Dějepisectví evropského východu podobné

V české historické literatuře není dosud práce, která by pojednávala o dějepisectví východní Evropy. Díla takového není ani v literature cizí. Dosavadné synthetické pokusy o zachycení evropské dějepisné produkce se týkají buď jen historiografie západní a střední Evropy nebo jen individuálního dějepisného snažení u jednotlivých národů evropských. Tak máme pokusy o nástin dějepisectví u jednotlivých národů slovanských a východoevropských, jsou i biografie, jednající o významnejších historicích východní Evropy. Ale nikde věci nejsou vyloženy v jednotném a uceleném přehledu, ve vzájemné souvislosti v jednotném pojetí. Nedostaty ty vyvěrají zčásti už z toho, že v historické literatuře nebylo dosud přesně a přesvědčivě vymezeno, co je východní Evropa a co jsou východoevropské dějiny. Právem proto autor klade velkou váhu na rozbor otázky této a věnuje jí velkou pozornost v prvé části své knihy. Podávaje přehled dosavadní literatury o problému východoevropských dějin, zaujíma k literatuře té kritické hledisko a dochází k originálnímu pojetí východní Evropy a východoevropských ďejin. Za současných diskusií, vedených u nás o otázce západo-východu a o našem postavení v prostředí evropském, přicházejí závěry autorovy velmi vhod a mohou přispěti k řešení mnohých dalších zásadných otázek. V pozadí rozboru důležitého dějinného problému o podstatě západo-východu v evropských dějinách autor popisuje vývoj východoevropské historiografie. Začíná dějepisectvím byzantským, přecházá na vlivy byzantské historie u Slovanů, věnuje pozornost dějepisectví ruskému, ukrajinskému, běloruskému, polskému, rumunskému, maďarskému, jihoslovanskému od nejstarší do naší doby. Práci tu třeba označiti za cenný a hodnotný vklad novější a současné české dějepisné produkce.... celý text