Obrázky z Klenčí podobné

Jan Baar ve své třetí knížce předkládá životní osudy lidí malého podhorského městečka na přelomu 19. a 20. století. Jak sám uvádí v krátké předmluvě: „Pokouší se podat obraz tehdejší doby tak, jak ho zachytila paměť od starší generace, zejména čerpal z vyprávění svého otce a své tchýně.“ Po zmíněné předmluvě následuje úvodní pasáž, kde nás autor stručně seznamuje s minulostí Chodů a v jejím závěru nám připomíná, že Klenčí našemu národu dalo tři nepřehlédnutelné kulturní velikány: spisovatele Jindřicha Šimona Baara, hudebního skladatele Jindřicha Jindřicha a spisovatele Jana Vrbu; všichni jsou pochování na místním hřbitově. Samotný děj románu začíná zasedáním městského zastupitelstva Klenčí, které se radí, jak nejlépe přivítat nové století. Zde se poprvé setkáváme s učitelským mládencem Jindřichem, který supluje na místní škole za nemocného podučitele Vrbu. V Jindřichovi samozřejmě poznáváme pozdějšího hudebního skladatele, který už v mladém věku chodí po vesnicích a sbírá lidové písně z celého Domažlicka, Přimdska a Tachovska a díky jeho úsilí neupadly v zapomnění. Jindřich se zamiluje do slečny Julinky z pošty, která je však dcerou bohatého mlynáře Tauera a ten jejich lásce nepřeje. Leckdo může namítnout, že psaní na téma nešťastné lásky je už obehrané, ale je třeba podotknout, že se autor převážně vyhnul úskalí laciného líčení dojímavých scén, které bychom zákonitě očekávali. Ještě jedna láska je součástí vyprávění, jímž autor těká po osudech svých četných postav. Děj rozhodně výrazně poznamená i seminarista Jakub Feit, do jehož nitra se autor ponořil snad nejhlouběji. Jakub se ocitl v semináři, protože - původem z nuzných poměrů - by jinak živořil, ale i přestože se snaží věřit, nedokáže v sobě potlačit nezkrotné mládí a pobuřují ho nespravedlnosti té doby. Nikdo se nediví, že ho silně přitahuje mladá služka Dorotka a jako natruc se neskrývá s tím, že ji miluje. Z jeho úst slyšíme slova: „Přírodě se nikdo neubrání. Myslíš, že ti nahoře žijí podle víry? Něco jiného nám říkají a něco jiného dělají. Je to největší pokrytectví, jaké může existovat. Vymysleli celibát, abychom se nemohli ženit a veškerý majetek aby připadl církvi.“ Jakub je vysvěcen na kněze, ale jeho chování se nezmění, zákonitě se stane trnem v oku pokryteckých svatoušků a svých nadřízených. Ale Dorotky se nevzdá, jednu noc s ní potajmu opouští faru a vydávají se do Hamburku, aby se přes moře dostali do Ameriky, která i v těch časech byla cílem všech, kteří doma ztroskotali.... celý text