Tenkrát v Rosenthalu podobné

„Deset let jsem čekal“, píše autor v předmluvě, „než jsem se odhodlal tuto knihu vydat. Přestože jsem měl podklady už dávno shromážděné, neopouštěl mě pocit, že budu jitřit rány potomkům obětí i potomkům těch, kteří se o jejich neblahý osud přičinili.“ První dva dosud neznámé příběhy hrdinství a zla v Rybově ulici vypráví starosta Starého Rožmitálu. Za vyprávěním jsou ovšem desítky hodin studia archivních pramenů a poválečných soudních spisů. Třetí a čtvrtá kapitola přinášející fakta z „obyčejného“ života za protektorátu a v prvních dnech po něm, mají základ v kronice Starého Rožmitálu, kterou psal učitel Václav Matoušek a v kronice města Rožmitálu, již vedl rovněž učitel Gabriel Brda. Nedílnou součást knihy tvoří poznámky. Jsou v nich uvedeny údaje, které by sled vyprávění rozmělňovaly a také informace, díky nimž si může čtenář leckteré události dát do souvislosti s fakty obecnějšího charakteru. Třeba takové výňatky z partyzánského deníku či komentář k protinacistickému odporu na Rožmitálsku a seznam obětí stojí za to si přečíst i samostatně.... celý text