Román o touze po lásce rodiče a odhodlání jí dosáhnout, ať to stojí cokoliv
novinky
PR článek, 19.09.2022
Lucie Hušková: SÍMKA
Třiadvacetiletá Simona, které všichni říkají Símka, žije s mámou v domě po babičce. Jediné, po čem touží, je život obyčejné mladé ženy – prožívat první vážnou lásku a snít o budoucnosti.
Namísto toho musí trpělivě snášet máminy proměnlivé nálady a fyzické tresty. I tak je ale přesvědčená, že by pro ni udělala cokoliv. Jednoho dne však přijde chvíle, která zamává celým Símčiným životem. Chvíle, kdy se ukáže, jestli opravdu stojí za to obětovat všechno člověku, od něhož se lásky zřejmě nikdy nedočká…
Román o touze po lásce rodiče a odhodlání jí dosáhnout,
ať to stojí cokoliv. Doslova cokoliv.
Ukázky z knihy:
Jmenuju se Simona. Odmalička mi ale každý říká Símka.
Prý že Simona zní na malou holku divně. Tvrdě. Přitom já žádný tvrďák nejsem. Nikdy jsem nebyla, i když bych si to v mnohých situacích přála. Jsem spíš šedá myš, co většinu času prosedí doma. Rozklepaná mezi lidma, nervózní, když něco nedává smysl. O samotě je mi nejlíp. Tam se cítím jistě, tam mám všechno pod kontrolou. Tam se mi nedějou žádný nečekaný zvraty ani dobrodružství. S knížkou v ruce a Mícou na klíně. To je moje.
Jenže občas mi připadá, že mi někdo přichystal jinou cestu. Že je můj život jeden velký paradox. Vtip. Takový ten, co se pronese, ale nikdo se mu nezasměje. Kolem trapný ticho a každý čeká, co já na to. Já na to nic. Co by taky. Beru to, jak to je.
Proto dneska už vím, že i když nejsem tvrďák, dokážu překonat cokoliv. Dneska už mě jen tak něco nezlomí.
Ani moje máma, která mě nenávidí.
(z Prologu)
„Cos dělala u Hanzlíků?“ odpoví mi máma nerudně na moje dobrý ráno.
Stojí vedle kredence, na sobě kanárkový triko, černý legíny, jenom v ponožkách. Musí jí být zima od nohou. Ještě jsem nestihla zatopit.
„Teta mi dávala granule pro kočku. Já je zapomněla v Brně,“ vysvětlím, proč jsem po ránu nestála na značkách.
Máma si zvykla, že když jsem doma, má připravený teplo, čaj i snídani hned, jak vstane. Teď tu našla jenom studenou podlahu, těsto a prázdný hrnek s pytlíkem.
„Ale hned jdu dělat snídani, neboj,“ uklidním ji, i když mlčí.
Rychle nasypu pár granulí Micce, sice už měla mlíko, ale z granulek má radost vždycky, a pustím se do palačinek. Mezitím znova ohřeju vodu a zaliju čaj. Palačinky už na pánvi příjemně voní. Na stůl vyskládám dva talíře, dva nože, jahodovou marmeládu, ach jo, ta je ještě od babičky, cukr, kakao, nutellu, prostě všechno, co na palačinky může patřit. Ať má máma výběr. Ať si dá, na co má chuť.
Palačinky se povedou, jsou tenoučký a vláčný. Mám radost. Ráno je hned krásnější.
Máma vytáhne vylouhovaný pytlík ze svýho hrnku, chvíli se rozhlíží po stole a pak ho mrskne na okraj talíře, na kterým leží palačinková hromádka. Chvíli na to koukám.
Pak sáček vezmu, přenesu ho do koše, louži, kterou na palačinkách udělal, otřu papírovým ubrouskem a ten taky vyhodím.
Máma nic neříká. Já nic neříkám...
(z kapitoly Tak se seberu)
Lucie Hušková (*1987) žije v Brně, kam se přestěhovala z rodných Českých Budějovic. Vystudovala žurnalistiku a germanistiku na Masarykově univerzitě a profesně začínala jako redaktorka v Mladé frontě DNES. Poté se řadu let věnovala PR, marketingu a překladatelství. Od roku 2014 se živí copywritingem na volné noze a založila textové studio COPYBARA. Jejím dětským snem bylo stát se spisovatelkou. Román Símka je jejím literárním debutem.
Lucie Hušková: Símka, vydává nakladatelství Listen, 224 stran, doporučená cena 299 Kč - Koupit můžete zde
Símka
Lucie Hušková
Román o touze po lásce rodiče a odhodlání jí dosáhnout, ať to stojí cokoliv. Třiadvacetiletá Simona, které všichni říkají Símka, žije s mámou v domě po babičce. Jediné, po čem touží, je život obyčejné mladé ženy – prožívat první v... více