Charles Augustus Milverton / Dobrodružstvo Charlesa Augustusa Milvertona
Povídka od:
Arthur Conan Doyle
Z knihy:
Případy Sherlocka Holmese, Návrat Sherlocka Holmese, Další případy Sherlocka Holmese (9 povídek), Strakatý pás a jiné případy Sherlocka Holmese, Na hrane zákona
V této povídce se Holmes postaví proti „nejhoršímu londýnskému vyděrači“.
The Adventure of Charles Augustus Milverton
Rok vydání originálu: 1904
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (9)
Přidat komentář
Co se příběhu, zápletky i úplného závěru týče, pak je povídka o osudu Charlese Augusta Milvertona v sherlockovském kánonu jistě ve skupině těch slabších. Přesto má pozoruhodnou atmosféru a tancuje na tenké hranici morálky. Což je fascinující. Sherlock je totiž také člověk se svými sympatiemi, antipatiemi a je ochoten překročit hranice zákona víc, než by si o něm čtenář mohl myslet. Milverton je zas prvotřídně ztvárněnou lidskou zrůdou, která své živobytí staví na neštěstí druhých. A to zcela bez skrupulí. Těžko se mi povídka hodnotí. Po čtenářské stránce opravdu nepatří mezi nejzajímavější příběhy o Sherlocku Holmesovi. Ale těmi emocemi, atmosférou, balancem a gradací až brutální je vlastně docela skvostná. Takže jak hodnotit? Milverton se mi do mysli vpálil jako odporná postava, kterou dostihne vyšší spravedlnost, které se dosud vysmívala s pohrdavým úsměškem. A vražda Milvertonova spadne do případů nevyřešených, protože Sherlock se odmítl na vyšetřování podílet. V tomto je povídka famózní.
(SPOILER) Sherlock Holmes zase jednou bojuje tváří v tvář s nebezpečným zločincem, spravedlnost ale nakonec přijde i bez jeho úsilí, on jí jenom trochu pomůže, aby byla ještě spravedlivější. Je to akční příběh a dochází v něm k překračování zákona i z Sherlockovy strany, když se nakonec staví na stranu jednoho zločince proti druhému. V povídce jde o to, že vyděrač Milverton hrozí překazit dávnými, ale pořád kompromitujícími dopisy svatbu Evy Brackwellové s bohatým hrabětem. Požaduje sedm tisíc liber, Holmes vyjednává za klientku o dvou tisících. Vyděrač je neoblomný a Holmes s Watsonem proto skočí po jeho tašce, nato Milverton vytáhne revolver, pohrozí jim a odejde. Sherlock se uchyluje k dalšímu bláznivému převleku a jako klempíř se v zájmu spravedlnosti zasnoubí s Milvertonovou služebnou. Slečnu tak využívá k tomu, aby poznal dům jejího pána a pokusil se k němu vloupat. Watson souhlasí a vloupačky se chce zúčastnit. Vyrušeni při noční akci hlukem se schovají za závěsem a sledují, jak se Milverton chystá od neznámé ženy teprve teď přebrat ony kompromitující dopisy. Pak však žena nadzvedne svůj závoj a překvapeni jsou všichni. Závěrečné vyúčtování začíná a Sherlock ho tentokrát sleduje zpoza závěsu. Skvělá povídka.
Tato povídka mne dlouhodobě zklamává (četl jsem ji již třikrát). Nebudu lhát, nemám Milvertona rád ne proto, že je špatný, na špatné literární postavě není nic zvláštního, potřebujeme je, ale proto, že je trapný. Mám rád Magnussena. Milvertona ne. Charles Augustus Magnussen ze seriálu Sherlock, ztvárněný Larsem Mikkelsenem, je naprosto fascinující. On není ani tolik člověkem, aby byl doopravdy zlý. On nedělá věci proto, aby dosáhl nějakého zlého, šíleného plánu. Jeho to baví. Jediný důvod je hra, je to naprostý a absolutní psychopat, který vás pěkně potýrá proto, aby vás slyšel křičet. Budete mučeni a nebudete přitom ani tušit proč. Doyleův Milverton je jenom ubožáček, který chce peníze. O nic jiného mu nejde. Je to přízemní, nudný parchant. Pohled na něj není ani zdaleka tak rozrušující, jako pohled na Magnussena. Nu a povídku jsem poprvé četl až po shlédnutí epizody s Magnussenem, působí tak na mě, přirozeně, spíše nedobrým dojmem. Ale i přes to je Milverton natolik zajímavou literární postavou (akorát zkrátka nesahá ani po paty své seriálové verzi), že přeci jenom povídku vcelku povznáší.
Mě teda tato povídka příliš nenadchla. Možná proto, že jsem si až moc živě představila dotyčného pána, a celou dobu mi bylo tak nějak nepříjemně.
Úžasná povídka! Přečetl jsem jí jedním dechem a závěrečné vyvrcholení jsem si užíval co to šlo! Zároveň mě ale donutilo se zamyslet, do jaké situace, zákon může fungovat.
Tohle není vůbec špatná povídka. Docela výrazně se odlišuje od těch ostatních, protože záporák zákon vlastně nijak zvlášť neporušuje, zatímco oba hlavní ochránci spravedlnosti nakonec ano. Závěrečná konfrontace sice působila trochu podivně, když se zamyslíte nad onou podivnou shodou okolností, ale to k Holmesovi tak nějak patří.
Poněkud neobvyklá a z ostatních pátrání se vymykající povídka, protože Sherlock a Watson přestoupí hranici zákona. Z morálního hlediska je však vše v pořádku. Díky tomuto neobvyklému schématu má povídka své grády a tajemství. Včetně závěrečné scény a dovětku.
Tak tahle povídka patří snad mezi klasiku. Vždy si ji ráda znovu přečtu, nebo poslechnu jako audioknihu.
Mistr vyděračů nakonec nemohl dopadnout jinak, než dopadl. No a závěr, kdy Lestrade přijde požádat Sherlocka o pomoc s tímto případem, mne vždy pobaví. Zajímalo by mně, zda alespoň něco tuší...
Tato povídka je jiná, než jsme zvyklí.
Sherlock zde totiž nevyřeší vůbec nic, je pouze pěšákem a divákem,
vývoj situace pouze sleduje a jeho přičinění je minimální.
Ovšem představa, jak randí se služebnou ( se záměrem získat z naivní husičky co nejvíce informací o domě jejího pána ), mě nesmírně pobavila.
A jeho věta: ty řeči, co musím vést... to jsem se smála nahlas :-D
Jojo, jeho asexuální povaha a jakoby nadřazenost nad animalitu zde dostala pořádně zabrat.
Skvělé.
Současná knižní produkce mě nutí se vracet k osvědčené klasice,
a telka chrlící reklamy na vánoční žranice, na Allegro, T-mobile, Rychlardy a jiné zhovadilosti, mě posílá do kumbálu, kde mám uskladněny staré tisky.
Na jejich stránkách nacházím staré dobré časy, ryzí charaktery a nekomplikované dobro a zlo. Kde jeden dopis stojí za to, aby člověk pozvedl zbraň, aby uchránil čest dámy. Kdy věta. "je to můj přítel a důvěrník" přesvědčil i padoucha, že tomu tak opravdu je.