Případ baskervillského psa / Případ ztraceného suchoplavce / Případ Čerta č. 4 podobné

Soubor tří poněkud svérázných detektivních příběhů Dr. Ludvíka Součka, který se čtenářům právě dostává do rukou, není uspořádán v původní časové posloupnosti, nýbrž vzhledem k exkluzivitě. A co ona exkluzivita znamená? To se má takto: stejně jako se Ludvík Souček v roli spisovatele zcela vymyká svým kolegům a době, poněkud neobvyklá je i autorova (zde) úvodní detektivka – a to ať v rámci žánru, tak i Součkovy tvorby vůbec. I proto si zaslouží úvodní pozici. Poprvé Případ baskervillského psa vyšel roku 1972 v nakladatelství Albatros jako sešitový „rodokaps" ve speciální dobrodružné edici Karavana. Neobvyklým Případem baskervillského psa tedy autor navázal na detektivní trilogii (z let 1968 a 1970) se svérázně dominující ústřední postavou soukromého vyšetřovatele-vozíčkáře Martina Anděla, záhadné postavy s obrovskou knihovnou, geniálním mozkem, ale též zcela nečekanými kontakty. A jak už sám název napovídá, tentokrát je autor výrazně inspirován nejslavnějším případem Doylova literárního detektiva Sherlocka Holmese a jeho fámula doktora Watsona. Jenomže to má mnohý „háček": literární fantazii našeho důmyslného českého „Šerloka" aktuálně postihla navíc ještě keltská magie, sci-fi a dokonce i „magický realismus". Krátce předtím totiž – roku 1968 – vychází poprvé v českém překladu slavné Jitro kouzelníků pánů Pauwelse a Bergiéra. Tuto kultovní knihu Souček rozhodně nemohl nečíst. Stejně jako snad i Fulcanelliho Tajemství katedrál. Přestože tahle směsice zní zasvěcenému na první poslech příšerně, kniha je výtečná. Dobře se čte a je vidět, že Souček byl při její psaní opravdu šťastný. První dva příběhy Součkovy detektivní tetralogie, tedy Případ ztraceného suchoplavce a volně navazující špionážní detektivka Případ Čerta č. 4, vyšly společně v publikaci z roku 1968. V Případu ztraceného suchoplavce Souček poprvé českého čtenáře seznámil s postavou svého nemohoucího detektiva, s vozíčkářem Martinem Andělem, který za pomoci redaktora Karlíčka pátrá po dávno ztraceném tatínkovi staré a hodné paní Kalousové, maloměstské bytné Martina Anděla. Opět tu máme konkrétní historické téma – období Jubilejní výstavy 1891 – kdy onen „suchoplavec", tedy balónový letec pan Kalous, bez stopy zmizel. Souček zde na základě historických fakt fabuluje skvělou a napínavou detektivku, jejíž rozluštění je přece tak logické a prosté, byť lidsky setsakra smutné… Druhý případ, který řeší stejná dvojice, pak vychází z „bláznivého" podezření na „existenci světa čertů a čarodějnic". To ovšem racionální Souček nemůže připustit – a tak se z tajemného „rohatého" nakonec vyklube agent zahraniční rozvědky, hledající zapomenutý či spíše v Čechách ukrytý, každopádně nesmírně významný „předmět" z dob hitlerovského Německa…... celý text