Plavba přehled
Virginia Woolf
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484679/bmid_plavba-63c263708f081.jpg
4
36
36
První román proslulé anglické spisovatelky vyšel v roce 1915 a Woolfová na něm pracovala v době, která pro ni byla neobvykle těžká, a kdy trpěla opakujícími se depresemi. Dílo si drží tradiční románovou podobu, ale již v sobě skrývá zárodky toho, co zdobí autorčinu vrcholnou tvorbu: inovativní vypravěčský styl, vhled do ženské psychiky, téma sexuality a smrti.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Plavba. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
"Plavba" je velmi krásným a hlubokým románem, skoro se mi nechce věřit, že jde o první knihu V. Woolfové. V této knize se nenachází proud vědomí v takové podobě jako např. v "K majáku" či "Paní Dallowayové", pro který je spisovatelka známá. I přesto se v "Plavbě" nachází cit pro rozmanitý vnitřní svět postav, plynulé přeskakování mezi nimi, ale i pokrokové myšlenky, filozofické přemítání nad životem a smrtí a evokativní metafory. Knihu bych určitě doporučil někomu, kdo teprve s romány autorky začíná.
Historicky první román Virginie Woolfové, u nás čerstvě přeložený (skvěle ! Zuzanou Mayerovou) a letos poprvé vydaný. (Z větších prozaických prací VW chybí v češtině jen Noc a den. Prý se dočkáme.) Mikrosvět anglické společnosti mimo své přirozené prostředí, množství figurek různých, přesto tak podobných světonázorů a způsobů existence, romance Rachel a Terence. K tomu plavba jako metafora životaběhu. Popisy prostředí s důrazem na přírodu a živly (ta bouřka na konci je mistrovská). Vědomí složitosti lidských bytostí a vztahů mezi nimi a schopnost je v tomto smyslu zachycovat. Napětí i v mikropříbězích, které jsou dobově zakotvené a vlastně banální. A ten jazyk... Začala jsem VW číst před pár lety jaksi "od konce", k tomu její eseje mě tu a tam baví víc než romány - ale Plavba potěšila. Platí totéž co u Roků či Vln: čtenář musí být pozorný a nespěchat. Pak ho VW odmění nadstandardním množstvím emocí i potravou pro přemýšlení. Třeba jaký (zatím ještě ne jestli) to má všechno smysl...
"Pocit Racheliny přítomnosti se postupně vytratil a pak už si ji Evelyn nedokázala ani představit, protože ji vlastně neznala. Přesto v ní ten krátký, prchavý dojem zanechal pocit smutku a únavy. Co jsem vlastně v životě dokázala? pomyslela si. Jakou mám před sebou budoucnost? Co je fantazie a co skutečnost? Jsou všechny ty nabídky k sňatku, důvěrnosti a dobrodružství skutečné, nebo je výraz uspokojení, který vídala ve tváři Susan a Rachel, skutečnější než cokoli, co sama prožila?" (s. 469)
Související novinky (2)
První román autorky z roku 1915 vychází poprvé v češtině
28.03.2023
Všechno, co jsme ztratili, Dny rozhodnutí a další knižní novinky (10. týden)
05.03.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Plavba v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 38x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 51x |
| v Chystám se číst | 65x |
| v Chci si koupit | 30x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2008 |  Paní Dallowayová |
| 2004 |  K majáku |
| 1994 | Orlando |
| 2006 | Deníky |
| 1998 | Vlastní pokoj |
Kdo se bojí Virginie Woolfové (pro její pověst literární experimentátorky, jejíž díla nejsou pro čtenáře snadno čitelná), pro toho je její prvotina ideálním způsobem k seznámení. Drží se tu ještě klasických literárních forem a postupů, přesto ale už naplno ukazuje svůj obrovský talent, mimořádnou citlivost vůči složitosti vnitřního světa člověka i krásám světa vnějšího a jazykovou genialitu, díky kterým se později stala zřejmě nejvýznamnější prozaičkou historie. Tohle dílo je navíc velice zajímavé i tím, že se tu střetává mužský a ženský svět té doby; doby mnohem patriarchálnější, než je ta naše, kdy se za zcela legitimní považovaly úvahy, zda je žena stvoření rovnocenné muži a zda má mít právo volit nebo působit v nějaké úřední funkci.