Cesta za nadějí
Povídka od:
Eric Brown
Z knihy:
Plameny hvězd
Kolonizační hvězdná loď Neohrožená se vydává na svou pouť za nalezením nové obyvatelné planety. Předpokládá se, že každých tisíc let bude probuzena servisní posádka, aby zkontrolovala stav lodi a výsledky pátrání. Ale neuplyne ještě ani první perioda, když je servisní tým nouzově probuzen poplachem signalizujícím ohrožení. Část lodi je zničena a dvě tisícovky spících kolonistů zemřely. Vypadá to, že tahle cesta nebude probíhat podle předpokladů, ale nikdo ani v těch nejdivočejších snech netušil, že to bude boj o přežití.
Approaching Omega
Rok vydání originálu: 2005
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (2)
Přidat komentář
Generační loď putující tisíce let vesmírem a problémy, které v průběhu cesty ke vzdáleným planetám mohou nastat – pro mě velmi atraktivní téma. A jak správně tušíte, teď přijde „ale“: v průběhu čtení můj dojem klesal rychleji než tlak před bouřkou. Nemůžu se zbavit dojmu, že Brown povídku vykutal ze šuplíku svých středoškolských literárních pokusů. Příběh je to relativně dlouhý, byl by dostatek prostoru na vybudování ponuré atmosféry i propracování psychiky hrdinů. Bohužel k tomu nedošlo – loď zůstala čtenářem neprozkoumána a osud plochých postav zcela lhostejný. Jejich chování bylo leckdy na hranici racionality a stupidní dialogy se mi jevily jak vytažené z nějakého přiblblého amerického seriálu s Kevinem Sorbem v hlavní roli. Prostá elementární logika se na palubu mezihvězdné lodi Omega pro jistotu vůbec nedostavila, zřejmě zůstala na umírající, konflikty zmítané matičce Zemi. Za sebe mohu dát maximálně 45% a to ještě pouze vzhledem k avizované slabosti pro danou tématiku. Podstatně horší kousek, než jsem čekala - mé přísné hodnocení je úměrné míře zklamání.
(SPOILER) Dlouhá, předlouhá cesta vede skupinu posledních přeživších ze skomírající Země na generační lodi do nového (pokud tam někde mezi miliardami hvězd bude) domova, který by nahradil umírající Zemi. A tahle spící skupina pěti tisíc hlav, je vydána „na milost“ skupince pětičlenné posádky, která má přibližně jednou za milénium zkontrolovat, zda jede výlet ve shodě s plánem, opravit, co automatičtí droidi nezvládnou a pak zase pěkně na další staletí klimbat.
To by ale byla nezáživná space opera, naštěstí si „uvědomělá AI“ vyloží přežití lidstva po svém (nebo že by prima „easter eag“ od jejich tvůrců vyloženě směroval upgrade systému tímhle „Borgským“ stylem) a pustí se pěkně do lidského vylepšování během cesty. Naštěstí se posádka drží plánu do poslední kapky krve a nehodlá Skynetu dát nic zadarmo. Skvělá variace na filmy Pandorum a Passengers okořeněná „Vetřeleckým“ strachem, který jen potvrzuje, že největší humus si do vesmíru a nových domovů vezeme sebou.