Absolutní rovnováha
Povídka od:
Petr Heteša
Z knihy:
Stavy nestavy, bytosti nebytosti
Devadesát dnů a devadesát lidí v co nejvyrovnanějším stavu. Ne v součtu, to by bylo příliš jednoduché. Každý zvlášť.
(Terva)
Rok vydání originálu: 2015
„Umíme všechno, ale ne vracet čas.
Kdyby sakra existoval nějaký
démon nebo anděl,
který by dokázal vymazat celý
ten zasraný školní počítač s klasifikací...“
Uf. Tak tohle bylo na mě trochu zmatené a nevyrovnané. Hra s osudy lidí je sice dobrý nápad, ale je to vlastně celé smutné a chvilkama se mi chtělo i brečet. Tahle povídka je strašně záhadná a možná jsem jí zas tak nepochopil. Kdyby pan spisovatel na podobné téma napsal román, asi horko těžko bych jej zpracovával. Naštěstí je to krátký příběh a tak jsem to vstřebal. Asi. Možná. Nevím. Nechám to na osudu. Nebo na sudu?
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Malá ochutnávka:
….dnes to mají mnohem jednodušší, když mají internet, Twitter, Facebook a další sítě., kde na sebe ti pitomci vyblijí úplně všechno, takže se původně měsíční práce celého týmu smrskne na půl hodiny práce počítačů. Ani netuší, jak jim to usnadnili. Jako by jim dali ten měsíc navíc. A měsíc v tříměsíčním termínu, to už je znát.
Citát: Pokud ale prahneš po více mrtvých, budeš muset zažádat o přeložení ze sféry andělů do sféry démonů.