Space opera Legie - to nejlepší ze dvou stylů

novinky

PR článek,
Space opera Legie - to nejlepší ze dvou stylů

Vesmír je kruté místo. Právo na život má pouze ten, kdo si jej uhájí v boji. Taková jsou pravidla tam venku. Lidé se je dozvěděli v den, kdy na jejich planetu zaútočila invazní flotila civilizace enlilů. Krátká, ale tvrdá válka srazila lidstvo na kolena a udělala z něj otroky mimozemských dobyvatelů. Otroky, kteří si zaslouží život, jen pokud budou svým majitelům věrní a užiteční. Jenže lidé se nevzdali. Kapitán české tajné služby František Moravec připravil plán na záchranu lidstva, který sice ztroskotal, ale jemu se podařilo aspoň získat starou nákladní loď, tajně vybavenou technologií tajemných rutašů – prastaré vesmírné rasy, jež se nyní skrývá před světem. Na lodi Kraksna pluje s ruským poručíkem Gerasimem, mimozemšťankou Agou, technikem Aloisem Vodičkou, italským veteránem Giuseppem, tajemnou Amandou, unesenou mimozemšťany dlouho před začátkem invaze, a polskou profesorkou Dankou Krasiński. A s odhodláním škodit enlilskému impériu a jeho bitevním flotilám. Ano, na první pohled to není nejostřejší posádka, ovšem není všem dnům konec a lidé koneckonců vždycky dokázali překvapit.

Autory ambiciózního sci-fi projektu, který nemá na české literární scéně obdoby, jsou uznávaný spisovatel brakového akčního žánru a alternativní historie František Kotleta a Kristýna Sněgoňová, autorka patřící k nejzářivějším hvězdám tuzemské fantastické scény. Rozhodnutí psát v tandemu s sebou přineslo mnohá úskalí a znamenalo značný risk, avšak vyplatilo se na celé čáře. Dvě spisovatelská esa, ač z žánrově stejného ranku, přesto s vlastním výrazným stylem psaní a rozdílnou představou o vyprávění. Jak se dokáží shodnout na společné příběhové struktuře a vývoji postav?

Logickým postupem se pro oba autory stalo střídání při psaní jednotlivých dílů Legie. První knihu Operace Thümmel, uvádějící čtenáře do počátků bizarní odyseji oblíbené posádky, má na svědomí František Kotleta. Druhý a třetí díl, jimiž jsou Amanda a Šprti a frajeři, sepsala Kristýna Sněgoňová. Následovalo pokračování tentokrát opět od pánské části dua – čtvrtá kniha odehrávající se na planetě, kde probíhá sešlost samic celého vesmíru, Rudý vrabčák, a následně jeden z nejúspěšnějších dílů série, Aga, zaměřený na události kolem mimozemské členky posádky. Na ně dvojitou salvou knih odpověděla Sněgoňová navazujícím šestým počinem Pán hor a sedmým dílem Mrtvá schránka, kde se značná část posádky vydá na matičku Zemi, aby splnila jednu poslední vůli a zjistila víc o odboji proti parazitujícím enlilům. Osmým dílem Operace Petragun přesedlal na svou vyprávěcí notu pro změnu František Kotleta a prozatím poslední devátá část série Na konci vesmíru byla tentokrát sepsána Kristýnou Sněgoňovou, čímž došlo k porušení vzorce vždy dvou sepsaných knih od jednoho autora za sebou. Desátou knihou Plameny války naváže příští rok opět František Kotleta.

Výhodou obou autorů je, že spolu mohou o narativním vývoji diskutovat a vzájemně se hlídat, aby nebyla porušena konzistentnost příběhové linie. Navíc do detailu znají své postavy a chtějí, aby je čtenář poznal dokonale také, ať už z jednoho, či z druhého pohledu. Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí byla volba cíle, ke kterému hlavní postavy směřují. Tím mají autoři pro své vlastní vyprávění v jednotlivých dílech volnou ruku, pokud členy posádky dostanou do plánovaného bodu, ve kterém může každý z autorů navázat svou částí. Ač se vše jeví jako dobře šlapající hodinky, udržet celý mechanismus pohromadě je náročný úkol. Autoři musejí být při psaní neustále ve střehu a zachovávat vytyčené charaktery postav, aniž by narušili uvěřitelnost jejich dalšího vývoje, rovněž nezbytného pro směřování příběhu. Nakonec se vše vždy zdárně protne a my tak můžeme sledovat, jak se krok po kroku Kotleta se Sněgoňovou vytyčenému cíli přibližují.

Legie funguje jako zábavná, dobrodružná, akční a napínavá space opera, plná drsných hlášek, odvážného humoru a vtipně pojatých i nečekaných situací. Zároveň se nebojí žánrové prvky neustále ozvláštňovat a kombinovat, čímž vytváří mix čtenářům známých domácích a popkulturních odkazů. Autoři navíc nešetřili invencí a pro universum Legie vytvořili desítky mimozemských ras, v knize doprovázených originálními ilustracemi od nadané Ailin Tarwari. Kulšešové, sukrové, garkové nebo třeba mirsové? Že oku čtenářovu Legií nepolíbenému názvy ras nic neřeknou? Jakmile se však jednou našinec do některého z dílů začte, bude překvapen vynalézavostí, se kterou k jednotlivým mimozemským druhům autoři přistupují a jaké kulturní a společenské normy i biologické odlišnosti jim přisuzují. Temný a chladný vesmír, jak ho lidstvo zná, přestal v Legii existovat. Nahradil ho svět k lidskému údělu sice krutější, avšak plný mimozemšťanů, obydlených planet, vesmírných plavidel, technologicky vyspělých vynálezů, ale především je tu jedna stmelená posádka lodi Vzdorující, která nemůže být odlišnější, a přesto ji jinou chtít nebudete, protože přesně taková vám přiroste k srdci.

Ukázka z knihy
Ukázka z 9. dílu Na konci vesmíru:
Zadíval jsem se na mrtvolu. Nikdy jsem nic podobného neviděl, a kdybych si mohl vybrat, byl bych radši, kdybych na tom nemusel nic měnit. Byli to humanoidní tvorové, ale tím podobnost s lidmi v podstatě končila. Dvě ruce, dvě nohy, trup jako my a podobná hlava, všechno ale podivně pokřivené, tak jako bylo pokřivené celé tohle místo. Bledou kůži měl ten tvor posetou nespočtem jizev, přičemž jen některé působily přirozeně, většina ale rituál-ně. Nehty na všech deseti prstech scházely, ačkoliv nehtová lůžka zůstala zachována, takže se s nimi narodil. Uši měl na mnoha místech naříznuté, jako kdyby se předškolák rozhodl, že z nich vystříhá sněhovou vločku, pak si uvědomil, že chrupavka není papír, a nechal toho. Chybějící rty odhalovaly dásně a špičaté zuby, konec nosu byl uříznutý a dávno zhojený, tvor neměl dokonce ani oční víčka, jen jizvy tam, kde předtím byla. Zato svaly měl větší než jakýkoliv člověk, silné jako kotevní lana, a při pohledu na jeho nahé zjizvené paže se mi zdálo, že mu na každém svalu vyrostly další dva, protože pod kůží byl samá boule. Kdyby se vrhl místo na Agu na mě, neubránil bych se mu, a poprvé jsem měl pocit, že ani chana po mém boku není zárukou bezpečí. Natož když se ten tvor díval do hlavně laserového ákáčka, jako by mu bylo jedno, jestli mu dokáže ublížit – nebo jako by tušil, že ano, ale ani na tom mu nezáleželo.
Na tlustém opasku měl pouzdro s tesákem, který nestihl nebo nechtěl použít, a kožený váček. Klekl jsem si, váček otevřel a vytáhl na světlo jeden z kamenů, kterými byl naplněn. Připomínal kus kamenné soli, ale páchl trochu jako čpavek. Vrátil jsem ho, a když jsem si pak promnul prsty, do nosu mi vnikl ostrý pach starých kadeřnictví.
„Poznáváš ho?“ zeptal jsem se Agy, ale byl si skoro jistý, co odpoví.
Zavrtěla hlavou. „Nikdy jsem nikoho podobného neviděla.“
„Myslím, že je neviděl nikdo z nás.“ Poklepal jsem si na spánek. „Ani s biočipem jsem jim ne-rozuměl. To znamená...“
„... že se s jejich jazykem Společenství nesetkalo,“ doplnila Aga. „Nebo ho nepovažovalo za dost důležitý.“
„To si nemyslím. Možnost mít po svém boku někoho takového by enlilové nezahodili. Našli by způsob, jak s nimi mluvit, nebo něco, co by jim mohli nabídnout, a pak by je využívali jako zuurity. Dokážeš si to představit?“
„Snažím se to nedělat.“
Přešel jsem k tomu, kterého jsem zabil, a znovu jsem si dřepl. Ta samá zohavená tvář, ne přirozeně obludná, ale opakovaně zjizvovaná tak, že původní rysy skoro nebyly k poznání. Z úst ochable visel rozeklaný jazyk, rozříznutý a dávno zhojený. U pasu byla připnutá stejná pochva s tesákem a váček s odpudivě páchnoucími kameny v různých odstínech šedi.
Zkontroloval jsem displej na předloktí ochranného obleku. Od chanina průchodu obručí uplynulo jen deset minut. Měli jsme hodinu a tři čtvrtě na to, abychom našli Amandu na místě plném zrůd, se kterými jsme se nikdy předtím nesetkali.

Legie, to je dobrodružná výprava za osvobozením od nadvlády mimozemského druhu enlilů, z níž se však nebudete chtít navrátit, pokud strávíte čas s takovou posádkou, jakou je ta z vesmírného plavidla Kraksna. Již devět dílů, z plánovaných dvanácti, si můžete prohlédnout zde.


O autorech
Kristýna Sněgoňová (* 1986) se na české fantastické scéně objevila jako zjevení. Ostřílená povídkářka zaujala už svou prvotinou Krev pro rusalku (2018, 2021), drsnou noirovou detektivkou o světě, kde magicky nadané víly žijí na okraji společnosti a živí se jako prostitutky. Její kniha se během roku dočkala dotisku i audioknihy a v roce 2023 i pokračování s názvem Krev pro divoženku. Podobně drsná Zřídla (2019) ji etablovala jako zkušenou autorku, jež v roce 2020 výrazně zaujala veřejnost sérií Města – originálním postapokalyptickým světem, kde se lidé pokusili zachránit civilizaci díky vyvýšeným městům chráněným před nebezpečím, na které jeho obyvatelé už dávno zapomněli. Tuto sérii tvoří romány Město v oblacích (2020), Země v troskách (2021) a Svět v bouři (2022). Jako editorka se podílela také na antologii Hlubiny města (2023).

František Kotleta (* 1979) je autorem dobré dvacítky knih, z nichž každá se stala bestsellerem. Nejprodávanějším spisovatelem v rámci české fantastiky se stal už díky své prvotině Hustej nářez (2010), ze které se nakonec stala série pěti knih popisujících boj upírů proti mimozemšťanům o nadvládu na Zemi. Mezi jeho nejslavnější romány patří ty z postapokalyptické série Spad a také cyklus paranormálních detektivek s religionistou Tomášem Koskem, který zahájila kniha Příliš dlouhá swingers party (2014). Nejúspěšnější série Spad (2022) a Bratrstvo krve (2023) vyšly také v limitovaném souborném vydání. Jeho posledními romány jsou postapunkový Underground (2020) a Underground: Revoluce (2021), popisující příběh transhumánních prostitutek v Praze roku 2107. Obě knihy vyšly také v Polsku a v USA. Od roku 2020 píše spolu s Kristýnou Sněgoňovou populární space operu Legie o skupině lidí, která se vzepřela mimozemské dominanci. Je rovněž editorem antologií Ve stínu Říše, Ve stínu apokalypsy, Ve stínu magie, Krásky a vetřelci, Zákon genu či Slovenský nářez, které představily současnou fantastiku tisícům nových čtenářů. Projekt Legie je jeho vysněnou sérií.

Operace Thümmel Operace Thümmel František Kotleta (p)

Vesmír je kruté místo. Právo na život má pouze ten, kdo si jej uhájí v boji. Taková jsou pravidla tam venku. Lidé to zjistili v den, kdy na jejich planetu zaútočila invazní flotila neznámé civilizace. Krátká, ale tvrdá válka srazi... více

Amanda Amanda Kristýna Sněgoňová

Vesmír je kruté místo. Právo na život má pouze ten, kdo si jej uhájí v boji. To ví i posádka lodi Kraksna. Lidstvo je zotročeno mocnou mimozemskou rasou, a tak za pomoci technologie prastaré vesmírné civilizace hledají cestu, jak ... více

Šprti & frajeři Šprti & frajeři Kristýna Sněgoňová

Porazit Společenství, osvobodit zotročené lidstvo, získat zpátky Zemi – to jsou sice záslužné cíle, ale jen odhodlání nestačí a prostředky k jejich dosažení posádce lodi Kraksna chybí. Zakázka pro vesmírnou mafii se proto nedá odm... více

Rudý vrabčák Rudý vrabčák František Kotleta (p)

Vesmír je kruté místo. To poznala posádka lodi Kraksna v den, kdy Zemi obsadili mimozemšťané. I když se jí povedlo agresivní rase enlilů dostat ze spárů a uhájit si svobodu, aby si ji udržela, musela začít pracovat pro vesmírnou m... více

Aga Aga František Kotleta (p)

Nejobávanější členka vesmírné lodi Kraksna byla unesena. Kapitán Moravec vyráží na záchrannou misi, která je podle zbytku posádky nejpitomějším nápadem od … no, posádka Kraksny má za sebou hodně pitomých nápadů, ale tenhle rozhodn... více

Pán hor Pán hor Kristýna Sněgoňová

Nejmladší členka posádky vesmírné lodi Kraksna zmizela, a zatímco kapitán Moravec a poručík Vojcechovsky vyrazili na své mise, pátrání po ní zůstalo na techniku Vodičkovi a italském pěvci Giuseppem. Vyzvednout ji na planetě obřích... více

Mrtvá schránka Mrtvá schránka Kristýna Sněgoňová

Od invaze enlilského Společenství na planetu Zemi uplynuly dlouhé měsíce. Z uprchlíků se stali válečníci, z neznámých mimozemšťanů spojenci a z nákladní kraksny válečná loď. Vše, čím si posádka Vzdorující prošla, ale bledne před n... více

Operace Petragun Operace Petragun František Kotleta (p)

Přišel čas spojit síly. Na konci vesmíru se nachází mocná civilizace, která vede se Společenstvím dlouhou a tvrdou válku a formující se lidské legie si potřebují získat své místo na slunci a ukázat, že mohou být platné v boji. Plu... více

Na konci vesmíru Na konci vesmíru Kristýna Sněgoňová

Tak daleko jako tentokrát se posádka Vzdorující ještě nikdy nevypravila – mimo území enlilů, churitů a dalších velkých civilizací. Starý spojenec má však problém, a když o něco požádá vědec z prastaré rasy, po jejíž technologii pa... více

Přejít na komentáře (3)