Afík
Povídka od:
Madla Pospíšilová Karasová
Z knihy:
Smečka
Pětiletý Pavlík týraný rodiči si najde psího kamaráda Afíka.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (6)
Přidat komentář
Skutečný horor je to, co je šílené a budí pocit, že se to může dít. Vzpomněla jsem si na kuřimskou kauzu a na další hrůzy, kdy bezbrannému někdo ničí život. V povídkové formě je tomu čtenář navíc vystaven, jako by se díval. Velmi silný a znepokojivý příběh, bez momentů překvapení, zato drásající otázkou: Kolik takových Pavlíků na světě je?
Už to tu zaznělo, příliš mnoho škodí. Pokud vám hned ve dveřích - metaforicky řečeno - někdo přiskřípne koule a drtí je až do konce, nemáte čas myslet na nic jiného než na to, ať už je konec. A ani konec mě nenaplnil nadějí. Chápu, je to horor, autorka chce šokovat, což k tomu patří, ale zřejmě to není to, co bych chtěla primárně číst. Ale věřím tomu, že to jiné čtenáře osloví.
Horor má vyvolávat negativní emoce a nepohodlí, což Afík splňuje na jedničku.
Vlastně jsem si nikdy nemyslel, že bych si mohl říct "tady je té brutality už moc". Ani u Srbského filmu se mi to nestalo. Až Afík to možná, trochu ke své škodě, přehulil. Já se díky všemu tomu krásnému svinstvu a naprosté beznaději stal bohužel relativně brzo otupělým vůči dalším podnětům. Ztratil jsem veškerou víru a právě díky tomu se mnou už pak konec nedokázal pořádně zacloumat. Možná by stačilo ze začátku jen občas trochu zvolnit, vždyť i v pekle musí být mezi mučením přestávky.
Přečetl jsem do konce, hodnotit nebudu, nevím jak a hlavně nevím co si o tom myslet. Je mě jasné, že se něco takového někde může dít, ale číst o tom už nechci. Rozhodně ne ve sbírce co má být zábavná i když hororová. Afík horor není. Každopádně peklo existuje. Není pod zemí. Je v lidech.
Takže jak říká Kelišová: "je to hnus, velebnosti".
Vůbec nevím, co na to říct. Asi tak, čím víc se to blíží realitě, a ono fakt, co si budeme, tím je to hrůznější. Autorka tohle umí.
Při čtení Afíka mi bylo až fyzicky špatně. Autorka se v popisu týrání chlapečka přímo vyžívala.