Krajinou ječných klasů podobné

Haná. Krajina, o níž se žertem říkávalo, že největším kopcem na ní je "krtičinec" a nejvyšším stromem řepa. Má svoji historii, zvyky, kroj i nářečí, ale také své pověsti. O rusalkách, vodnících či přeludech, pohybujících se v temných chodbách zámečků, si povídaly ženy při draní peří za dlouhých zimních večerů a pak se samy bály jít domů, babičky o nich vyprávěly vnoučatům, zaznamenali je i písmáci ve starých kronikách. Mnohé z pověstí jsou vázány na místa, kolem kterých bez povšimnutí procházíme, ať už je to studánka, potok či jen obrázek Madony na staletém stromě. Po přečtení této knížky se pro nás stanou zajímavějšími. Žádná pověst není vymyšlená, autor pouze převyprávěl to, co se zachovalo v letopisech obcí nebo v ústním podání.... celý text