První román autorky z roku 1915 vychází poprvé v češtině
novinky
PR článek, 28.03.2023
Virginia Woolfová: PLAVBA
První román proslulé anglické spisovatelky vyšel v roce 1915 a Woolfová na něm pracovala v době, která pro ni byla neobvykle těžká, a kdy trpěla opakujícími se depresemi. Dílo si drží tradiční románovou podobu, ale již v sobě skrývá zárodky toho, co zdobí autorčinu vrcholnou tvorbu: inovativní vypravěčský styl, vhled do ženské psychiky, téma sexuality a smrti.
V roce 1920 si Virginia Woolfová do deníku napsala: „Každý den od dvanácti do jedné si čtu Plavbu... je to taková směsice obrazů – místy jasně srozumitelných a vážných – místy hravých a povrchních – místy pravdivých jako slovo Boží – místy silných a plynoucích lehce a dokonale... Nad nedostatky se rdím studem, a pak věta, jasnozřivě vyjádřená představa mi tváře rozpálí úplně jiným pocitem. Vlastně musím tu mladou ženu obdivovat: jak odvážně se vrhá přes překážky – a psát tedy opravdu umí, to se jí musí nechat!“
Román Plavba vychází v českém překladu poprvé. Přeložila ho Zuzana Mayerová, která získala za překlad předchozího románu Virginie Woolfové Roky (2021) Cenu Josefa Jungmanna udílenou Obcí překladatelů.
Ukázka z knihy:
Paní Ambroseová se až dosud omezila jen na povrchní společenské poznámky a teď si uvědomila, jak se na ty tři nebo čtyři týdny vynucené důvěrnosti, které jim během společné plavby hrozí, netěší. Ženy stejně staré, jako byla sama, ji většinou nudily a soudila, že s dívkami to bude ještě horší. Znovu se na Rachel zadívala. No ovšem! určitě se bude chovat nerozhodně a přecitlivěle, a když jí člověk něco řekne, nezanechá to v ní stopy víc, než jako kdyby klacíkem rozčeřil hladinu vody! Tyhle mladé dívky jsou tak nanicovaté – není v nich nic pevného, trvalého, uspokojivého, čeho by se člověk mohl chytit. Jak to vlastně říkal Willoughby – tři týdny, nebo čtyři? Snažila se rozpomenout.
V té chvíli se otevřely dveře a do kajuty vešel vysoký ramenatý muž, přistoupil k Helen a srdečně jí stiskl ruku. Kapitán Willoughby Vinrace osobně, Rachelin otec, Helenin švagr. Bylo by zapotřebí hodně masa a tuku, aby se z něj stal tlouštík; měl mohutnou kostru a rozhodně nebyl tělnatý a jeho obličej, široký a pevný, se sevřenými rysy a odlesky v propadlých lících, působil dojmem, že je připraven spíš odolávat rozmarům počasí než dávat najevo své vnitřní pohnutky a city nebo je vnímat u ostatních.
„Jsme moc rádi, že jsi tady s námi,“ řekl. „Já i Rachel.“
Krátce pohlédl na dceru a ta poslušně cosi zamumlala.
„Vynasnažíme se, abys měla veškeré pohodlí. I Ridley. Je pro nás opravdu ctí, že se o něj můžeme postarat. Pepper aspoň bude mít někoho, kdo se s ním bude přít – což si já netroufám. Ta moje holčina pořádně vyrostla, co říkáš? Hotová mladá dáma, že?“
Aniž pustil Heleninu dlaň, objal Rachel kolem ramen a přitáhl je obě až nepříjemně blízko k sobě, Helen však raději hleděla stranou.
„Co myslíš, můžeme na ni být pyšní?“ zeptal se.
„Ale jistě,“ ujistila ho Helen.
„Protože my do ní vkládáme velké naděje,“ pokračoval kapitán, stiskl své dceři paži a pak ji pustil. „Ale povídej, jak se daří tobě,“ vyzval švagrovou. Usedli vedle sebe na malou pohovku. „Nechalas děti v dobrých rukou? Už půjdou brzy do školy, předpokládám. A jsou po tobě, nebo po tvém muži? Určitě jsou to hlavy otevřené, o tom nepochybuju.“
Virginia Woolfová (1882–1941) byla anglická spisovatelka, prozaička a literární kritička. Vrcholná představitelka anglického modernismu Virginia Woolfová (původním jménem Adeline Virginia Stephen) pocházela z rodiny filosofa a kritika sira Leslieho Stephena. Ničena viktoriánským pokrytectvím se však pohodlného postavení záhy vzdala a v londýnské čtvrti Bloomsbury kolem sebe soustředila družinu intelektuálů, jejichž názory zásadně ovlivnily meziválečnou evropskou literaturu, estetiku i ekonomii. V tomto kroužku se také poznala s budoucím manželem Leonardem, jenž založením nakladatelství Hogarth Press všemožně podporoval její spisovatelskou dráhu i revoltu vůči patriarchálnímu pojetí rodinných vztahů, služebnému postavení ženy a postojům generace pozitivistů a realistů. Stál jí nablízku i v letech dlouhotrvající duševní choroby, která autorku nakonec dovedla k sebevraždě ve vodách východoanglické řeky Ouse.
Pronikavý styl Woolfové české prostředí dlouho přehlíželo. Vtipný literární experiment Orlando (1928), inspirovaný osobností její přítelkyně Vity Sackville-Westové, u nás sice poprvé vyšel už rok po vydání originálu, ale teprve v 60., respektive v 90. letech minulého století našli vydavatelé odvahu publikovat další díla této autorky: romány K majáku (1927, č. 1965, 1999 a 2004), Paní Dallowayová (1925, č. 1975 a 2004), Vlny (1931, č. 1997), Roky (1937, č. 2021) či novelu Mezi akty (1941, č. 1968 a 2005).
Stylistické mistrovství vtělené do působivé lyrické imprese potvrzují rovněž její florentské divertimento Flush (1933, č. 1938 a 1994) a povídky. Umělecká východiska Woolfové shrnují eseje Vlastní pokoj (1929, č. 1998), Tři guineje (1938, č. 2000) a Jak to vidí současník (1925, č. 2000), ve kterých přemýšlí zejména nad postavením ženy ve společnosti a v umění.
Virginia Woolfová: Plavba, přeložila Zuzana Mayerová, vydal Odeon v edici Knihovna klasiků, 488 stran, doporučená cena 599 Kč - Koupit můžete zde
Plavba
Virginia Woolf
První román proslulé anglické spisovatelky vyšel v roce 1915 a Woolfová na něm pracovala v době, která pro ni byla neobvykle těžká, a kdy trpěla opakujícími se depresemi. Dílo si drží tradiční románovou podobu, ale již v sobě skrý... více