meluzena meluzena oblíbené citáty

☰ menu

 „ Celou košili má posetou drobky a ukusuje housku tak nešikovně, až si člověk říká, jestli tenhle chlap náhodou nepochopil celý koncept přijímání potravy špatně.“
— Fredrik Backman
„ Jako malýho mě táta vždycky zmlátil, když jsem vylil mlíko. Ale já jsem se nenaučil pití nerozlívat. Naučil jsem se bát mlíka.“
— Fredrik Backman
„ Každý si později uvědomí, že se choval strašně. Jenže co s tím teď.“
— Petra Soukupová
„ Život je jako trubka. Musíš do něj napřed pořádně foukat, abys něco uslyšel. (Průvodce povětřím a tmou)“
— Ludvík Němec
„ Až budu starý, budu pořád tady a budu tu prodávat zmrzlinu. / A já sem na ni jednou přijdu. (...) Už se těším. / A třeba ti pak řeknu... / No? / No... co jsem dnes nedovedl. / Co když už bude pozdě? / A co když dnes je ještě brzo? / Stejně by mě to zajímalo trochu dřív. / Tak - tak přijď dřív. (Průvodce povětřím a tmou)“
— Ludvík Němec
„ Podle biskupova mínění se pro duchovního nehodilo, aby choval medvěda. Bylo to příliš výstřední. Farář nesmí vybočovat z průměru, musí být dokonce obyčejnější než průměr, pak teprve může úspěšně hlásat Boží slovo. Je to jako v televizi: čím hloupější program se vysílá, tím víc má diváků. (Chlupatý sluha pana faráře)“
— Arto Paasilinna
„ Hlavně mě, Ketterströme, nezačni prohlašovat za blázna. Sám nejsi s dovolením o nic menší bloud. (Chlupatý sluha pana faráře)“
— Arto Paasilinna
„ Před příchodem spánku pan farář Oskari Huuskonen nesoustavně přemýšlel, že kdyby Ježíš byl Fin, tak chození po vodní hladině by nebyl žádný velký div, rozhodně ne v zimě. Při chůzi po hladině totiž nejde o sílu víry, ale o tloušťku ledu. (Chlupatý sluha pana faráře)“
— Arto Paasilinna
„ Pod nohama drobný štěrk, větvičky cypřiše, sem tam nějaký brouk nebo housenka. Ty si beru do dlaně a ony se tváří, že umírají. Vím, že chytračí, a já se tvářím, že jim to věřím: opatrně je pokládám na trávu. Kolikrát se mi později chtělo dělat mrtvého – aby mě stejně tak položili na trávu a nechali mě na pokoji. Ale nevěřili mi, čekali na mou skutečnou smrt. (Letec)“
— Jevgenij Vodolazkin
„ „Proč bych tam [do strany] měl vstupovat?“ „Dělat revoluci. Revoluce jsou podle Marxe lokomotovami dějin.“ Seva je teď podle všeho marxista. „A co když se lokomotiva nevydá tím správným směrem?“ ptám se. „Vždyť ji neřídíš ty.“ Seva takovou možnost nepřipouští (...) „Strana,“ říká, „to je síla. Víš, kolik nás je! Nemohou se mýlit všichni!“ Tak za prvé, mohou. Za druhé, dost na tom, když se zmýlí strojvůdce.“ (Letec)“
— Jevgenij Vodolazkin
„ Moudrost je především zkušenost. Promyšlená zkušenost, samozřejmě. Kdyby nebyla promyšlená, všechny kopance života by neměly žádný smysl. Když jsem to řekl nahlas, Innokentij namítnul, že k pochopení se dá dojít i bez kopanců.(...) Innokentij říkal, že jeho neformovalo bití v lágru, ale úplně jiné věci. Například vrzání kobylek na Siverské. Vůně samovaru, ve kterém právě začala vařit voda. (Letec)“
— Jevgenij Vodolazkin
„ Prostě když s někým žijete pod jednou střechou, je těžké tvářit se, že ten člověk neexistuje. Je těžké žít v neustálé nenávisti, dokonce i když je oprávněná. (Letec)“
— Jevgenij Vodolazkin
„ Mark vždycky věřil, že zjistit, jak dobrým je člověk námořníkem, lze až za špatného počasí. (Chceme to, co máte vy)“
— John Lanchester
„ Dvakrát ho to nebavilo a část jeho mysli se neubránila pocitu, že zaobírá-li se všední, opakující se dřinou, je to, jako by závodního koně zapřáhli do pluhu. (Chceme to, co máte vy)“
— John Lanchester
„ Bavili se spolu způsobem, z něhož vyzařovala faleš, takže i sebekratší zdvořilostní konverzace byla jako navoněný prd. (Chceme to, co máte vy)“
— John Lanchester
„ Pokladníci se vyskytují jen ve dvou druzích: jeden vám dokazuje, že podle různých nařízení nemůžete dostat, co vám patří; ten druhý se v nařízeních hrabe tak dlouho, dokud nenajde nějaký paragraf, podle kterého dostanete to, co potřebujete, i když na to nemáte nárok. Pan Doughty patřil k těm druhým. (Dveře do léta)“
— Robert A. Heinlein
„ Půjčovat si peníze je jako pokoušet se plavat s cihlou v každé ruce. (Dveře do léta)“
— Robert A. Heinlein
„ Můj táta vždycky říkával, že moudrý člověk by měl být připravený kdykoliv se rozloučit se svými zavazadly. (Dveře do léta)“
— Robert A. Heinlein
„ Je to stejně marné, jako přesvědčovat někoho, kdo si hladí zaječí pacičku, že kdyby opravdu nosila štěstí, rozhodně by se nikdy neoddělila od zajíce.“
— Fredrik Backman
„ Když tak o tom dnes uvažoval, viděl, že internet je obrovské kolektivní spiknutí, jehož cílem je marnit čas lidí. Díky tomu, že intelektuální hnutí dostalo neomezenou svobodu, vyšlo najevo, co především lidé chtějí: civět na fotky, kde herečka Kelly Brooková ukazuje kozy.“
— John Lanchester
„ Luxus znamenal něco, co je samozřejmě předražené, ale zároveň je to samo o sobě natolik příjemné, natolik rozkošné, že cena člověku nevadí, vlastně je to tak rozkošné, že se nákladnost stává součástí celého potěšení, součástí, která vyjadřuje rozdíl mezi těmi, kdo si nemůžou nic dovolit, a vyvolenými, kteří nejen že si leccos dovolit můžou, ale současně chápou, jak je žádoucí za to zaplatit takové peníze. Arabella věděla, že existují lehkomyslní boháči, kteří si můžou dovolit všecko; sice se k nim nepočítala, ale viděla to tak, že náleží k elitě, mezi ty, kdo vědí, co peníze znamenají, a přitom si můžou dovolit, co se jim zachce; a právě povědomost o významu peněz dodává dramatu vysokých cen obzvlášť na pikantnosti. Milovala drahé věci, protože věděla, co jejich cena znamená. Dokonale chápala významové odstíny. (Chceme to, co máte vy)“
— John Lanchester
„ Každý, kdo musí do práce chodit v obleku, den co den v hloubi duše trochu umírá. (Chceme to, co máte vy)“
— John Lanchester
„ „Učitelka nás donutila napsat slohovku o tom, čím chceme být, až budeme velcí,“ spustil Noah. – „A co jsi napsal?“ – „Napsal jsem, že nejdřív se chci soustředit na to, že jsem malý.“ – „To je velmi dobrá odpověď.“ – „Viď? Já bych chtěl být radši starý než dospělý. Všichni dospělí se pořád vztekají, jen děti a staří lidi se smějí.“ – „To jsi taky napsal?“ – „Jo.“ – „A co učitelka?“ – „Ta mi řekla, že jsem nepochopil zadání.“ – „A co ty na to?“ – „Že to ona nepochopila odpověď.“ – „Já tě mám tak rád,“ vypraví ze sebe děda se zavřenýma očima.“
— Fredrik Backman
„ Dávno už vím, že za mnoha řečmi nebývá nic, kežto tam, kde se mlčí, bývá o čem mlčet. A u Holických se o citech, věrnosti a spolehlivosti prostě mlčelo. (Dům)“
— Anna Sedlmayerová
„ Je moc nešťastný, Pepíku, to dítě jim zemřelo na záškrt. / Ano, připustil Josef, ale neštěstí neopravňuje k nenávisti. / Mýlíš se, Pepíku, neštěstí opravňuje ke všemu. Na tos ještě nepřišel? Ke všemu, úplně ke všemu. A dodala malátně: Proto se nešťastných lidí bojím, a je jich teď tolik! (Dům)“
— Anna Sedlmayerová
„ Jestli máš pravdu, synu, tak nemáš křičet. Pravda se nevykřičí, nevyhádá, nevyvzteká. Člověk, který má pravdu, je silný. A kdo křičí, kdo se hádá, kdo je hrubý, to je saný člověk, synu, velice slabý člověk. a jeho pravda není dobrá. (Každé jaro pampelišky)“
— Anna Sedlmayerová
„ Ježíš El Pifko byl cizozemec a byl si toho dobře vědma. (...) Začal prackovat na zemanově ostatku. (...) Ježíš si jako dobrý katolík setřel slinu z tváře a nastavil jí druhou rub -, ale slučebná už byla dávno tam tam a zanechala ho na holičích. ‚Jednou zajde příliš do dálky a já se na ni vykuckám,‘ řekl Ježíš svému oblíbenému hřebelcovi. Samozřetelně že oř neodpověděl, protože, jak sami dobře víte, komoňové neumí mluvit, natož aby se bavili s nějakým špinavým uťápnutým zbabělým fašounským katolickým španělským parchantem, kterému ke všemu táhne z huby česnek. Ježíš a Křečovka si to nicvíce brzy vyzahradili a opět je skolila vzájemná láska, která neznala hraničních pásem. (Španěl na vesnici)“
— John Lennon
„ ...a když se vzpamatoval, vyprávěl mi hysterku, kterou si dodnes nepamatuju. (Španěl na vesnici)“
— John Lennon
„ ‚Jack Rozprašovač,‘ řekl Šelak Homeless, když pobuřoval svoji lelku, ‚není jen vrácený zaviják, ale i sextuální maniok nejhrubší zrnitosti.‘ (Španěl na vesnici)“
— John Lennon
„ Cesta příjemně ubírala a Sydness a Mary ukazovali řadičovi toxíku různé hysterické namátky, jako napřípad Buckinhunský palec, Sněhovnu mordů nebo stříhání stáží. Zvlášť zajíkavou pomádkou byla socha Erotomana na návěstí Poccadilli. (Španěl na vesnici)“
— John Lennon
„ Můj přítel zíval na Whitneyho s podivným výkazem ve své dychtivé tvárnici. (...) Tohle nebyl Šelak Homeless, jakého jsem zval, napadlo mě, a rozpačitě jsem sledoval náhlou směnu v chovu svého starého přítele. Mary Atkinsová se šlechtila v zrcadle (...) Dokončila své přelíčení a pevně si přilapila zubry k poschodí.. (Španěl na vesnici)“
— John Lennon
„ Právě jsme obědnali, když Šelak Homeless obtržil telekilogram. Nic k tomu necekl, ale zjehně mu to vrtělo hlavou, protěže stál zamyšleně před kořícím hrbem, slabě se zajíkal a občas smrkl na správu v ruce. Náhled a bez varovaní se na mě osočil s tajemným luskem v otčích. (...) ‚Hádejte se, Westerne, kdopak uprchl z vědění?‘ V hlávce se mi okamžitě omítl sezam všech odsouzněnců, kterým se v poslední podobě podařilo usrknout z kontrabasy. (Španěl na vesnici)“
— John Lennon
„ „Hubený pes vyskočí na zídku jen s pomocí“: to je přísloví mé matky, které nosím hluboko ve svém nitru. Nyní jsem pochopila jeho smysl. (Deník čínské školačky)“
— Pierre Haski
„ "Možná jsem jako dítě moc četl komiksy," řekl Musk. "V komiksech jde skoro vždycky o to, že někdo zachraňuje svět. Připadalo mi přirozené, že by se měl člověk snažit svět zlepšit, protože opak nedává smysl." (Elon Musk)“
— Ashlee Vance
„ Mistr dokázal být značně kritický, když si myslel, že je kritika na místě. Ke všeobecnému údivu však nikdy nic nevytýkal ve zlem. Když se ho na to jednou ptali, řekl: ‚Záleží na způsobu, jakým se kárá. Lidé jsou květiny: otevření a vnímaví vůči jemně se snášející rose, uzavření prudkému dešti.‘ (Minutové nesmysly)“
— Anthony De Mello
„ „Moudrý se smrti nebojí. Proč se člověk za rozbřesku tak málo stará o svíčku, která zhasíná?““
— Anthony De Mello
„ MInulost je třeba opustit ne proto, že špatná, ale protože je mrtvá“
— Anthony De Mello
„ „K utonutí nedojde tím, že člověk spadne do řeky, ale tím, že v ní zůstane.““
— Anthony De Mello
„ Slyším hluboký hlas svého otce. „Pročpak tu sedíš ve tmě?“ ptá se. Černá je barva noci, magie a stínů, neznáma. Do černé si můžete promítnout všechny své sny - nebo noční můry. Černá je dokonalé pozadí pro hvězdy i pro naději. (Tibet - Tajemství červené krabičky)“
— Petr Sís
„ Když ten velký cestovatel ležel na smrtelné posteli, shromáždili se u něho jeho přátelé a naléhali, aby se zřekl toho, co jim v jeho knize připadalo k nevíře - aby otupil její zázraky soudnými škrty, on jim však odpověděl, že nevylíčil ani polovinu toho, co ve skutečnosti spatřil. (Tibet - Tajemství červené krabičky, cituje Vladimira Nabokova)“
— Petr Sís