odejana
oblíbené citáty
„ Z vesmíru mohou astronauti vidět milující se páry jako maličké světelné tečičky. Vlastně přesně řečeno ne světelné, spíš je to žhnutí, které si lze se světlem splést - koitální záře, které trvá generace, než jako med doteče skrze tmu až k očím astronautů. Asi za jedno a půl století - v době, kdy už milenci, co vydávali to žhnutí, budou dávno a na trvalo uloženi na záda - bude z kosmu vidět metropole. Ty budou žhnout po celý rok. Také bude vidět menší města, ale to obtížněji. (Naprosto osvětleno)“
— Jonathan Safran Foer
— Jonathan Safran Foer
„ Já musel překládat jeho hněv v užitečné informace pro hrdinu. "Kurva," řekl Dědeček. Já řekl: "On říká, že když ty podíváš na sochy, uvidíš některé, které nepřetrvaly. To jsou ty místa, kde byly komunistické sochy." "Kurva, v prdel, kurva!" křikal Dědeček. "On chce abys ty věděl," říkal jsem já, "že ta budova, ta budova a ta budova jsou velmi významné." "Proč?" vyzvídal se hrdina. "Kurva!" řekl Dědeček. "On nemůže rozpomenout," řekl jsem. (Naprosto osvětleno)“
— Jonathan Safran Foer
— Jonathan Safran Foer
„ Opečováváním stovek předmětů nanošených do hnízda, uspokojováním jednoduchých potřeb rodinky se dá vyplnit celý život a pozoruju, že mnoho žen tomu mikrosvětu život s chutí obětuje. Vládnou ručníkům, nábytku, hadrům, kuchyňským spotřebičům, plotně, obsluhovaná rodina respektuje některá jejich přání, ba i rozkazy. ... Nároky zahnízděných žen v manželství nenápadně bobtnají. Brání mužskému, aby vrážel peníze do neužitečných zálib, aby plýtval energií, když z toho neplyne pro členy rodiny užitek. (Víme svý)“
— Věra Nosková
— Věra Nosková
„ Rodinu znám jako těsné hnízdo, kde ostatní nevnímají vaši potřebu svobody, klidu, intimity. Pěkně zblízka vás pozorují, hodnotí, zesměšňují, kritizují a činí nátlak. Dovolují si určovat, jak máte žít! Ohavné! Všichni psychopati, hysterky, agresoři, manipulanti a zakomplexovaní křiváci se přednostně seberealizují ve svých rodinách. (Víme svý)“
— Věra Nosková
— Věra Nosková
„ Kdo se předběžně strachuje, je vlastní vinou uťápnutej! Je nutné být ve střehu, hlídat si vnitřní svobodu a pečovat o vzpurnost. (Víme svý)“
— Věra Nosková
— Věra Nosková
„ Nám, darwinistům, je to šumafuk, kudy lezem na svět, nad biologií se neošklíbáme. A vůbec. Jak to, že křesťanskej bůh nechal stejnou cestou protlačit na svět svého dokonalého syna?“
— Věra Nosková
— Věra Nosková
„ Jsme přece jen pokračovatelé prastarých chlastacích kultur. S alkoholem si každý sám secvičujeme specifický taneček, vedeme s ním drobné, větší a někdy osudové zápasy, zjišŤujeme, na které strunky v nás hraje jemně a na které divoce. Pití je ověnčeno bohémskými legendami, drsnou srandou, chlapským rabiátstvím. Kdo odolá vábení hospodské subkultury, kde se při omamování mozku melou emoce, zaniká ostych a kvetou prchavá přátelství? (Obsazeno)“
— Věra Nosková
— Věra Nosková
„ Štěstí je stav, který umím snadno nahodit, a jedu v něm jako vydra v proudu. (Bereme, co je)“
— Věra Nosková
— Věra Nosková
„ Bohužel, chlapi jsou většinou verbální pařezové. Zato jsou bystrouši v přijímání erotických, byť i podprahových signálů. Zaregistroval její lačný pohled a mozek nakopnutý pohlavními hormony se začal činit. Erotizující podněty přijímané receptory se dostaly do hypotalamu, který začal uvolňovat gonadropin. (Bereme, co je)“
— Věra Nosková
— Věra Nosková
„ Kdybychom se v životě náhodně setkaly jako cizí osoby, nestály bychom jedna druhé za zájem. Věnovaly bychom si jen lhostejný pohled. Udělat z nás matku s dcerou byl od náhody a přírody zlomyslný vtip. (Bereme, co je)“
— Věra Nosková
— Věra Nosková
„ Stačí pár prvních odvážných kroků a pak už se mě ujme cesta a sama mě povede a bude se bavit na rozcestích mým rozhodováním. Život je zábava, radost a hra. Výzva schopnostem, inteligenci a vášni. (Bereme, co je)“
— Věra Nosková
— Věra Nosková
„ Kdysi Bruno utrousil, že kdybych si koupil holuba, v půli cesty na ulici by se z něj stala holubice, v autobuse domů papoušek a v bytě, vteřinku předtím, než bych ho pustil z klece, fénix.“
— Nicole Krauss
— Nicole Krauss
„ ... byla zabraná do knihy povídek a ustavičně vykřikovala, že by si autor zasloužil posmrtnou Nobelovku. Máma pořád rozdává posmrtné Nobelovky. (Dějiny lásky)“
— Nicole Krauss
— Nicole Krauss
„ A pak jsem mu vysvětlila, že podle mě se mámě vlastně líbí, a normální člověk by si s ním za normálních okolností rád zase vyrazil, mámu ale znám už jedenáct a půl let a ona nikdy nic normálního nedělá. (Dějiny lásky)“
— Nicole Krauss
— Nicole Krauss
„ Máma se od táty nikdy neodmilovala. Svou lásku k němu uchovala zrovna tak svěží jako to léto, kdy se seznámili. A aby to zvládla, odvrátila se od života. Občas vydrží celé dny o vodě a vzduchu. A jelikož je jedinou komplexní formou života, o níž je to známo, měl by se po ní pojmenovat nový živočišný druh. (Dějiny lásky)“
— Nicole Krauss
— Nicole Krauss
„ Takové hovory tu mám neustále. Jednou mi vyjevili, že když jim pošlu šek na 99 dolarů, bude mi předběžně schválena kreditní karta, načež já odpověděl, jasně, tutovka, a když si stoupnu pod holuba, je mi předběžně schválena dávka trusu. (Dějiny lásky)“
— Nicole Krauss
— Nicole Krauss
„ ´Ze srdce´, to není výraz, který bych používal lehkovážně. Moje srdce je staré a nespolehlivé. Snažím se je zatěžovat co možná nejméně. Má-li se mě něco dotknout, přesměruju to jinam. Například do střev nebo do plic, které se mohou na okamžik zastavit, ale ještě nikdy neopomněly znovu nasát vzduch. ... malá běžná ponížení, ta mi obyčejně míří do jater. Slinivku břišní jsem si vyhradil pro zásahy všech svých ztrát. Občas si představuju vlastní pitvu. Jak jsem zklamal sám sebe: pravá ledvina. Jak mě zklamali jiní: levá. Osobní selhání: kiškes. Když se ruší letní čas a soumrak padne dřív, než čekám, cítím to v zápěstích. A když se vzbudím a mám ztuhlé prsty, určitě se mi zdálo o dětství. Včera jsem viděl muže, jak kope psa, a cítil jsem to za očima. Netuším, jak to nazvat, prostě místo před slzami. Bolest zapomínání: páteř. A bolest vzpomínání: páteř. ... Samota: žádný orgán ji nedokáže pojmout celou. (Dějiny lásky)“
— Nicole Krauss
— Nicole Krauss
„ Gramatika mého života: pravidlo číslo jedna, kdykoli se vyskytne plurál, nahraďte ho singulárem. Kdyby mi snad někdy uklouzlo královské my, ukončete mé trápení rychlou ranou do hlavy. (Dějiny lásky)“
— Nicole Krauss
— Nicole Krauss
„ Dveře mezi životy, které jsme mohli vést, a životy, které jsme vedli, se nám zabouchly před nosem. (Dějiny lásky)“
— Nicole Krauss
— Nicole Krauss
„ Poslouchej přece! Došlo mi, jak je život krásný! Život! A chci ti to říct. Chápeš, co ti říkám? Říkám, že život je prima věc, Bruno. Prima věc, a radost bez konce.
Nastalo ticho.
A to jako myslíš lidský život? (Dějiny lásky)“
— Nicole Krauss
— Nicole Krauss
„ Pěkně jsem jí poděkoval za nabídku a konstatoval, že musím odmítnout, neboť už mám v plánu sedět na zadku a spolu s pohyby země se otáčet kolem slunce. (Dějiny lásky)“
— Nicole Krauss
— Nicole Krauss
„ Typickým rysem postmoderní civilizace je téměř absolutní nedostatek respektu k posmrtné cti. Život je zábavní park a přemýšlení o něm končí s jeho zavírací hodinou.
(Principálova dcera)“
— Jostein Gaarder
— Jostein Gaarder
„ Osamělý jsem se necítil do chvíle, než jsem po něčem skutečně nezačal toužit. Osamělost a touha jsou dvě strany téže mince.
(Principálova dcera)“
— Jostein Gaarder
— Jostein Gaarder
„ Člověk si víc cení něčeho, co se nebude opakovat, než toho, co bude podle jeho mínění trvat navěky.
(Principálova dcera)“
— Jostein Gaarder
— Jostein Gaarder
„ Kdyby byl náš mozek tak jednoduchý, že bychom mu mohli rozumět, byli bychom tak hloupí, že bychom mu stejně nerozuměli.“
— Jostein Gaarder
— Jostein Gaarder
„ "Psi nejsou tak upovídaní jako my," pokračoval, "to máš možná na mysli." A přesně to jsem také myslel. Nakonec jsem řekl: "A i tak jsou možná šťastní."
(Principálova dcera)“
— Jostein Gaarder
— Jostein Gaarder
„ Člověk není rozumná bytost, která má emoce, ale emocionální bytost, která občas myslí.“
— František Koukolík
— František Koukolík
„ Samota je dobrá věc, žije-li člověk sám se sebou v míru a má-li co určitého na práci.“
— Johann Wolfgang Goethe
— Johann Wolfgang Goethe
„ Když chcete zachránit svět, musíte zachraňovat lidi po jednom, cokoliv jiného je buď romantickej úlet, anebo politika.“
— Charles Bukowski
— Charles Bukowski
