Nulté číslo, nový román Umberta Eca
novinky
08.09.2015 / Dan
“Napíšu-li esej, lidi to nezajímá. Jde-li o román, najednou tomu věnují větší pozornost.,” svěřil se Umberto Eco v květnu v rozhovoru pro deník l’Humanité. Od šedesátých let napsal mnoho esejů a článků o chybách, které dělají tištěná média, zapojil se do mnoha polemik. Teď o tom konečně napsal román. Ten vychází 1. října.
V Nultém čísle se vrací Ecovo oblíbené prostředí redakce. Ztroskotaný nájemný spisovatel připravuje nulté číslo bulvárního plátku Zítřek, jehož cílem je spíš vydírat než informovat. Zaplete se přitom do šíleného příběhu, v němž hraje roli mrtvola lži-Mussoliniho, vražda papeže Jana Pavla I., Rudé brigády, CIA, mafie a houfy spiklenců. Eco vykresluje temná zákoutí jiného Milána, než jaký znají turisté; zde se v temných uličkách vraždí a neopravené pozůstatky bombardování mezi ruinami římských památek navozují obskurní představy. Příběh z roku 1992, v němž splývá historie s paranoiou, má kořeny v druhé světové válce a jeho výhonky zasahují až do naší doby, jejíž manipulace a falzifikace veřejného mínění předjímá.
Umberto Eco v rozhovoru pro l’Humanité dále říká: “Chtěl jsem vtipným způsobem zachytit podprůměrnost novinářů. Navíc spoustu vad najdeme i v kvalitním tisku.. Proč žurnalistika sklouzává čím dál více k užívání takových metod? Kvůli krizi, kterou prochází a jejíž počátek sahá až ke vzniku televize. Televize je schopná sdělit ještě večer to, o čem tisk napíše až zítra ráno. Zdálo se, že deníky zaniknou, ale místo toho se z nich staly „týdeníky“. Když se objevila televize, noviny měly osm až dvanáct stran. Dnes mají okolo šedesáti. Ve chvíli, kdy deníky zjistily, že již nemají o čem psát, navýšily počet stran o komentáře, analýzy nebo prostě drby. Krize žurnalistiky je celosvětová. Odtud vznik příloh s analýzami a reportážemi, které mohou být připraveny týden předem. To je výsledek úsilí deníků vyhnout se hrozícímu zániku.”
Rok 1992, v němž se román odehrává, zvolil Umberto Eco záměrně. Tehdy byla v Itálii spuštěna velká protikorupční akce “Čisté ruce”, každý tehdy věřil, že se všechno změní. O dva roky pozdějí přišel Berlusconi a nejen, že se nic nezměnilo, ale situace se ještě zhoršila. Výrazná dějová linie se vrací k postavě Mussoliniho, která je v Itálii stále živá, zvláště poté, co právě Berlusconi pustil fašistiké skupinky do vlády. Umberto Eco je sám zajímavě osobně spojen s okolnostmi Mussoliniho smrti. Po válce se spřátelil s Pedrem, partyzánem, který Mussoliniho zatkl. Plukovník Valerio, vlastním jménem Walter Audisio, který Mussoliniho zabil, se narodil ve stejném městě jako Eco. Ale v románě postavu Mussoliniho použil hlavně proto, že chtěl podle svých slov zkonstruovat spiknutí na základě tak nepravděpodobného příběhu, že by mu nevěřil ani ten nejhloupější z čtenářů (“Přestože se vždycky najde někdo, kdo je dostatečně hloupý na to, aby věřil konspiračním teoriím.”).
Nulté číslo
Umberto Eco
V Nultém čísle se vrací Ecovo oblíbené prostředí redakce. Ztroskotaný nájemný spisovatel připravuje nulté číslo bulvárního plátku Zítřek, jehož cílem je spíš vydírat než informovat. Zaplete se přitom do šíleného příběhu, v němž hr... více