Bombička aneb Hotelováci podobné

Úvodní slovo autora: K napsání této knížky mne vedly dvě věci. Jednak ta skutečnost, že v naší literatuře se díla a dílka s tematikou pohostinství vyskytují velice vzácně. Jistě: Kavárna na hlavní třídě od Gézy Včeliěky, od pana Hrabala - Jak jsem obsluhoval anglického krále, spousta odborných příruček typu Zásady stolničení. Míchané nápoje od vynikajícího barmana Bohouše Pavlíčka apod. Přesto mi to připadá žalostně málo, pokud uvážíme, že Praha, ale i mnoho jiných míst v naší krásné zemi, již dlouhá léta žije z cestovního ruchu, v němž pohostinství bezpochyby kraluje. Za druhé to byl následující rozhovor, který se před mnoha lety, kdesi, asi tímto způsobem odehrál: „Vy jste pingl?" „Ne, pane. Já jsem vrchní." „Ale, prosím vás, jaký je v tom rozdíl?" „Moc veliký, pane. Pingl je každý. Člověk v džínách a tričku nebo v usmoleném rondonu, který vám přinese pivo. Ale pan vrchní, to je Někdo! Je vždycky pečlivě oholen, má vyčištěné černé boty a černé ponožky a hlavně toho musí moc umět a moc vědět." Nevím, jestli ten člověk o tom tenkrát přemýšlel, ale já jsem se celý život snažil pracovat a žít tak, abych se nestal pinglem. Byl jsem příjemně překvapen, že i jako velice mladému číšníkovi nebo barmanovi mně hosté uctivě vykali a mnohdy se třeba zeptali na můj názor na různé věci a události. A o tom to všechno je.... celý text