Antigoné
Povídka od:
Sofoklés
Z knihy:
Tragédie
Po smrti thébského krále Oidipa ujali se vlády jeho dva synové Eteoklés a Polyneikés. Eteoklés však brzy svého bratra zbavil vlády a vyhnal jej ze země. Polyneikés oděšel do Argu ke králi Adrástovi, jehož dceru Argeiu si vzal za manželku, a přemluvil jen, aby spolu s jinými vladaři podnikl výpravu "sedmi proti Thébám". Argejské vojsko bylo však Thébany přemoženo a oba bratři se v souboji navzájem zabili. Vlády se ujal Kreón, bratr Oidipovy choti Iokasty. Ten vydal rozkaz, aby Eteoklés, který padl při obraně vlasti, byl čestně pohřben, avšak tělo jeho bratra Polyneika, jenž přitáhl s vojskem proti vlasti jako nepřítel, aby zůstalo nepohřbeno. Proti tomu se vzepře sestra padlých bratrů Antigoné. Tím začíná děj tragédie, stavící před nás konflikt lásky a povinnosti, tradice a moderna.
Antigoné je věčně živá, přes častá zpracování jinými autory však zůstává Sofokleovo podání pro svou velikost nejpůsobivější.
Koná se v Thébých před královským palácem za doby mytické.
Při druhém čtení tuhle hru doceňuji snad ještě víc než při tom prvním. Mám pocit, že ať napíšu cokoli, bude to naprosto nedostatečné... A tak jen pár postřehů.
Haimón: Chceš mluvit, sám však slyšet nechceš nic!
Přijde mi neuvěřitelné v jak málo tazích dokáže autor vykreslit naprosto skutečné charaktery. A jak skutečně jednotlivé postavy zapadají do sebe... Na to, že je to aspekt na který se autor moc nesoustředí, tak naprosto neuvěřitelné...
Antigoné prudce: Jen lásku umím sdílet, a ne zášť.
Fakt, že je tato tragédie tak často citovaná a zmiňovaná má zkrátka svůj důvod... Je podivuhodné, že Sofokles v této době do centra své hry staví tak silnou a neuvěřitelnou ženu, za kterou by se nemusela stydět ani moderní literatura... I když tohle vlastně platí pro většinu děl této doby (Euripides má neuvěřitelné ženské hrdinky a stejně tak Aristofanes), což je překvapivé vzhledem k ne příliš dobrému postavení, které ženy tenkrát měly... Celkově zkrátka neuvěřitelné...