Tešo Tešo oblíbené citáty

☰ menu

 „ Kto mlčí je buď natoľko geniálny že nechce ublížiť, alebo hlúpy a nemá čo povedať.“
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij
„ Občasná samota je pro normálního člověka potřebnější než jídlo a pití.“
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij
„ Není nic snazšího než odsoudit zlého člověka. A není nic těžšího, než mu porozumět“
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij
„ Na světě není nic těžšího než upřímnost a nic lehčího než lichotky...“
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij
„ Mnohí silní ľudia pociťujú akúsi prirodzenú potrebu nájsť niekoho alebo niečo, pred čím by sa mohli skloniť. Silnému človeku je niekedy vlastná sila veľmi na ťarchu.“
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij
„ Láska je buď malá alebo veľká. Nenávisť je vždy celá.“
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij
„ Kdyby bylo skutečně dokázáno, že v Kristu není pravda, raději bych zůstal s Kristem než s pravdou.“
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij
„ Je lépe být nešťasten, ale vědět, než být šťasten a žít jako hlupák.“
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij
„ Vidíš, vraj, akú radosť má matka, keď sa na ňu jej dieťatko prvý raz usmeje, takú istú radosť má Boh zakaždým, keď z neba vidí hriešnika, ako sa k nemu z celého svojho srdca modlí.“
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij
„ „Není většího utrpení, než když se mi myšlenka nevyvede ve slovech.““
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij
„ "Ptáte se, kdy se to stane? Stane se to, ale nejprve musí skončit období lidské osamělosti. " "Jaké osamělosti?" ptám se ho. "Přesně té, která světem vládne, zejména v tomto století, které ovšem ještě neskončilo, jeho lhůta zatím nevypršela. Protože dnes se každý snaží sebe sama co nejvíc vyčlenit, hodlá si plnost života vychutnat sám v sobě, jenže místo plnosti života přinese všechno jeho úsilí jen sebevraždu, jelikož místo k životnímu naplnění lidé spějí do naprosté samoty. Protože v naší době se všichni rozdělili na jedince, každý se uchyluje do vlastní nory, jeden druhému se vzdaluje, ukrývá sám sebe i všechno, co má, a vše vrcholí tím, že se sám zapuzuje od lidí a lidi zapuzuje od sebe. Samotářsky hromadí majetek a myslí si: "Jak jsem najednou silný, jak jsem zajištěný" - a neví, ten šílenec, že čím víc toho nahromadí, tím beznadějněji se noří do sebevražedné bezmoci. Jelikož si zvykl spoléhat sám na sebe, z celku se vyčlenil, naučil svou duši nevěřit v lidskou pomoc, v lidi a lidstvo se jen chvěje hrůzou, že přijde o své peníze a práva, jež si vydobyl. Dnes je běžné, že lidský rozum se dobírá pitvorné nechápavosti a neuvědomuje si, že bezpečí nespočívá v jeho osamělé osobní snaze, ale v lidské pospolitosti. Bezpochyby to ale nakonec bude tak, že i této strašné osamělosti nadejde konec a všichni rázem pochopí, jak nepřirozeně se jeden druhému vzdálili.“
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij