Bretaň - dcera oceánu podobné

Moře, země, lidé . . . to je hlavní motto Kožíkovy půvabné, svěží knížky o Bretani. Bretaň je jeho velká láska, poznal ji již v roce 1936 a od té doby se tam neustále vracel, je okouzlen její přírodou, historií, lidmi. Své citové zaujetí chce sdělit českému čtenáři, chce být jeho společníkem na pouti touhle zajímavou zemičkou, společníkem velmi kultivovaným a zasvěceným. Není města, které by dokonale neznal, a i když se nejraději vrací k tématům jemu samému nejbližším - literatuře, architektuře, umění, historii - přináší opravdu všestranný obraz, který upoutá svým sugestivním líčením. Nespoléhá jen při tom na vlastní pohled, ale cituje i svědectví jiných: spisovatelů, básníků, malířů, historiků různých dob i různých národností, čímž obraz ještě získává na hloubce a šíři. Je skutečným mistrem slova, dovede střídat tóny a nálady, od lyrického popisu přírody přejde přes barvité líčení pohnuté bretaňské minulosti, literární reminiscence, legendy, mýty až po současnost. Sympatická je právě ta lehkost, nenucenost jeho vyprávění, v němž se minulost mísí s přítomností, vzpomínky se skutečností. Volí formu krátkých kapitolek, volně na sebe navazujících, jen poslední je jakýmsi přehledným turistickým průvodcem po Bretani - pro ty, kdo by ji chtěli navštívit - a i ta je psána lehkým perem, a přestože je doslova nabita jmény a fakty, čtenáře určitě neunaví.... celý text