mi-nul-o
oblíbené citáty
„ Začínala být na všechny soutěže, žebříčky, hitparády alergická. A co jako?! Jsme první, ostatní jsou horší. Hurá. K čemu to? Výstavní erb lidské stupidity - Guinessova kniha rekordů. Přistihla se, že vůči lidem, kteří usilují o zápis, pociťuje čím dál větší averzi. Nic nepochopili. Osmimetrová vánočka. Proboha! S tím by tady nakrmili celou vesnici. Byla dostatečně zkušená, aby tyhle názory nevykřikovala z cimbuří. Zřetelně však pociťovala, jak je s nimi čím dál osamělejší.“
— Milena Holcová
— Milena Holcová
„ Osamělost rozbíjí spíš gesta než slova. A nic neochromuje tolik jako okamžiky štěstí.“
— Milena Holcová
— Milena Holcová
„ Zanedlouho jsem si ověřil, že za osobní svobodu a klid se platí samotou, daní nejtíživější.“
— Milena Holcová
— Milena Holcová
„ "Vám asi nikdo nic nenalže, co?"
"Většinou je mi to jedno. Nejsem investigativní."
"Ale to byste jako novinářka být měla...?"
"Proč? Respekt k masce je důležitější."“
— Milena Holcová
— Milena Holcová
„ Život má stále svůj běh, ať už ho plníme neřestmi, prací nebo nudou. Jednoho dne se ohlédneme zpátky, a za sebou spatříme Nic. Tehdy propadneme panice, zachváceni touhou všechno změnit. Budeme chtít zaplnit tu prázdnotu za sebou, ale bude už pozdě. Nakonec mávneme rukou a umírat budeme bezejmenní.“
— Igor Indruch
— Igor Indruch
„ Je skvělá, uvědomil si, když se nad ní sklonil, aby ji políbil.
Jenom jestli to stačí? napadlo ho.“
— Michal Viewegh
— Michal Viewegh
„ Zatajovat slabiny, předstírat, přidávat si – nebylo by to vlastně urážkou toho, kým jsem doopravdy?“
— Michal Viewegh
— Michal Viewegh
„ Poznala ho okamžitě, přestože spolu nemluvili téměř rok.
Nejsem z toho venku, napadlo ji a byla v tom spíš rezignace než zklamání. Nejsem a nikdy nebudu, věděla jsem to už tenkrát, jenom jsem tomu nechtěla věřit.“
— Jana Jašová
— Jana Jašová
„ „Nikdy se toho nezbavím. Nikdy. Chtěla bych, ale na tom to vůbec nezávisí.“
„Máš pravdu. Nezbavíš se toho. Ani když (jestli) ho přestaneš milovat, i potom bude v Tobě. Jediné, co můžeš udělat, je zabývat se něčím úplně jiným.““
— Jana Jašová
— Jana Jašová
„ Jak mám chodit po tomhle světě a vědět, že po něm chodíš taky, ale s nějakou jinou?“
— Jana Jašová
— Jana Jašová
„ To je cena, kterou zaplatíte. Určité vaší části se zmocní samota, jakou většina lidí nikdy nepozná a v níž se k vám nikdy nemůže připojit nikdo jiný. Malý střípek vašeho já zůstane navždy sám.“
— Cody McFadyen
— Cody McFadyen
„ K čemu je dobré trávit večer útěkem před sebou samým, když se nakonec stejně celý vyčerpaný dohoním u sebe doma?“
— Michal Viewegh
— Michal Viewegh
„ Proč každý utíká před samotou? Protože samota nutí k přemýšlení. A čím víc člověk myslí, tím je inteligentnější, a tedy smutnější.“
— Fréderic Beigbeder
— Fréderic Beigbeder
„ Tohle je kniha rozmazleného dítěte, věnovaná všem ztřeštěncům, kteří jsou příliš čistí, aby mohli šťastně žít. Kniha pro ty, kteří by neměli trpět odloučením, které sami vyprovokovali, a kteří přesto trpí bolestí tím nezvratnější, že o sobě vědí, že jedině oni sami jsou za ni zodpovědní.“
— Fréderic Beigbeder
— Fréderic Beigbeder
„ Přízrak
Přišel jsi za mnou
v noci potichu se vkradl do mých snů.
Utek´ jsi zbaběle,
když světlo potutelně
provléklo se skulinami v okenicích.
Zase sama.
Nedýchám, svírám tvé kouzlo na nitkách,
jen ještě pomalu ať pomíjí. Tak sladké.
Sladkobolné.
Zůstal tu vyhřátý důlek,
obtisk tvé tváře na polštáři.
Volám tě k uzoufání.
V ústech se mi slévá vzpomínka na tvé rty.
Živočišné teplo, sálající z tvojí kůže
a síla, jež mě ovinula
jako tlustá kůra stromu.
Proudící, tryskající prameny ztracených vzdechů.
Nejsi tu, blázne, proč nejsi tu?
Je ještě brzy
a na míle daleko tvé srdce skomírá.
Kdo mluví o lásce?
Nikdy jsem to slovo neslyšela.
Jenom mi s ním v útrobách
stydne horká krev.“
— Dominika Dery
— Dominika Dery
„ Vím jenom, že je jí patnáct. Chci si ji vypodobnit, je však nevypodobitelná. Je všechno, co mých dvacet let do mne nanosilo z vůní a tvarů a z čeho si dnes jak z pláství vybrala strašné sladkosti. Je všechno, co naráz zastavuje srdce, a přece to není smrt. A je všechno, čím vždycky člověk poprvé vydechne. Milenka ještě ne, na to je jí málo. Nevím, kolik má rukou a kolik úst, každým stéblem a lístkem a každou hvězdou mě žíznivě pije. Jsem vesmírem doteků, až mě mrazí, a přece jsme se plaše dotkli jen jednou.“
— František Hrubín
— František Hrubín
„ Stárnu. Pociťuji to na tom, že nikoho nepotřebuji. Netoužím být zamilovaná, závislá...“
— Barbara Nesvadbová
— Barbara Nesvadbová
„ A já najednou věděla, že dnes v noci skončím v jeho posteli, protože, protože přes to přese všechno jsem to stále ještě jenom já.“
— Barbara Nesvadbová
— Barbara Nesvadbová
„ Myslela jsem, že až ho jednou potkám - v kině, na vernisáži, v parlamentu - zvládnu to. Kolena se mi nerozklepou, protože on už bude jen někdo, koho jsem milovala. Myslela jsem si, že to zvládnu... Mýlila jsem se.“
— Barbara Nesvadbová
— Barbara Nesvadbová
„ Proč bych se vlastně měla citu k němu zbavovat? Programově si rozkázat? Myslím na něj, když jsem smutná, když se bavím, i když s někým jiným spím, tak proč se toho citu zbavovat? Vždyť je to to nejcennější, co mám.“
— Barbara Nesvadbová
— Barbara Nesvadbová
„ Nevím, proč jsem tak neochvějně přesvědčena o tom, že právě on byl ideální. Vždyť já vlastně ani nevím, jaký muž by byl ideální. Já už prostě jen nechtěla znovu zkoušet. Chtěla jsem jistotu. Už jsem si nechtěla hrát.“
— Barbara Nesvadbová
— Barbara Nesvadbová
„ Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.“
— Robert Fulghum
— Robert Fulghum