totiž hlavně za lidmi a v Česku mi ohromně vyhovovalo, jak jsem se mohl pobavit úplně s každým.
Nabízí se otázka, jestli zvažuješ prožít a napsat Prázdniny na Slovensku?
Můj děda byl Slovák od Popradu a do hor na Slovensko jezdím každý rok. Ke Slovensku tedy mám vztah veliký a už dlouho si říkám, že bych ho chtěl pořádně poznat. Jestli to ale bude na knížku, nevím. A ani nevím, jestli bych ji dokázal napsat dobře. Slovensko, to je hlavně země strhující přírody. A o té já moc psát neumím. Tak si asi raději k tomuhle tématu přečtu něco od Miloslava Nevrlého nebo Viktory Hlaváčkové, jejichž psaní moc obdivuji.
Do které země bys chtěl jet na svatební cestu?
Tam, kam bude chtít moje žena. Já jsem fakt docela nenáročný cestovatel. Líbí se mi všude, zejména když jsem tam s lidmi, které mám rád. Každopádně můj dlouhodobý sen je vrátit se potřetí do Nepálu, který jsem si zamiloval. A se ženou dlouho mluvíme o tom, že bychom se rádi vypravili do Spojených států, kde jsem nikdy nebyl. Možností na svatební cestu je každopádně spousta! Vůbec se nedivím, že se někteří lidé za život žení i několikrát.
Dokážeš říct, jaké jídlo ti v zahraničí chutnalo nejvíce?
Zdaleka nejvíc mi chutnalo v Číně v provincii Sečuán. Neměl jsem ani ponětí, co si objednávám, protože nabídka všude byla v čínštině. Jen jsem pokaždé náhodně píchnul do jídelního lístku... a vždycky to bylo úplně výborné. V Sečuánu totiž do všeho dávají sečuánský pepř, který pálí trochu jiným a mně mnohem příjemnějším způsobem než chilli. Bohužel jsem už nikde na světě nenašel místo, kde si jídla, která znám z Číny, dát znovu...
Vyčerpává tě cestování, nebo naopak nabíjí do běžného života v Česku?
Zábavné je, že já toho víc než po zahraničí nacestuji po Česku. Ročně mám asi osmdesát přednášek na různých místech, takže na jaře a na podzim většinu svého týdne trávím ve vlacích. Každopádně to miluji stejně jako výpravy do zahraničí. Už od dětství mě fascinuje ten motiv cesty a jednoduše mě ohromně baví být v pohybu. Kolem člověka se pořád něco děje a to je inspirativní do života i psaní. Každopádně jsem povahou extrovert, takže mě nejvíc nabíjí, když trávím čas s lidmi. Ideálně tedy se svými blízkými, což se občas trochu těžké zkombinovat s cestováním, psaním a přednáškami. Ale jde to, všechno je jenom otázkou priorit.
Naposledy jsi byl v Íránu. Jakou další cestu/knihu plánuješ teď. Právě o Íránu?
Vůbec, to byla jenom rodinná dovolená. Já nejčastěji cestuji jenom tak – jen jednou za dva roky si naplánuji nějakou rozsáhlejší výpravu, ve které vidím potenciál na knížku. Zároveň ale nikdy necestuju s vědomím, že knížka určitě musí vzniknout. Průběžně si sice píšu deník, ovšem zda cestu zpracuji knižně, se rozhoduju až doma. Myslím, že díky tomu mohu cestovat s větší lehkostí. Zároveň ale z tohohle důvodu nikdy s určitostí nedokážu říct, o čem bude moje další knížka. Zatím se ale zdá, že o pouti do Santiaga, kterou jsem poprvé podnikl před deseti lety a podruhé vloni v říjnu. A co se týká další cesty, pak v říjnu cestuju zase s rodiči. Táta kdysi po návštěvě pyramid v Egyptě prohlásil, že teď už touží jen po dvou cestovatelských zážitcích – Nepálu a Africe. A já se zařekl, že mu tenhle sen splním. Do Nepálu jsme se vydali v roce 2019, do Afriky letíme letos v říjnu.
Proč už nejsou poslední audioknihy načtené tebou?
Dlouhodobě se snažím s každou další napsanou knihou posunout o něco dál – a to ne jenom v textu, ale také kvalitě zpracování. Tiskneme na jeden z nejkvalitnějších (a nejvíc ekologický) papír na trhu Munken, spolupracujeme s kvalitními českými ilustrátory a věnujeme hodně pozornosti detailům, které čtenář možná nezaznamená, ale bude se mu díky nim kniha dobře číst. A můj amatérský přednes audioknih už mi do toho jednoduše nezapadal. Vím, že to Martin Písařík načte lépe, navíc nám práce s jinými hlasy dává prostor pro realizaci dalších nápadů. Třeba u Prázdnin v Česku načetl naučné části knihy Alexandr Hemala, což mi dělá radost, kdykoli si na to vzpomenu. A 40 dní pěšky do Jeruzaléma nám zase nově namluvil Miloň Čepelka z Divadla Járy Cimrmana. Nicméně jsem rád, že jsem si ty první tři knížky namluvil sám, spoustu jsem se při tom naučil.
Jakou knížku, kterou jsi v poslední době přečetl, bys mohl doporučit?
Pro knížky si chodím do vynikajícího Vršovického knihkupectví, kde mi vždycky knihkupkyně Katka doporučí něco, co se mi bude líbit. A ještě se mi nestalo, že by se netrefila. Takže vždycky doporučuji to, co zrovna čtu. Momentálně mám na nočním stolku Arktické safari od Jørn Riela. A je to výborný! Povídky z úplně jiného světa, světa lovců v Grónsku. Často jsou surreální, ale zároveň velmi lidské. A to mě ohromně baví. Skvělá odpočinková četba.
Kde jsi dělal autoškolu? :-)
V Českých Budějovicích. Naivně jsem se domníval, že se vyhnu pražskému provozu... a pak jsem zjistil, že Budějovice jsou po Praze městem s druhými největšími zácpami v republice. Každopádně jsem měl ohromně zkušeného instruktora, který mi vtloukl do hlavy zásady bezpečnosti. Jeho "razíme defenzivní způsob jízdy, počítáme s chybami ostatních," mi dodnes zní v hlavě, kdykoli usedám za volant.
Děkuji za rozhovor
foto: Lenka Hatašová
Arktické safari a jiné povídky z Grónska
Jørn Riel
Dánský spisovatel Jorn Riel strávil většinu života na cestách. S diplomem z Námořní akademie v Kodani v kapse se vydal nejdříve do Grónska, kde zaznamenával realistické i fantastické historky místních rybářů a příběhy o životě v d... více
Karpatské hry
Miloslav Nevrlý
Kniha je autorovým svědectvím o Karpatech. Popisuje 35 pohoří, jejich přírodní krásy, tamní domorodce. Píše subjektivně, popisuje, co zde zažíval, jak se cítil, co bylo nejpůsobivější. Tímto způsobem se na čtenáře přenáší autorovo... více
Hory a nekonečno
Viktorka Hlaváčková
Viktorka se během své sedmiměsíční cesty vydala pěšky přes Kavkaz od Černého moře v Gruzii ke Kaspickému moři v Azérbájdžánu. Kniha je plná veselých i napínavých příběhů a rozhovorů s místními obyvateli, doplněných pozorováním toh... více
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Máte rádi humor, dobrodružství a mnohahodinové čekání u silnice? Pak vložte řízek mezi chleby a vydejte se za čtvrtým prázdninovým dobrodružstvím s Ladislavem Ziburou. Tentokrát vás čeká 14 000 kilometrů stopem napříč Evropou. Ve ... více