Od zítřka nepromluvím podobné

Prvotina současného plzeňského básníka a výtvarníka obsahuje verše, které se svébytnou poetikou zachycují jeho dojmy a prožitky. Autor se ve svých verších záměrně situuje do pozice někdy až naivního pozorovatele dnešního života, který sleduje (někdy pobaveně, jindy zas se smutkem či nostalgií) jeho konstrasty a protiklady. Úvodní strofy jsou dokonce deklamovány v jakémsi až anekdotickém ladění, jímž chtěl autor patrně poukázat na vlídnější tvář současného světa. Ale i ta je přes některé "požehnané roky" občas zachmuřena, o čemž svědčí například historky z prostředí vodnické rodinky, která nechápe dobu, v níž "auta jezdí jako blázni" a nenávratně se ztrácejí prastaré tradice. Od tohoto rozverného tónu, v němž jsou ironicky zpodobněna třeba "chuďata úředníci" a úřednice, však autor postupně upouští a nahrazuje ho obrazy, v nichž vystupuje plejáda "ztracených existencí", tedy lidí, pohybujících se na periferii společnosti. Do této kategorie patří i miniaturní a originálně pojatý fotokomiks "Stop", jenž je do této sbírky zakomponován a podle detailů dopravních značek vypráví tragický příběh nezletiletého zloděje aut. Toto syrové vidění skutečnosti je však na druhé straně zjemněno a střídáno drobnými vzpomínkami a epizodami, v nichž voní jak bramborové placky, tak i jasmínový čaj, při jehož popíjení "v altánu / pod lampiónem" může autor vychutnávat třeba i "Li-Pa v originále".... celý text