1922
Povídka od:
Stephen King
Z knihy:
Černočerná tma
Farmář si přece musí ochránit svou farmu. A to i proti své vlastní manželce....
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (33)
Přidat komentář
Tahle více než sto stránková povídka nemá slabé místo. Klasický King v nejlepší formě.
A zjistil jsem, že nemám rád slovo struk. :D
Pomalejší rozjezd, ale pak se člověk nedokáže odtrhnout. Všechno zlé je k něčemu dobré tu teda moc neplatí...
(SPOILER)
Velmi drsné čtení, strašlivý (ne strašidelný) příběh: úvodní rodinná vražda, vrahem obhajovaná jako nutnost pro další přežití, nevyřešila pochopitelně vůbec nic (a navíc ta s t u d n a ...). Začaly se kupit problémy, náhody, ale hlavně zafungovala psychika. A všechno šlo nezadržitelně s kopce až do pekel.
Jediné pozitivum (pro mne) na hrozném a nakonec předvídatelně zakončeném příběhu bylo, že prostě svědomí nechybí nikomu (až snad na psychopaty?) a projeví se tak či onak, třeba nepříjemnými halucinacemi, a podvědomí dožene myslící bytost ... často až na okraj vlastní propasti.
Deprese, život, příběh, který by nechtěl nikdo prožít - v botách ani jednoho ze zúčastněných, ani se k tomu jakkoli přichomýtnout (a takových taky pár bylo, s překvapivě různorodým přístupem k věci).
Skvěle napsáno jako zpověď vraha, po letech.
"Když se mladí netočí jako korouhvička ve vichřici, jsou přísní jako puritáni."
"Nakonec se všichni lapíme do vlastních tenat. Jsem o tom přesvědčen. Nakonec tam skončíme všichni."
Pozn.: po přečtení předchozích komentářů nemohu než připojit spoiler:
"Farmář Wilfred James má manželku, syna a farmu v Nebrasce." A po osmi letech v osobním pekle nemá zhola nic.
A trošku pozitivnější poznámka a asociace na závěr: zmiňované město a rok mi připomnělo zcela jinou knihu: Lincoln 1933... Ta je (taky) ze života.
Velice syrově napsané.. inspirace knihou o Wisconsinském venkově a drsném životě v těch letech.
První dvě třetiny výborné, skvěle napsané a popsané. Do té studny bych se asi v životě nedokázal podívat. Z toho celkového obrazu a kolem běhajících krys jsem měl opravdu husí kůži... Ale nejhorší bylo, že to odnesly i nevinné krávy!
(SPOILER) Ten popis vraždy byl vážně nechutný, morbidní, poctivý... Líbilo se mi, že se pracuje s tématem představa, jak to bude probíhat, vs. realita. Zbytek povídky byl proti tomu takový nijaký, bez spádu, synova dějová linie tak trochu zbytečně vyšperkovaná. Samotný závěr ale opět překvapil. Celkem 3*
Prvni kniha (povidka) od Kinga. Styl psani mi vyhovuje, ac na takove tema uplne nejsem. Tato povidka me chytla hned od zacatku, jsem zvedava na dalsi.
Popis "zblazneni" je uveritelny a rekla bych: "Takovy je zivot... kdyz si clovek mysli, ze bude lip, tak se to posere..."
Jen uz u Kingovych povidek radeji nebudu jist obed, tim, ze jsem nevedela, co mam cekat, zrovna u obeda jsem dosla k samotne vrazde manzelky a jak zakon kaze... dala jsem si po dlouhe dobe k obedu i kecup.. no, nechutnalo mi :D
Standardní hororová povídka, nic světoborného. Čekala jsem, že si z toho sednu na zadel a ono to bylo prostě dobrý = za 3*.
Jen mi bylo líto syna, kterého otec zatáhnul do svých plánů. Celkem se dalo očekávat jaký bude konec, jak zafunguje svědomí, jak zapracuje mozek a nakonec to byla klasika zločin = trest, přičemž už není důležité, v jaké formě.
("Facin the days as I grow into my own, Loving and hatings the same, And three-fold I told you it comes back with laughter, Over and over again, Its coming back" ... Releasing The Demons - Godsmack)
Tahle povídka je dobrou příručkou pro otce a jejich syny. Máte doma trable? Zabte mámu a ještě se tím spolu sblížíte (?). Jenže problém je v tom, že ona byla zlo zaživa, ale po smrti to začala být teprve pořádná jízda! Paranoia jako sviň. A k tomu ještě musíte žít dál vy samy.
("Jen do toho. Pravda není nadávka, synu.")
Už jenom něžný popis oné vraždy stál za to. Ale třeba u popisu krys ve studni jsem se rozesmála (to asi ty Vánoce, či co). Ale potom se to nějak zaseklo. A to je důvod, proč jsem moc knih od autora nedočetla. Já vím, že píše o těch jakýchsi vnitřních pochodecha a postupné přeměně, což na první pohled může vypadat jako plácání o ničem. Což je fajn v knize, která má 500 stran. Jenže tahle povídka má 100 stran a přesto je v ní stejný postup psaní. Ale Kinga jsem zkoušela naposledy dost dlouho zpátky a dost se toho od té doby změnilo. Šablona postupu mi přišla stejná, ale text byl pro mě stravitelnější. Tak nevím, jestli to je mým věkem, nebo je pravda, co se mi jeden zdejší uživatel snažil nakukat (že to nepsal tenhle King, ale zůstalo to v rodině).
Fíha, pan Král mě zase dostal! Formou veledlouhého dopisu mě přenesl do roku 1922, kde jsem s rostoucím zděšením a smutkem sledovala osud jednoho farmáře a jeho rodiny. Námětem je sice klasický zločin a trest, ale King z toho svým smyslem pro detail vytvořil mistrovské dílo a znovu dokázal, že nejhorší, nejstrašnější horory nepotřebují žádná nelidská monstra... a taky že svědomí je pořádně kousavá bestie. K ději se nebudu více vyjadřovat, jen zdůrazním: příběh jsem dočítala po půlnoci (šlak vzal ranní vstávání do práce) a usínalo se mi potom velmi, velmi obtížně. Malinko mi neseděla linie s farmářovým synem, ovšem i tak Stephen King nenapsal mnoho lepších povídek (a to je sakra mistr povídkář!).
Má to niečo do seba, to určite. Temný, drsný, depresívny a značne nebezpečný príbeh o tom, že v každom z nás žije temný cudzinec - a ten je schopný spáchať najpríšernejšie veci a ešte sa tomu v kútiku duše smiať. Poviedke veľmi veľa dáva predovšetkým pôsobivá retro atmosféra dávnych a (polo)zabudnutých časov USA, kedy sa ľudia živili farmárčením, na cestách ste stretli jedno auto za celý deň a len málo vecí na svete bolo dôležitejších, než pôda. A niektorí boli pre ich udržanie prekročiť akékoľvek hranice. Akékoľvek. Kingovi tieto opisy dávnych dôb vždy išli perfektne, na jednotku s hviezdičkou (Telo, Pán v čiernom obleku) a inak tomu nie je ani tentoraz, ale proste nejako extra ma to nechytilo. Film s Thomasom Janeom sa mi páčil o kúsok viac.
Tahle povídka je pro mne dodnes nepřekonatelná a pravděpodobně mi zanechala i trvalé následky. :) Pokaždé, když si ten příběh vybavím, mám z toho husí kůži.
Nejlepší povídka z celé sbírky, snad i nejlepší povídka, kterou jsem doposud četla.
Vynikající povídka, nejlepší z celé sbírky, o tom, že řešení složité situace s vyhlídkou na budoucí atraktivní východisko většinou nebývá šťastné - 95 %
Tuto povídku mi doporučil kamarád a docela mě zajímalo, jak se mi bude King zamlouvat. Navzdory chvále jsem od něj totiž ještě nikdy nic nečetla. Líbilo se mi, jak jediný čin, kterým chtěl v povídce hlavní hrdina zachránit farmu, nakonec způsobil pravý opak a pokazilo se kvůli tomu úplně všechno, co mohlo. King se s popisy nechutných věcí určitě nepárá, občas mi však některé situace připadaly přehnané. Nevím, kolik toho dokáže člověk s proříznutým hrdlem a pořezaným obličejem, ale Wilfredova manželka byla na můj vkus prostě až moc živá. Krysa, která hlavního hrdiny pokousala, měla taky nějak moc tuhý kořínek, přestože na ni Wilf dupl a rozdrtil jí skoro všechny kosti v těle. Ten konec jsem tak nějak tušila, nebo v něho alespoň doufala, protože jinak by to s těmi krysami bylo dost šílené.
Krvavá farmářská historka. Z příběhu se občas dělá špatně, až jsem musel několikrát četbu na pár dní přerušit. Je to ale tak přesvědčivě promyšlené a mistrovsky napsané, že nejde nedočíst. 90 % (77 hodnotících, průměr 91 %).
"Existuje vůbec peklo, nebo si ho sami děláme na zemi?"
"Když tak uvažuju o posledních osmi letech svého života, přikláním se k druhé možnosti."
A že hlavní protagonista téhle povídky k tomu má sakra pádný důvod...
... takže nezapomeň (a u SK to platí dvojnásob) ... vždy pátrej po hlubších motivech!
Zlo tu má navrch ... a tak poznáš /velice autenticky/ , co to je prokletí mysli/duše - to je u každého na zvážení - co dává všanc!