Moje oči musely vidět podobné

V sbírce I. Diviše sílí apelativní agresivita básníkových odsudků skutečnosti přeplněné zlem a absurditou. Mezi odsudkem světa, v němž „nelze dosáhnout štěstí“, a básníkovou křesťanskou vírou vzniká tragické napětí, jímž se vyjevuje střet víry s nevírou, stále přítomný prožitkový horizont této básníkovy tvorby