Manon Lescaut podobné

Sentimentální a mravoučnou předlohu abbé Prévosta z 18. stol. proměnil V. Nezval v jevištní báseň, v níž nejde tolik o příběh samotný, jako o básnické vyznění a rozebrání citových prožitků obou hlavních postav. Text hry uchovává místy prózu povídky v původním překladu A. Váni, avšak řadí ji do 7-8 villonovských či rostandovských balad, jejichž verše a rýmy se stále vracejí jako hudební motivy v opeře, takže 7 obrazů hry je napsáno vpodstatěmáloverši vbezpočtu obměn. Dějové jádro příběhu posunul básník do 19. století, takže šlechtické kupce Manoniných půvabů proměnil ve velkokapitalistické pány Duvaly, kterým se zde nakonec dostává výsměchu a porážky: Manon, sice lehkomyslně a naivně dychtivá přepychu a flirtu, přijímá to vše bez pocitu viny, neboť je si jista, že tak svému chudému rytíři Des Grieuxovi pomáhá. Přesila církevních a peněžních intrik dohání milence k deportaci za moře a k záhubě, nezabrání jim však v tom, aby Tibergům a Duvalům neunikli alespoň v okamžiku smrti, kdy po prvé navzájem pochopí důvod svých poklesů a naplní alespoň své zdánlivě pošetilé heslo: "Ach, umřít pro krásu."... celý text