Čtyři pohnuté roky podobné

Cílem knihy Jaroslava Glosera Čtyři pohnuté roky je představit život Petra Jilemnického v období protektorátních let 1939 – 1942. Jilemnický, poté co byl 16. Ledna 1939 vypovězen slovenským ministerstvem školství ze Slovenska, působil jako učitel tehdejších obecných škol na Litomyšlsku (učil na Budislavi, později také v blízkém Jarošově, spolu s manželkoku bydlel v Poříčí). Vedl i nadále bohatou korespondenci s přáteli ze Slovenska (především s Franěm Králem), ale dopisoval si také s básníky a spisovateli českými (např. s Františkem Halasem, Jaromírem Johnem, Bedřichem Václavkem – poslední mu také pomohl na Litomyšlsku najít ilegální útočiště). Kromě toho existovala korespondence rodinná. Gloser však nečerpal jenom ze zmíněné epistolografie, ale vycházel i ze vzpomínek pamnětníků. Jsou mezi nimi vedle Jaroslavy Václavkové a Donáta Šejnera z kulturních kruhů, také vzpomínky občanů Budislavi i dalších míst, především z těch, s nimiž se Jilemnický podílel na ilegální protifašistické činnosti (případně členů jejich rodin) a dále hlavně kolegů učitelů. Autor se sice soustředil především na protektorátní období, několikrát se však vrací i k událostem předchozím, třeba k životu Jilemnických v Juru u Bratislavy, odkud odešli na Litomyšlsko... Jilemnický je tak viděn a zobrazen vskutku civilně: včetně svých houbařských a rybářských zálib, výletů do okolí, skvělých učitelských vlastností, rodinného života. Autor se snaží “být maximálně pravdivý, podat svědectví o Jilemnickém co nejvěrnější” (Jak v doslovu píše J. Nejedlá). K čemuž dodejme, že kniha je psána opravdu srdcem, s úsilím doložit jak Jilemnického komunistické přesvědčení, které se ještě utužilo v protektorátních letech, tak rovněž jeho lidský charakter. Ladisla Soldán (Tvorba č. 25, 19.6.1985)... celý text