Temnota přichází v mnoha podobách...
novinky
PR článek, 20.12.2024ODVRŽENÍ - Hororovou antologii sestavil Dan Coxon
Příběhy plné děsu nás od nepaměti připravovaly na temné časy; hotové trenažéry zvládání strachu, jak by řekl jistý král hororu z Maine. Dan Coxon nyní sestavil antologii, ve které své strachy a úzkosti vyvolané ztrátou komunity a blízkých během doby pandemie covidu sepsali ti nejlepší autoři a autorky jako M. R. Carey, Lisa Tuttle, Ramsey Campbell nebo John Langan.
V jejich vizích budete čelit světu bez lidí, apokalypse zombie, vlastním i pekelným démonům, ale také třeba novým formám turismu. Pokaždé ovšem prozkoumáte pocity osamění, které jsme v posledních letech prožívali.
Tyhle povídky nejsou jen horory, je to lék na něco, co jsme pocítili všichni. Na odvržení světem a osudem.
Perfektní antologie pro všechny fanoušky a fanynky hororu přináší nové příběhy autorů a autorek, jako jsou Laird Barron, Ramsey Campbell, Gwendolyn Kiste, Joe R. Lansdale, Lisa Tuttle, Brian Evenson a další.
Napsali o knize:
„Ať už budete tyhle povídky číst ve městě, na venkově nebo třeba někde na pobřežní samotě, vždy vás zneklidní a zanechají ve vás pocit, že svět ani zdaleka není tak bezpečné místo, jak jste si mysleli.“
Sabotage Reviews
Ukázka z knihy
Tvrdila, že ji kousl pes, ale toho psa jsme nikde nenašli. Nicméně to bylo ošklivé kousnutí, a tak jsme je ošetřili něčím pořádným, omotali obvazem, přes něj nalili alkohol a nechali ho vsáknout, a ona, jak jí bylo deset, ječela a brečela. Ale nechala se pochovat od mámy a za chvíli byla v pořádku, tedy natolik v pořádku, jak jen mohla být.
Později večer, když jsem seděl nahoře na zdi a díval se na velký dav před ohrazeným areálem, mě z hradby a od kulometu odvolala moje žena Carol. Řekla, že Ellen dostala horečku, že sotva udrží oči otevřené a to kousnutí ji bolí.
Carol jí změřila teplotu, řekla, že je vysoká a že se málem spálila, když jí sáhla na čelo. Zašel jsem dovnitř a udělal právě to, sáhl jsem jí na čelo. Její matka měla pravdu. Sundal jsem obvaz a užasl, protože rána zčernala a vůbec nevypadala jako kousnutí od psa. Nevypadalo tak nikdy, ale já chtěl, aby bylo od psa, a sám sebe jsem přesvědčil, že je to právě tohle, i když jsme v areálu nemohli žádného psa najít. Tou dobou už byli všichni snědení. Faktem bylo, že toho posledního jsem nejspíš zastřelil já, krásného ovčáka, který vrtěl ocasem, když mě uviděl. Myslím, že když jsem zvedal pušku, věděl to a bylo mu to jedno.
Jenom tam seděl s otevřenou tlamou, takže to vypadalo jako psí verze úsměvu, a švihal ocasem. Zastřelil jsem ho první kulkou do hlavy. Bez většího přemýšlení jsem ho stáhl. Nedokázal jsem se k tomu přimět. Miloval jsem psy. Jenom že rodina potřebovala jíst. Měli jsme králíky, které jsme chovali, a nějaké holuby, zeleninovou zahrádku, ale všechno bylo hrozně nejisté.
V každém případě jsem nevěřil historce o kousnutí psem a rána teď vypadala opravdu zle. Znal jsem její skutečný původ, nebo aspoň obecný původ, a při pomyšlení na něj se mi dělalo špatně. Znovu jsem ránu ošetřil, dal dceři nějaká antibiotika, co jsme měli, přiložil obvaz a vyšel ven. Neřekl jsem Carol, co si už sama myslela.
Vzal jsem brokovnici a vydal se po areálu. Hledal jsem. Areál byl velký, pětatřicet akrů s vysokou hradbou kolem dokola, ale někdo musel někudy proniknout dovnitř. Zašel jsem do zadní zahrady, té se stromy a květinami, kde si naše holčička ráda hrála. Šel jsem tam a rozhlížel se a našel jsem ho sedět na lavičce. Jen tam prostě seděl. Zjevně nebyl v tom stavu, v jakém byl, moc dlouho. Jen dost dlouho, aby kousl mou dceru. Byl asi v jejím věku a já pochopil, že jak byla osamělá, vpustila ho dovnitř. Vpustila ho zamčenými zadními vrátky. Podíval jsem se tam a viděl, že zase zasunula zástrčku. Tehdy jsem si uvědomil, že byla nejspíš na procházce po hradbě a uviděla ho tam dole, jen krátce po proměně, jak tesklivě hledí vzhůru. Tehdy ještě nejspíš mohl mluvit, stejně jako každý jiný, možná dokonce i věděl, co dělá, a možná ne. Možná si myslel, že je stále ten, kým kdysi byl, a myslel si, že by se měl dostat pryč od ostatních, že bude uvnitř v bezpečí.
Udivující bylo, že se nikdo z ostatních neprocpal dovnitř. Ale zase čím déle byli tím, čím byli, tím byli pomalejší, až se nakonec přestali hýbat docela. Problém byl, že to trvalo léta.
(z povídky DLOUHÝ NEBOHÝ DEN - Joe R. Lansdale)
Dan Coxon je britský spisovatel a editor. Jeho debutová sbírka povídek Only the Broken Remain (vyšla v nakladatelství Black Shuck Books, 2020) byla nominována na dvě ceny British Fantasy Awards a antologie This Dreaming Isle (vyšla v nakladatelství Unsung Stories, 2018) se dostala do finále Shirley Jackson Awards a British Fantasy Awards. Jeho povídky byly zveřejněny ve sbírkách Terrifying Ghosts, Beyond the Veil, Black Static, Unsung Stories, The Ghastling, Not One of Us, Nightscript, Humanagerie, Nox Pareidolia a mnoha dalších. Je spolueditorem knihy Writing the Uncanny (vyšla v nakladatelství DeadInk Books, 2021), která mapuje moderní horor. Online ho najdete na stránce dancoxon.com, nebo na službě X (dříve známé jako Twitter) pod přezdívkou @DanCoxonAuthor.
Dan Coxon a kolektiv autorů: Odvržení, přeložili Dana Krejčová, Aleš Procházka, Roman Tilcer a Milan Žáček, vydává nakladatelství Laser, 416 stran, doporučená cena 499 Kč
Knihu můžete koupit zde
Odvržení: Hororová antologie * antologie
Temnota přichází v mnoha podobách. Perfektní antologie pro všechny fanoušky a fanynky hororu přináší nové příběhy autorů a autorek, jako jsou Laird Barron, Ramsey Campbell, Gwendolyn Kiste, Joe R. Lansdale, Lisa Tuttle, Brian Even... více