Básně o Yakult Swallows
Povídka od:
Haruki Murakami
Z knihy:
První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami vzpomíná na své mládí, jak fandil Yakult Swallows, uvádí pár svých básní na toto téma a nezapomíná zmínit ani své literární začátky a první úspěchy.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (5)
Přidat komentář
Vždycky je fajn přečíst si něco, kde někdo takhle hezky a upřímně píše o věcech, které má rád :)
Jenom vsuvka: Pokud by měl každý hodnotit níž všechno jenom proto, že mu téma nic neříká, tak by 99% autorů přestalo psát ze strachu, že by neměli čtenáře, kteří jejich tvorbu dobře hodnotí. Takže psát sem: nehodnoťte to blbě jenom kvůli tématu, je asi úplně mimo. Úkolem dobrého autora je psát o tématech, která nás možná vůbec nezajímají, ale po přečtení jeho textu se to změní...
Tohle je povídka, kde se Murakami vyznává ke své lásce k baseballu. Pro ty, kterým je sport obecně putna, je to určtině nepříliš záživné. Ale podstata té povídky je v tom, jakým způsobem o sportu autor píše. V tom je kouzlo povídky.
"Že všech baseballových stadionů světa mám nejradši ten na Džingú."
Příběh o baseballu, baseballových stadionech, vzpominkach a pití piva ... a murakamiovsky fantazijní poezii ...
"Právě v tu chvíli...
od první mety až tam co stojí střední vnější polař,
prudce přelétl
jediný ostrý ptačí stín.
Vzhlédl jsem k nebi,
žádný pták ale nebyl vidět.
...
Marně přemýšlím,
jestli to má být dobré
nebo snad špatné znamení."
Tak co, byl to sen, nebo snad vzpomínka?
Ale na tom vlastně nijak zvlášť nezáleží...
Tak vyprávění o baseballu mě ale vůbec nezajímá, básně mi nic neříkají. Murakami zde prostě zase jen vzpomíná na své mládí a nosným prvkem je tentokrát baseball. Slabá povídka, vlastně to ani není povídka, jako spíš rozjímání. Při 50% ještě 3*, protože autor umí prostě psát. 26. 7. 2024.